smolicek.v

Zas šlapu sinici,tou známou krajinou,
Nemyslím na Tebe snad myslím na jinou….
Silnicí co pod nohama tvrdě křupe,
I tlustý led co na rybníku mrazem lupe..

Kde tráva v pangejtu nehybná leží…
To levá i pravá zas po cestě bežííí
Nohy jdou darem a jsou mi scestím,
Protože blížit k jaru si dálku klestím..

Zima se dere za kabátu klopy,
Ramena vira i moje boky.
Myslím když potok na moste mizí,
Vzít ruce do dlani vzit třeba cizí?

Každému v mysli má jasné světlo.
Jdu někam za scestím,už aby kvetlo..
Myslel jsem na lásku snad na chtíče těla.
Nevnímal mráz pod čepicí svého čela.

Potkal jsem na cestě dost luzné lidičky,¨
K obědu rohlík a kysely rybičky.
Na cestě hledal jsem par savých očí..
Pro které mé srdce zase svět točí.

Nebylo mi přáno,nebylo dáno.
Jsem doma v teple a mam vyděláno..
Vracím se k sobe,na malou chvíli,
Vnímám tvůj usměv ten usměv víly.

Nenajdu na svete nikoho jiného.
Snad ani doteku,Krátkého vlídného..
Vracím se v mysli vracím se zpátky,
Tak jako Maňásek hýbá se drátky,

Zase jsem u tebe jako i včera,
Nebyl jsem uspěný ,nebyl jsem včela.
Jen na krátkou cestu jsem šel,
Abych tabák do dýmky na psaní zas mel.

Vždyk přece káva to je ta pravá,
Držím mě nad vodou a snad jsi ta pravá.
Nevím kde hledat, kde právě sedíš
Doznáš jak já taky netuše hledíš,

Vracím se do vůní Teplého těla,
Tak sis to přála,tak jsi to chtěla.
Dotýkám se dlani,těch kousků kůže,
Kterých se dotýkat snad jen ve snu může..

Vnímám srdce co tluče a hluboký dech,
Vidím Te ležet, zas celou na zadech.
Vnímám a dotýkám to právě zkusím,
Milovat bez lásky pravě znova se dusím..

Vrat se mi lásko,vrať se mi domů,
Tak jak se vracejí větry do korun stromů
Volám tě tisíckrát a volám tě znova
Bud práve skutečná a nejen snová.

Tak jako rychlík co na TRATI JEL o polednách,
Zůstávej se mnou odpočívej mi na kolenách.
Trať koleji co do dálky vede,
Jistě mi dá lásko znova Tebe..

Podskalák

Autor: smolicek.v v 16:49 | Permalink | Komentáře

…za každý úsměv Tvůj, dala bych tisíc penízků,
za pohlazení, pár zlatých řetízků,
za polibek modré nebe,
protože ta sladkost, co na rtech mých, to je kus Tebe...
..neplýtvej penězi,mě úsměv stačí,
pro lásku bolest,kde bota tlačí.
Líbám Tě celou líbám Tě na dálku na dálku,
bolest pak ustoupí,muj modrý korálku..

Vařil jsem večeři,vařil jsem kaši,
schoval jsem pro Tebe,pohádky naší...
ješte je horká a trochu pálí..
Nesu ji k Tobě pod hory v dáli..

..na dálku sladkost se ztrácí, musíš si přijet sám,
na lásku zapomeňte, udatní vojáci, růžový květ v památku Tobě dám.
Líbat mne chceš, hladit není Ti cizí, já modrý Tvůj korálek, co koulí se stěží.
Jak já tu kašičku, co vaří Tvé srdce, ochutnat pomaličku, s každým soustem srdéčko více tluče...
To kaše chtění, láskyplná, to není krupička, to sladká vábnička...

Já krupky nevařil,já vařil rýži,
po ní se vždycky usíná v prachovém chmýří,,
Beru Tě sebou,beru tě hned,
do rána budeme v obětí snět,,

…Rýži mám ráda, však krupička jemnější, ona ta rýže pak k hrátkám pokouší,
ale jestli to schválně a ty chceš mne mít, sním talíř celý a k tomu skořici,
po té mám vždy úsměv na líci...

