12.Únor 2008

AFORISMY O JÓZE

ŠRÍ PATAŇDŽALI

AFORISMY O JÓZE

Kdo si přečte tuto knihu,

povznese svou mysl.

Kdo porozumí knize,

promění svou mysl ve světlo.

Kdo uskuteční nauku knihy,

stane se nejvyšším duchovním světlem –

Knížetem svého osudu.

 

 

 

Pataňdžaliho metapoesie lidského ducha

V současné době není nejmenších pochyb o nezbytnosti ekologie přírody, naléhavosti zkoumat zhoubné vlivy

na naše životní prostředí a hledat cesty k nápravě a odstranění škodlivých emisí a zbytkového odpadu z produktů

industrializační exploze celoglobálního charakteru.

Stejným způsobem by zasluhovala pozornost ekologie lidské mysli a ducha... Současná koncentrace

městských aglomerací a způsobu všeobecné lidské činnosti dávno již nedovolují, abychom žili v souladu se

živou přírodou.

Jsme často obklopeni emisemi z disharmonie mezilidských vztahů, exhaláty intolerance, žárlivosti a tlakem

osobních, profesních a komunálních relací.

V rámci takové introspektivní ekologie psychiky bylo by asi velmi prospěšné přiřadit k obecně užívané a

masově prováděné gymnastice těla také gymnasofii mysli a ducha.

Indický autor Pataňdžali nám nabízí podivuhodně přesnou a systematicky uspořádanou metodiku, jak

poznávat sám sebe, jak postupně vylaďovat nervový systém do vyšších oktáv a jak očistit mysl a nitro od

zbytečného balastu negativních nánosů. Učí nás na sobě pracovat a ukazuje nám naši velkou odpovědnost za

každé slovo, myšlenku a skutek.

Nejvyšším poselstvím jeho Aforismů je, že pravé lidské štěstí a svoboda se dá získat jenom poznáním a

překonáním sebe.

Toto poselství má univerzální a všelidskou platnost.

Vznik Aforismů představuje ve vývoji indické nauky o józe významný předěl, kdy tradice, filozofické učení

a praktické předpisy byly až do té doby předávány jen mluveným slovem od učitele k žákovi. Dávno před

vybudováním buddhistických jeskyní v Adžantě indičtí praktičtí filosofové vycizelovali pradávné poznatky

v krátké sentence a vedli žáky, aby se jim naučili nazpaměť a uvedli je do praxe.

Pataňdžali byl první, kdo je písemně zaznamenal, a jemu nesporně patří zásluha o jejich systematické

utřídění. O autorovi Aforismů máme však dosud jen málo informací, a i ty jsou spíše legendárního charakteru.

Někteří orientalisté soudí, že Pataňdžali napsal Aforismy ve druhém století před naším letopočtem, ale jiní je

připisují několika autorům stejného jména, kteří žili ve třetím, čtvrtém a pátém století našeho letopočtu. Všichni

jsou však jednotného přesvědčení, že jenom jediný autor sepsal a uspořádal v jednotný systém zkušenosti a

poznání dávné moudrosti.

Heinrich Zimmer považuje datování vzniku Jóga–súter za velmi kontroversní. Soudí, že ač první tři knihy

základního pojednání mohou patřit do druhého století před naším letopočtem, čtvrtá kniha je zřejmě pozdějšího

data, protože obsahuje až pozdější vývoj buddhistických názorů.

Kniha je počítána mezi nejvýznamnější práce ve světové tvorbě filozofických traktátů. Není pozoruhodná

jenom látkou, kterou se zabývá, a není jen planým teoretizováním, ale popisuje dynamický proces sebeanalýzy a

nabízí praktickou techniku její realizace.

V jógistických Aforismech nenacházíme ani jediný náznak polytheistického pantheonu, jako je tomu ve

védách, a ideologie jógy má bezprostřední návaznost na puristický mechanismus džinistů, kteří patří k mnohem

starší indické minulosti, do doby ještě před příchodem Árjů, kteří s sebou přinesli védy. Aforismy nahrazují

tradici a mytologii za filozofické zkoumání a nahrazují všechny bohy věčným Já. Nehledají pravdu jen pomocí

logiky nebo morálních předpisů, ale kontemplací a meditací, jež očišťují ducha.

Ukazují, že pravda nemůže být nalezena argumentací a logickými závěry, ale že duše sama je Pravdou –

jedinou zkušeností. Učí objevovat v malém lidském já velké Já, zbavené sobecké omezenosti, které je zároveň

VŠE –JÁ

Jako staří Řekové položili základy k vědeckému zkoumání fyzikálních zákonů vnějšího světa, tak se podařilo

Indům na začátku naší historie narýsovat fundamenty psychologie nejvyšší kategorie.

