Třináctiletý chlapec byl jednou se svojí maminkou na břehu moře. Procházeli se po písčité pláži a vedli hezký rozhovor. Tu se mladý chlapec zeptal své matky.
"Mami mám pocit, že jsem po dlouhém hledání našel pravého kamaráda, moc si přeji, aby se mi podařilo toto přátelství udržet a stále je rozvíjet. Poradila bys mi jak to mám udělat?"
Maminka chvíli přemýšlela a potom se sklonila a nabrala do obou dlaní jemný písek. Obě dlaně pozvedla otevřené před oči svého syna. A tu jednu ruku zavřela... písek unikal z dlaně a nedal se zastavit. Čím více tiskla ruku v pěst, tím méně písku v ní zůstávalo.
Druhá ruka zůstala volná, otevřená směrem vzhůru a písek na ní zůstal úplně všechen.
V očích mladého chlapce se rozsvítilo pochopení, pokýval hlavou "děkuji...".