Pro lásku v talíři netřeba sladit,
stačí když v řádcích bude to ladit,
Kaši vždy barvu dá ta špetka skořice..
Touhu pak srdci,rumenec na líce..

Zrníčko rýže dám pěkně do řádků,
špičkou vždy k sobe bude to v pořádku.
dotekem na kůži sejmu Tvou bolest
noc tiše přichází spánku ta předzvěst..

…poprosím nebe, ať pustí provázků,
provázků studené vody,
uvážu pomlázku s kvítí,
poprosím slunce ať mocně svítí,
prohřeje rybníček rýžového pole,
bude to úroda, moje..

Jo?kapky těch se ted zachtělo?
nechat je klouzat na holé tělo?
zrychleným dechem čelo se rosí,
ted touhy padaj jak v trávě kosy.

Ležíš ted v posteli,jak uťatá tráva,
mám jedno přání bys mi byla zdravá.
Po přání přijde touha po rozkoši,
sluníčko v seno tu trávu usuší..

…Ze sena bude to naše lože,
kde chtíč, spojení ženy a muže.
Jsem zralý muž a ty mladá žena,
láskou a štěstím trošičku ovíněná..

Znám vůni trávy i tvého klína,
nikdy mě nesvede,nebude jiná.
znám jich spousty bude jich tisíc,
vsak ty jsi jediná,jako je měsíc...

,,Jen s Tebou po ránu dost brzy snídám,
na stejný svět se taky dívám.
Noci jsou dlouhé,někdy i beze snů,
cítím tvou vůni,na mysli neklesnu...
tak
ted to uložím a pádím do toho sena...

ty jedna divoško,roztoužená....

Autor: smolicek.v v 08:41 | Permalink | Komentáře

…Sluníško zapadá den už se krátí,
hodina k půlnoci za chvíli mlátí.
Nefouká,neprší venku je mile,
do pece poleno,tulím se bíle..

..,,Večerem sám,zase jak jindy,
v telce je houby,německý pindy..¨
Těsto mám na kamnech už trochu kyne,
upeču chleba a hlad jím zhyne…

Voňavý pečivo to je to ono,
nekoukám na telku,ba ani kino.
Nejhezčí pohled co doma mám,
ve psích očích na lásku,vzpomínám..

..Psí oči, to jsou ty zrcadla,
ty krásná psí bezbranná kukadla.
Odráží duši tvé vlastní osoby,
tvou realitu, skutečnost podoby.

To voňavé pečivo, co s láskou hněteš,
to zahubí nejen trýznivý hlad.
Pod tou prací,rosteš a kveteš,
tu jeho hebkost máš tolik rád….

Autor: smolicek.v v 08:11 | Permalink | Komentáře

Ať už nemáš v hlavě zmatek,
přeju lásku ke dni matek….
Ať Ti každá kytička,
řekne že jsi matička.....

Od dětiček lásky Brno,
v kešeni ať je vždy plno..
Zravíško ti slouží svěle,
pošlem vládu do pr....!!!!

Autor: smolicek.v v 16:00 | Permalink | Komentáře

Kouzelný den,kouzelnou noc,
přeji Ti z cesty,přeji a moc..
Tak trochu slavím,ten dnešní večer.
přál bych si soumrak,by chvíli brečel..

Kapky ať padají na naše cesty,
ať smažou stopy i všechny tresty..
Jaro už odchází,je někde v háji…
Polibkem pod třešní přivítej v Máji…

Dej ruku tomu co ho máš ráda,
zmizí vše nečisté a budeš zdravá..
v ruce i srdci teploučko měj,
nás vet se usmívej zas bude hej..

V květnu je krásně,všechno jen kvete,
otevři oči muj milý světe..
po Máji bude zas něco prima,
než léto změní své teplé klima...

