mahabharata

"Život je bídný a radostí je v nem pomálu," bedoval Dhrtaráštra. "Cím to je? A proc to je?"

"To nejsou správné otázky. Je to tak a ne jinak a zmenit to nelze," odvetil mu Vidura. "Budu ti vyprávet o jednom bráhmanovi. Ten bráhman zabloudil v

džungli. Proháneli se tam lvi, tygri, sloni a medvedi, rvali a naháneli mu hruzu. Bráhman se bál, nebot to, co prožíval, by podesilo i samého boha smrti

Jamu. Krácel rychle, pak se rozbehl a nakonec utíkal, sec mu síly stacily. Džungle byla stále hustší a nepropustnejší a bráhman najednou spatril

hnusnou a odpornou ženštinu, jak se k nemu žene s otevrenou nárucí. Kolem ní se plazili dlouzí hadi, kterí na nej syceli, až to pronikalo celou zemí i

nebesy. Bráhman se lekl, prchal pryc a náhle zakopl a spadl do staré zapomenuté studny, jejíž otvor byl zarostlý krovím a trávou. Jak padal, zachytil

se jakéhosi korene a zustal tam viset jako hruška zralá k utrhnutí. Když pohlédl dolu, zdesil se. Dole rozevíral svou ohromnou tlamu príšerný drak.

Pohlédl nahoru a tam troubil velikánský cerný slon se šesti hlavami a s dvanácti nohama. Ve spleti lián a korání, jež prorustaly stenami studny, si

divoké lesní vcely zbudovaly hnízdo. Vcely bzucely všude kolem a z jejich medových pláství kanuly težké krupeje medu, jehož pravou chut znají jen

nevinné deti. A bráhman visel, drže se za pokroucený koren, otvíral ústa, vyplazoval jazyk a nedbaje nebezpecí, jež ho obklopovala, lapal kanoucí

med a dychtive jej polykal. Stále nemel dost, stále chtel více a v duchu se tešil tomu, že zustal naživu a že okouší medu. Zatím bílé a cerné myši

hryzaly ten koren, na nemž bráhman uvízl. A tak tam visel, byl rád a zároven se desil, lec nadeji neztrácel, trebaže jeho stav byl beznadejný a

nezmenitelný."

"Príbeh toho bráhmana je podobenství, jehož smysl ti hned vysvetlím. Ta džungle, v níž bráhman zabloudil, je vesmír. Temno ve studne je cas, jenž

mu byl vymeren k žití! Dravá zver jsou choroby a svízele, odporná ženština predstavuje zkázu a zmar. Obrovský drak na dne studny je Kála, cas

nicitel, který dríve nebo pozdeji znicí vše. Koren, za nejž se bráhman drží, to je jeho pud sebezáchovy, vlastní všem živocichum, tvorum a bytostem.

Šestihlavý slon je podoba roku: jeho hlavy jsou jaro, léto, dešte, podzim, zima a predjarí a jeho dvanáct nohou je dvanáct rocních mesícu. Bílé a cerní

myši, jež hryzají koren bráhmanovy sebezáchovy, jsou dny a noci, které mu ukracují vymerený cas života. Lesní vcely jsou bráhmanovy chtíce a tužby

a kapky medu jsou drobná potešení a rozkoše, jež vyplývají z tužeb a chtícu. Takto vysvetlují mudrcové život vezdejší. A vskutku tomu tak je, králi."