pes | Články
Život….ve dvou
Stejně jako každou jinou nedělí jsem šel zas po dlouhé době nepříznivého počasí se psem na procházku k rybníku,Stejně jak jindy,ale dlouhá doba izolace od normálního počasí se podepsala nejen a lidských povahách ale má i vliv na chování zvířat.
Pes se chová dost divně je nervozní a pořád mi utíká hodně moc daleko kam na něj nevidím.
Je to asi normální,má potřebu stejně jako já jít pryč od místa kde se ustala nepříjemnost.
Jdu sním rád a sám to potřebuji také.Oba to potřebujem změnu v životě po špatném počasí,po špatné náladě a po špatném přístupu lidi ,tady v okolí co jsou hloupí a jejich jedinou zábavou je ubližovat lidem.Znám své místo kde žiji poměrně dlouho.Znám to místo kde jsem se narodil a vím co od lidí můžu čekat,stal jsem se proto uzavřeným a do své blízkosti jen málo koho pustím.Je to tak dobře protože to co se mi přihodilo se psem to jasně ukazuje na lidi a ti se teprve krizových situacích dokáží ukázat v pravém světle.
Pes mi pokousal malou holčičku…
Jedinej kdo má právo mě za to soudit jsou jenom jeho rodiče.Myslím že nejsem sám a každý do získá takovouhle zkušenost tak ví že to v něm nechá následky na hodně velkou dobu.
Nebudu do podrobna líčit jak se to stalo a jaké jsou následky,Protože i horká kaše vždycky nějak vychladne.Už ze života vím ze situace v krajní krizi se dají řešit chladnou hlavou.
koukal jsem jenom s němým úžasem jak lidi se v u nás rozdělily na dva tábory.Na lidi co chtějí kamenovat psa a na tábor co by kamenoval mne.Koukal se a divil jsem se jak svoji hloupost vystavují všem veřejně na obdiv.Vidím jak si libují v lidském neštěstí a mají radost z bolesti druhých.Přesně to vystihují a názorně předví dějí filmy,jako je třeba Slunce seno-s postavou Kelišová.
Jsou i tací ….
kteří si ještě nejen řečí ale skutky dokáží zpříjemnit den klevetnic.Jsou i tací co jdou a pod rouškou tmy otevrou tomu zvířeti branku a daj mu tak volnost.Daj mu volnost aby po chvíli mohli ukazovat prstem a hlavně jazykem jak nebezpečné je tohle zvíře.
Píšu tyhle řádky Tobě tam daleko někam do neznáma a těším se na další pokračování toho co se pomalu rodí a bude snad pokračovat,dál.Vždyť to co si píšeme je jenom o životě a pro život je potřeba taky někdy i umřít…ve dvou.
….třeba jsem obyčejná,
třeba jsem snad krásná,
jsem však jedna a jediná,
jako klidná hladina....,
jsem jako bouře bez blesků,
jako déšť bez vody,
však v očích Tvých záblesků ,
vidím já jiné zrody...
Vidím se v kráse Tvých jasných očí,
slyším se v tvém nitru,
jsem jak kotě, co se rádo stočí na hřejivém svetru...
Nech mne dívat se v Tvých očních zrcátkách,
nenech mne viset jak maňáska na drátkách....
Mladá a krásná a to moje je pravda,
točí se mužům točí se hlava.
jediná nejsi,máš svoje místo,
věřím,že v duši máš asi čisto…
K čemu je voda a břehy bez lesů,
jen já sám kříž zatím si ponesu.
těžký a tvrdý a všude tlačí,
mám Tě ted na řádcích to zatím stačí.
Dívej se všude,dívej se kolem,
možná že jednou po břehu půjdem.
kříž spadne do vody a ta ho veme,
pryč bude smutek,bude mu bene.
Život je divadlo,my dřevené loutky,
každý je uchyl a má svoje choutky.
dej světu hlavně tu čistou duši,
ten pravý pozná,možná už tuší…
Tušit se smí, myslet se musí,
sám člověk hodně zkusí...
trvá to dlouho, než růžička vykvete,
cesta je zlá jit světem bez devčete
Pravda je ve víně, pravý, v jaké že dědině?
Kdy přijde den, zjeví se a v jaké hodině?
Chci chodit po břehu, snad bosky v trávě,
Chci cítit vůni mužnou ve zvlhlé slámě...
přes její nevlídnost, nechtěné píchání,
pocítit přeněžnost, to sladké vzdychání.
Cítit to chvění, dotykem vnímat lásky znění,
necítit kříž, vědět, že unášen ve vodě a není nám blíž...
Ve víně je pravda,pravda až na dně,
to správně chápeš děvčátko vnadné…
Hodiny jdou,vteřiny letí,
vynesu dneska všechno to smetí.
Uklízím v srdci,ve svojím domově,
po špíně blátu stopa tu nezbude….
Kříž co si nesu,stojí ted v koutě,
bude se zelenat?jak jarní poupě?
Ten kříž je ze dřeva,vlastně je kámen,
ten voda nespláchne ,když vyřkneš ámen…
na břehu rybníka vidím se v zrcadle,
milovat nemůžu jak kdy mne napadne…
Podskalák