Autor: smolicek.v v 12:38 | Permalink | Komentáře

No tak to jo.....to je prima.... ;-* ;-* ;-*

je tam skvěle i jarní klima..

sluníčko pomalu v západu...

skládám se do lehu,dám ruce za hlavu

zas další den a jarní dneska

hodně se usmívá a pěkně tleská

je nový podvečer toho jara

ze sněhu zbude za chvíli pára

led i sníh za chvíli zmizí

umřela zima,bude nám cizí

s tělem v leže a rukama za hlavou

usínám pomalu se skvělou náladou...

jsem jako kočka na teple peci,

očíčka žmouraj spánek se hlásí přichází předci.

beru Tě za ruku za hladké tělo,

polib mě na ústa,vysoké čelo

dotkni se nejen kůže mé chladné

svedu tě k sobě,ty tělo vnadné

dám si tak klubíško co se mi líbí

usínám s Tebou když kamna kvílí

je mě ted skvěle a taky prima

když z kraje zmizla studená zima....

 Podskalák

Autor: smolicek.v v 18:24 | Permalink | Komentáře

Sluníčko ráno rozhodí vlasy,

to zas je ráno,zas nový časy..

Sluníčko ráno rozbije noc,

volám Tě jaro,volám tě moc..

K jaru si dám své nohy  křížem,

nebudu topičem ba ani uhlířem..

Vrátím se do tepla každého rána,

nebude na stromě vrkat jen vrána.

Na stromech zelené pupence budou..

pryč zimu a lásku vyměníme s nudou!

Dáme si na stolek kus naší zahrady..

pustíme do světa zas skvělé nápady!!

Milovat jaro i další rok,

s životem srovnáme svůj pevný krok!

Dej nohu svou k životu rázem!

Pryč s krutou zimou a taky mrazem!!

Podskalák

Autor: smolicek.v v 23:08 | Permalink | Komentáře

….Jsem tu a zas jaro volám,

dávám mu šanci když slunce hledám.

Těším se na něho už hezky dlouho,

volám tě jaro ,volám Tě touho.

Zima nám byla už trošku těsná,

mrazivé dny i rána děsná.

Dám vale mrazivému času,

přivítat jara tu novou krásu.

Na louce,trávu ,na mezi kytičky,

přijde zas teplo na nás ,lidičky.

Skřivánčí v povětří hlásek,

přivede lidem zas nových lásek.

Na kapky co spadnou do prachu cesty,

na vítr co ševelí i z zpívá hezky.

Sluníčko hřejivé i pár beránku,

otevřem jaru,vrata či aspoň branku

Vymetem poslední kousíček zimy,

to jaro přijde,bude čas jiný.

Proto se modlím každičký sen,

že přijde jaro s ním teplý den..

Podskalák

Autor: smolicek.v v 10:56 | Permalink | Komentáře

Stříbrny prstýnek srdíčko z pouti,

cesta i kolotoč rychle se kroutí.

Léto je v tahu i jeho krása,

podzim je tady a pomalu jásá.

Za ním je vidět sněhové vločky,

za pec zas zalezem jak lenivé kočky.

Přidáme do pece bude nám prima,

až cely kraj zkosí zas zima.

Teď v prazdném lokále sedím sám,

na dotek pohled Tvuj jenom vzpoínám.

V radiu ,,Princezny ze mlejna "písnicka,

na stole káva a umělá kytička.

Tohle je moje páteční společnost,

není to výmysl však krutá skutečnost.

Píši Ti abys nebyla tak sama,

v koutě smutná a uplakaná.

jen abys veděla kde člověka rmoutí,

jak zatáčky života divoce se kroutí.

Mám přání pro tuhle chvíly,

i když vzdálený nejednu míli.....

Autor: smolicek.v v 13:00 | Permalink | Komentáře

A zase ty kapky…

I.

Ty kapky co kaluže dělají,

Maj krátký život a lásku neznají.

Já ji však poznal  měljsem ji rád,

Kde najdu pravou kdy znovu ji dát?

Jsem teďka kapkou v té velké kaluži,

Vězněm vlastního nitra co trest si zaslouží…

II.

Slyšíš? Jak venku kapky se mají?

To jedna  z druhousi na schovku hrají,

Taky bych chtěl teďka kapkou hned být.

Mít druhou kapku jistotu kaluže schovky tak mít!!!

Řekni  než kapka stanese vodou,

Budeš tou kapkou budeš tou druhou??

III:

Z nebe se kapky teď snášejí zas,

Zmizelo  slunce vládneškaredý čas.

Kapky  se v ledzměnily rázem,

To bílé kroupy padají na zem.

Ledové kusy teď padají na cesty,

Rozbijí klasy i březové listy.