Dle starých tradic všichni komentátoři a překladatelé Aforismů zdůrazňovali, že praktickou aplikaci

Pataňdžaliho textů je nutno provádět pouze pod dohledem zasvěceného učitele – gurua. Na tuto obtížnost

upozorňuje A. David–Neelová ve své knize „Buddhismus, jeho doktriny a metody“. Poukazuje na aforismus

„čittavrtti niródha“ – „zastavení proměn myslícího principu“. Píše, že skutečný smysl není nikdy dostatečně

správně vyjádřen, a někdy bývá zcela zkomolen. V praxi buddhistické meditace nejde dle předpisu o potlačení

činnosti mysli, ale pouze o potlačení fantazie pocházející z imaginace.

Je však otázkou, kdo může být dnes autoritou, aby plně realizoval návody v knize uvedené, a nakolik jsme

schopni přeložit do současného jazyka sanskrtskou terminologii s odstupem více než dvou tisíc let s nedostatkem

slovních ekvivalentů současného světa, kde lidské výboje byly zaměřeny na dobytí vnějších teritorií a lidské

nitro je stále terra incognita.

Přesto však, kdo si přečte Pataňdžaliho metapoesii lidského ducha, či přebásněnou metodiku zkoumání duše

s dokonalým soustředěním a kontemplativním ponořením se do významu sdělení každého jednotlivého aforismu,

bude mít po přečtení pocit, že se v jeho vědomí něco odehrálo, jakoby došlo k sublimaci – projasnění jeho

vědomí a vnímání. Přesně tak, jak se něco přeskupuje po přečtení a zažití velké básně, a promiňte mi zdánlivě

nesourodé přirovnání, jako je třeba Máchův „Máj“.

V celkovém pohledu na řazení aforismů, jejich lakoničnost a pozvolnou gradaci niterného zkoumání a

objevených tezí jeví se texty jako podivuhodná matematická báseň, která v závěrečné pointě, v odhalování

podstaty našeho nitra, dosazuje v rovnici za velké neznámé X naše JÁ, které je potenciálně JÁ absolutním.

K vyřešení této metapoetické rovnice požaduje Pataňdžali neutuchající trpělivost a neochabující práci s danými

faktory našich smyslů a našeho vnímání.

Aforismy již od samého začátku ukazují, že lidská nedostatečnost a neštěstí jsou důsledky vlastního

uspokojení s daným stavem a služebnosti omezeným podmínkám vlastní mysli.

Pataňdžali učí, jak toto omezení rozšířit a vystoupit na vyšší úroveň intelektu vlastním poznáním, a jak se stát

skutečnými Mistry života, nebo – jak to vyjádřil Otokar Březina – „Stát se knížetem vlastního osudu.“

Na závěr je ještě nutno dodat, že jistě platí o překladech Patňdžaliho Aforismů stejně to, co napsal

Rabíndranáth Thákur v předmluvě k překladu upanišád od profesora Rádhakrišnana:

„Je nedostačující, že někdo by měl znát význam vyjádření, jež k nám přicházejí po staletí rozsáhlých změn

jak vnitřních, tak i vnějších podmínek života. Jazyk, ve kterém byly sepsány, byl tehdy živý, a proto slova v nich

byla dokonale naplněna životem lidí tehdejší doby, lidí, kteří tímto jazykem mluvili. Zbavena této oživující

atmosféry, velká část těchto významných textů nabízí nám pouze svoji filologickou strukturu a nikoli živoucí

pokyn, jenž může vyjádřit náznakem všechno, co je nevypověditelné. Nápověď má svůj neanalyzovatelný kód,

jenž nachází svou hloubku výkladu v srdcích živoucích lidí, jež ji užívají. Kódová slova manipulovatelná

vědecky jeví se jako dětinská a musíme vědět, že všechny tyto poznatky, které nejsou získány cestou rozumu, ale

okamžitou vnitřní vizí, musí použít jistý druh kódových slov k jejich vyjádření. Veškerá poesie je plná takových

slov, a proto žádná báseň z kteréhokoliv jazyka nemůže být plnohodnotně přeložena do jiných jazyků, a dokonce

ani převyprávěna ve stejném jazyce.

