„Těžce jsem pracoval a nyní se považuji za velmi úspěšného člověka. Byl bych
pokrytec, kdybych nepřiznal, že cítím značné uspokojení a také určitou hrdost na své
úspěchy. Je na tom snad něco špatného?“
Takto jednoho dne oslovil Šrí Nisargadattu Maharadže jeden zahraniční návštěvník.
Byl to asi pětačtyřicátník, domýšlivý, sebevědomý a průbojný muž. Rozhovor
pokračoval takto:
Maharadž: Ještě než se budeme zamýšlet nad tím, co je ,správné‘ a co ,špatné‘,
řekněte mi prosím, kdo klade tuto otázku.
Tazatel: (poněkud vyděšený) Proč? Samozřejmě že ,já‘.
M: A kdo je to?
Tazatel: Já. Toto ,já‘, které tu před vámi sedí.
M: A vy si myslíte, že to jste vy?
T: Vy mě vidíte a já se taky vidím. O tom snad nelze pochybovat?
M: Máte na mysli objekt, který je přede mnou? Jaká je vaše první vzpomínka na
tento objekt, za který se považujete? Vraťte se ve svém vzpomínání, co nejdál to
půjde.
T: (Po jedné či dvou minutách) Nejranější vzpomínkou by snad mohlo být mazlení
a laskání, kterého se mi dostávalo od matky.
M: Myslíte v době, kdy jste byl ještě kojenec. Chcete říci, že dnešní úspěšný muž
je totéž bezmocné nemluvně? Nebo je to někdo jiný?
T: Jedná se nepochybně o jednoho a téhož.
M: Dobře. A nyní, když se ve svých vzpomínkách vrátíte ještě více nazpět, budete
souhlasit s tím, že tento kojenec, na kterého se dokážete upamatovat, je totéž dítě,
které se narodilo vaší matce? Tehdy po narození bylo tak bezmocné, že si ani neuvědomovalo,
co se dělo s jeho malinkatým tělíčkem, když v něm probíhaly přirozené
fyzické úkony, a stěží mohlo jen křičet, když mělo hlad nebo cítilo bolest.
T: Ano, byl jsem toto dítě.
M: A co jste byl předtím, než toto dítě získalo tělo a bylo zrozeno?
T: To nechápu.
M: Nechápete. Mysli. Co se odehrálo v lůně vaší matky? Co se v průběhu těch
devíti měsíců těhotenství rozvinulo do podoby těla s kostmi, krví, morkem, svaly
atd.? Nebyla to mužská spermie, která po spojení s vajíčkem v ženské děloze začala
žít nový život, a tím i podstupovat mnohá nebezpečí? Kdo chránil tento nový život
během tohoto nebezpečného období? Není to právě tato nepatrně malinkatá buňka
spermie, jež se dnes pyšní svými úspěchy? A kdo chtěl právě vás? Vaše matka? Váš
otec? Chtěli právě vás za syna? Udělal jste něco pro to, abyste se narodil právě těmto
konkrétním rodičům?
T: Takto jsem o tom bohužel nikdy neuvažoval.
M: Přesně tak. Začněte o tom přemýšlet. Potom možná získáte nějakou představu
o své pravé totožnosti. Odedneška zvažujte, zda se můžete pyšnit tím, čeho jste
,dosáhl‘.
T: Myslím, že začínám chápat, kam míříte.
M: Když se tím začnete hluboce zabývat, zjistíte, že zdroj těla - mužská spermie
a ženské vajíčko - je v podstatě esencí potravy, konzumované rodiči; dále, že fyzická
forma je utvořena a živena pěti elementy, z nichž se potrava skládá; a že se taky často
stává, že tělo jednoho tvora je potravou pro jiného.
T: Ale já jako takový snad musím být něčím jiným než tímto potravinovým tělem?
M: Samozřejmě že jste něco jiného, nikoli však nějaká ,věc‘. Zjistěte, co je tím, co
dává vnímající bytosti schopnost vnímat, bez čeho byste ani nevěděl, že existujetete,
natož že existuje svět mimo vás. A nakonec jděte ještě hlouběji a prošetřete, zda
tato podstata bytí, toto vědomí samo o sobě, není časově omezeno.
T: Budu se určitě těmito otázkami, které jste tu nastolil, zabývat, i když se musím
přiznat, že jsem dosud tyto záležitosti nijak nezkoumal, a cítím skoro až závrať, když
si uvědomím svou nevědomost o těchto nových sférách, které jste přede mnou
odkryl. Přijdu za vámi znovu, pane.
M: Jste vždy vítán.