Má duše stejná jako list břízy,

Od ledu děravá bez víry mízy.

Duše je prázdná a  zato nemůže,

Naplníš mou duši jak kapky kaluže???

IV.

Ty kaluže stekly do velkého rybníka,

Je z nich teď větrem hladina divoká.

Vítr co hladinu do varhánek čeří,

Každému z nás čas tvrdě a neúprosně měří.

Kde jsi  ty kapkov té velké vodě?

Jak mám Tě hledat v téhleté době??

V.

O kapkách dávno je známo,

Jak žiješ  milá mádámo?

Chtěl bych tě ve své kaluži mít myslí i duši v pohoděžít.

Ráno se probudit být s tebou vodou,

Dýchat zas vlasy co voní duhou.

Cítit zas ruce jak hladí měkce,

Co hřejí něžně i krotí hřebce…

VI.

Znova ty velké kapky co potokem se staly,

To když  z nářkemna asfaltě umíraly.

Některé padly i na moje horké čelo,

Docela studily A PŘITOM PLAKAT BY SE CHTĚLO.

Proč život provází to zvláštní zastavení,

Kdy zbude od kapek mokrých jen studené pohlazení???

VII.

KIapky  už nepadaj  zmizely kaluže,

Pro slunce slota do světa nemůže.

Nebylo bez tebe v kaluži prima,

Byl jsem tam sám ticho a zima.

Tvůj pohled úsměv co umí hladit,

Dokáže život příjemně sladit.

Já sladké miluji i když ho nesmím,

Bez lásky doteku jsou  noci co nespím…

Vem si mě k sobě vrať mi spánek,

Dej mému životu zas čerstvý vánek.

VIII.

V dálce za kopcem se černé mraky valí,

To voda do kapek v šedou se halí.

Ty dají život řekám kopcům i rovinám,

Na mezích šípkům i hrdým lupinám.

Těším se na kapky  když dolů padají,

Mění se v potoky  co starosti nemají.

IX.

Tím zrcadlem je hladina rybníka,

Obrácený svět stromů mi právě teď odmyká.

Po  větru  i kapkách není tu stopa,

Jen sluneční svit pryč je ta slota.

Kapky co kaluže včera položily,

Prach na cestě v bláto znetvořily.

Noha teď líně střídá jednu i druhou,

Potkám tě za kopcem budeš mou duhou??

X.

Obloha v západu je celá bez mráčků,

Není zde kapek kaluží miláčků.

Postavím posledním paprskům kde svítí,

Stejně jak lupina nastavuje vlastní kvítí.

Proč znova na terase sedím sám,

Na mokrý dotek kapek vzpomínám??

XI.

Vítr a slunko kalužím ublížily,

Z cesty je hezky do prachu vysušily.

Obloha nad vodou tu modrou odráží,

Není  zde kapek snadjinde naráží.

Počkám až zmizí ten modrý jas,

Až přijde slota studených mokrých kapek čas.

Bude pak nevlídno možná i smutno,

Mysl se zastaví a bude hutno…..

XII.

Kapky se střídaj vítr je žene,

Do trávy padnou a je po nich bene.

Taky jsem upad jako t kapka,

Život je složitej život je lapka.

Chytám v noci chytám ty kapky,

Ve dne při práci zase ty lapky!!!!

XIII.

Kapky už nepleskaj na dlažební kostky,

Sluníško svítí můžeš jít bosky.

Kaluze nebyly,tu z rana

Na kostkach kridly pleskala tu vrana.

Dlazebni kostky vypadaj suse,

Jsou všechny na miste jak umrlcu duše.

Kostky i kapky mají sve místo,

Proto je po desti milo a cisto.

Miluji po desti ten cerstvy vanek,

On dává duším vždy klidny spanek

XIVJJ

Kaluže nebyly z tohohle rána,

Tady jen křídly pleská tu vrána.

Dlažební kostky vypadaj suše,

Jsou všechny na místě jak umlrců duše.

Kostky i kapky mají své místo,

Proto je po dešti milo a čisto.

Miuji po dešti ten čerstvý vánek,

On dává duším vždy klidný spánek…

Autor: smolicek.v v 13:53 | Permalink | Komentáře