Ačkoliv mnoho symbolických výrazů používaných v upanišádách, ztěží může být dnes pochopeno nebo jsou

nesprávně interpretovány, poselství, jež obsahují, stále září jako

VĚČNÝ ZDROJ SVĚTLA.“

 

 

OSVÍCENÍ

1. Začínáme objasněním jógy.

2. Jóga je ovládnutí činnosti mysli.(Zastavení proměn myslícího principu.)

3. Když je mysl ovládnuta, Já nepohnutě spočine ve svém původním neproměnlivém stavu.

4. Je-li tomu jinak, Já–pozorovatel se ztotožňuje s proměnami mysli.

5. Je patero druhů těchto proměn.Některé jsou příjemné a jiné nepříjemné.

6. Jsou to: zkušenosti, zmatení, sebeklam, spánek a vzpomínky.

7. Zkušenost vzniká z vnímání, usuzování a pochopení.

8. Zmatení je nesprávná představa o věci, jež neodpovídá její přirozenosti.

9. Sebeklam je představa sdělená slovy a odlišná od skutečnosti.

10. Spánek je stav, v němž je zastaveno vnější vnímání.

11. Vzpomínka je připamatování si minulé zkušenosti.

12. Jejich ovládnutí se získá praxí a odpoutáním.

13. Praxe je trvalé úsilí o soustředění.(Odpoutání mysli od jejích proměn.)

14. Dlouhá, nepřerušovaná a uvážlivá praxe se ustálí ve zvyk.

15. Odpoutání je rozhodné odřeknutí se touhy po věcech, jež vnímají naše smysly.

16. Automatickým důsledkem sebepoznání je nejvyšší forma odpoutání. Je jím odřeknutí se třech stavů.(Tamas–nevědomost, Radžas–činorodost, Sattva–čistota.)

17. Praxí se dosáhne Sampradžňáta Samádhi, jež jest stavem vědomého osvícení, ve kterém je mysl smísenas vědomím citu (Savitarka), nebo s vědomím rozlišování (Savičára), a vědomím radosti (Sánanda), čis vědomím osobnosti (Sasmita).

18. Trvalou praxí, zastavením veškeré mentální aktivity, přichází Asampradžňáta Samádhi, ve kterém si mysluchovává pouze neprojevené dojmy.

19. Ti, kteří se zbavili připoutanosti k tělu, nebo splynuli s přírodou, vrátí se do tohoto stavu v dalším zrození.

20. Ale ostatní musí tohoto dosáhnout pomocí víry, úsilím, rozpomenutím se, soustředěním a rozlišováním.

21. Když je úsilí mocné, dostaví se úspěch okamžitě.

22. Dle vynaloženého úsilí se rozlišuje úspěch slabý, střední, nebo mocný.

23. Osvícení lze také dosáhnout uctíváním Boha.

24. Bůh je Jediná Nejvyšší Bytost nedotčená utrpením ani tužbami, či konáním a jeho následky.

25. V Něm spočívá semeno vševědoucnosti.

26. On je mimo čas a je také učitelem pradávných učitelů.

27. Jeho projevené jméno je ÓM.

28. Opakuj si ho neustále a medituj o jeho významu!

29. Tím dosáhneš osvícení a odstraníš všechny překážky!

30. Nemoc, nedostatek nadšení, nespravedlnost, letargie, touha po smyslových požitcích, poblouznění,neschopnost postoupit vpřed, to vše jsou překážky, jež rozrušují mysl.

31. Následuje neschopnost soustředění, smutek, nervozita a nepravidelné dýchání.

32. K jejich odstranění je nutné praktikovat soustředění na jediný objekt.

33. Mysl se naplňuje mírem setkáním se šťastnými, soucítěním s nešťastnými, oceněním ctnostných auvarování se neřestných.

34. Ale také výdechem a zadržováním dechu.

35. Mysl se zklidní, když meditace vytvoří výjimečné smyslové vnímání.

36. Také meditací na vnitřní zářivé světlo se odstraňuje zármutek.

37. Nebo soustředěním na srdce, jež se odřeklo smyslových tužeb.(Na srdce světců.)

38. Nebo meditací na poznání, jež přichází ve spánku a ze snů.

39. Nebo meditací na cokoliv, co se jeví člověku jako dobré a vhodné.

40. Tímto způsobem mysl ovládá všechno, od nejmenšího k nekonečnému.

41. Když je činnost mysli ovládnuta, dostaví se osvícení. Mysl současně zrcadlí přirozenost Diváka, předmětvidění i samotný proces nazírání, jako průzračný křišťál zrcadlí barvu čehokoliv, co na něj položíte.

42. Toto je Savitarka Samádhi, osvícení, spojené s citem, kdy je mysl ještě zmatena pochybami o slovech ajejich významu.

43. Nirvitarka Samádhi je osvícení nad citovostí, ve kterém mizí pochyby a mysl, očištěná od změn,zachycuje jen význam objektu. (O němž je meditováno.)

44. Stejným způsobem může být popsáno osvícení ze soustředění na jemnější objekty. Osvícenís rozlišováním objektů a osvícení nad rozlišováním.

45. Jemnější objekty zanikají v neprojeveném semeni (objektů).

46. Toto všechno jsou druhy soustředění – Osvícení spojené se semenem (bodem).

47. Očišťující soustředění bez rozlišování zklidňuje mysl. (Přináší duchovní uspokojení.)

48. V tomto stavu se intelekt naplňuje Pravdou.

49. Namísto poznání, získaného důkazem a usuzováním, přináší toto Samádhi přímé poznání objektu; jehovýznam ve své úplnosti.

50. Výsledný vjem z tohoto Samádhi vylučuje jakékoliv další vjemy.

51. Potlačením i tohoto jediného vjemu dosáhne se bezsemenného Samádhi.

PRAXE

52. Praktická jóga se provádí odříkáním, studiem a uctíváním Boha. (Krijá – jóga.)

53. Cílem jógy je odstranit utrpení a dosáhnout Osvícení.

54. Utrpení je nevědomost, egoismus, touha, odpor a strach.

55. Nevědomost je prvotní příčinou utrpení. Ostatní jsou jejím následkem, ať jsou dřímající, zeslabené apotlačené, nebo nahromaděné.

56. Nevědomost zaměňuje pomíjivé s nepomíjivým, čisté s nečistým, strastiplné s radostným a ne–Já s Já.

57. Egoismus způsobuje ztotožnění Diváka s omezeností jeho zraku.

58. Touhy dychtí po rozkoši.

59. Odpor odtahuje od bolesti.

60. Strach je neustálý přirozený děs ze smrti, hluboce zakořeněný i v mysli vzdělaných.

61. Jemnější utrpení zmizí, když se mysl rozplyne v osvícení.

62. Hrubší utrpení odstraňuje meditace.

63. Karman (následky skutků), ať se uskutečňuje v současném nebo budoucím životě, má své kořenyv utrpení.

64. Tak dlouho, dokud je tento kořen přítomen, setrvává i karman, vytváří nová zrození, řídí dobu svého zránía její naplnění.

65. Přináší radost nebo bolest podle toho, zda pochází ze zásluh či prohřešků.

66. Pro mysl, jež rozlišuje, veškerý karman je strastiplný, protože vždy s ním přichází strast. Vytvářípodráždění, zanechává za sebou dojmy a způsobuje konflikt mezi třemi stavy. (Tamas, Radžas a Sattva.)

67. Je nutné vyhnouti se budoucímu utrpení.

68. Příčinou utrpení je spoj (proces nazírání) mezi divákem a viděným světem, který je nutno přerušit.

69. Čistota, činorodost a nevědomost (Sattva, Radžas a Tamas) utvářejí viděný svět. Živly a smysly tvoří jehorozdílnost. Radost a osvobození jsou cílem.

70. Hrubé, jemné, projevené a neprojevené jsou čtyři rozdíly mezi třemi stavy.

71. Divák je plně ztotožněn se svým díváním. Ač je sám bezbarvý, jeví se jako zabarvený vzhledemk proměnám svého vnímání.

72. Zkušenost z viděného světa existuje jenom pro Diváka.

73. Ta zaniká pro toho, kdo dosáhl osvobození, ale viděný svět zůstává pro ostatní, jsa obecným jevem provšechny.

74. Divák a viděný svět jsou tak propojeni, že pravá přirozenost každého z nich může být rozpoznána.

75. Příčinou tohoto spojení je nevědomost.

76. Není-li nevědomosti, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka.

77. Nevědomost odstraníme neustálým rozlišováním mezi Já a ne–Já.

78. Sedminásobné je poznání, jež se dostává jóginovi na posledním stupni vývoje.

79. Meditační praxí odstraníme nečistoty, a světlo poznání zazáří. (Následkem rozlišování.)

80. Jama, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi je osm stupňů jógy.

81. Odřeknutí se násilí, krádeží a vilnosti spojené s pravdomluvností a vytrvalostí vytváří zásady (Jama).

82. Toto jsou zásady, jež musí být dodržovány nezávisle na čase, místě, postavení nebo okolnostech.

83. Čistota, odříkání, spokojenost, opakování posvátných manter a oddanost Bohu vytvářejí pravidla(Nijáma).

84. Když nás znepokojují zlé myšlenky, musíme je zapuditi myšlenkami dobrými.

85. Nezapomeňte, že špatné skutky, násilí a podobně, ať již vykonané, zapříčiněné nebo navedené, aťvyprovokované zlobným odporem nebo poblouzněním, ať se zdají důležité či nikoliv, zabraňují meditaci,způsobují temnou zaslepenost a utrpení.

86. Stane-li se nenásilí nedílnou součástí charakteru jógina, jakékoliv nepřátelství v jeho př

Komentáře (0):

Přidej komentář

18:29 | komentáře (0)