...Anna v muškátech | Články
Máj,Anna a kvetoucí pelargonie…
Jaro je tady konečně tady,je tady i den kdy teplota leze hezky nahoru a vše kolem začíná ožívat…..
Všechno kolem se zase probouzí k životu.Je Máj,lásky a nového života čas. Možná Máj a Svatá Anna s muškáty nejdou do hromady.
Jen já ale ve svých vzpomínkách,prožitcích se snažím dát do souvislosti a vrátit se dominulosti,minulosti skoro konce minulého léta.
Přesně si pamatuji na předvečer svátku Svaté Anny. Kdy večer byl ještě teplý a nechtělo se mi jít domů,do chladného a prázdného domova.
Blíží se večer a já pomalu na sebe začínám natahovat triko i kalhoty.Zítra je Anny a to se ty noci začnou pomalu u nás na Vysočině ochlazovat noci prodlužovat
Pro nás je to znamení že horkému a prudkému létu pomalu zvoní hrana. I při cestě do práce,kdy jedu mezi obilnými poli,je každým dnem vidět jak ten ve větru šumící koberec bledne a mění svůj zelený kabát v zlatavou pokrývku.
Zrno začíná zrát a vždy v podvečer je cítit ta vůně zrajícího obilí.Sladko medová vůně je nezaměnitelnou a dolehne sem i do prostředku naší vsi.Mám rád takové vůně,připomínají mi mládí a dobu kdy jsem jezdil s obilním kombajnem.Jak ta nenasytná železná hučící potvora polykala ten šumící koberec.
Byl jsem tehdy ještě mladý,svobodný a s hlavou plnou ideálů se učil poznávat svět.Zažil jsem v té Zlaté době také první krůčky milování.
Vzpomínám na to s nadhledem a nostalgií,připomínám si to a myslím že je to tak dávno že už to nemůže být ani pravda.
Uvařil jsem si kávu a trochu se zasnil.Sklouzl jsem do dob kdy jsem měl ještě vlasy,život se zdál jasným a jednoduchým.
Popisuji tady svůj život jako ideální partnerský vztah bez komplikací,hádek a zbytečných třenic.Opravdu,to až do nedávna tomu tak bylo.Jenže se to nějak rychle polámalo a žena nevydržela ten tlak.Vzdala boj o lásku,vzdala se a
a prostě jenom odešla.Místo řešení vzala děti,prostě jenom odešla. Měl jsem se vždycky za bojovníka,ale podcenil jsem vážnost situace.Proto teď tady sedím a nostalgicky vzpomínám namládí,ideály.Lány zrajícího obilí vnímám víc než kdy jindy.
Čas se pro mě na chvíli zastavil.
To rušno,které bylo vždycky u nás vystřídalo ticho a klid.Ruší ho jenom rádio,které mám puštěné abych unikl nicotě. To se mísí jen se štěkotem psa,který nervózně pobíhá po zahradě.
Taky mu chybí ti kteří už dnes tady nepotká,taky mu vadí samota.Postrádá stejně jako já někoho na koho by se mohl usmívat,dovádět a nechat se hladit.
Snažím se mu to všechno nahradit,ale cítím že je to málo.Stejně jako mě je i psovi blízko teskná nálada a cítí taky tu samotu a odcizení.Jak koukám do jeho smutných psích očí,jde bod nálady pořádk nižšímu stupni .Není v mé moci nám tohle oběma změnit,aspoň ne hned.Možná to bude trvat rok možná déle,nejsem schopen to dneska říct a ani si to netroufnu odhadnout.
Jen cítím to zrající obilí a se zítřejším svátkem Anny si uvědomuji jak se nezadržitelně blíží konec léta….
To jak se slunce kloní na západ,bilancuji dnešní den.Nestrávil jsem ho zbytečně jenom odpočinkem.Udělal jsem hodně pro sebe,svého ducha.Napsal jsem několik dopisů svým známým na které jsem neměl v poslední době moc času.Udělal si tři drobné radosti všedního obyčejného dne v podobě třeba jen obyčejného uvaření černé kávy.
Provětral jsem myšlenky co jsou pořád upnuté jedním směrem.Pořád upnuté na Tebe,člověka kterému nejsem lhostejným a který na mě myslí i když vlastně vůbec nemusí.
Slunce mezi tím zapadlo za kopec.Jen poslední paprsky dnešního dne pálí ještě do špiček střech a vrcholků stromů.Je nádherný podvečer ve kterém se uklidnil osvěžující větřík.Jen ta silná vůně zrajícího obilí zde zůstává….
Okolní sousedé přestávají pracovat,uchylují se do svých přístřešků a konzumující večeři usedají k televizorům.Probírají zážitky nejen dnešního dne.
Taky bych v jiné situaci asi dělal totéž,jenže mě moje samota nedovoluje opustit tohle místo u klávesnice,navíc je tady ta silná vůně obilí co mi připomíná moje mládí a bezstarostnost......
Nedokáži odtrhnout prsty které jsou už od psaní dost otlačené. Ve snaze zachránit den a vrátit tak bezstarostnost dnešního dne,nutí mě pořád psát dál nejen o svých pocitech.Jen ta vůně zrajícího obilí je pořád silnější a dává naději nejen mě ale i těm co se celýrok starají aby bylo dost mouky na chleba,dost mléka a všech těch drobností co dělá vesnici úrodným krajem nejen pro okolní města.
Tím jak přestalo pálit slunce i muškáty co jich tady mám pár na terase se jaksi probudili k životu. Jejich vůně mísí se zrajícím obilím a trávou,která je od slunka spálená.Při chůzi po ní je slyšet jak suché trsy trávy praskají a mění se v prach.
Nejen okolní příroda by potřebovala životodárnou spršku.Stejně jako ta příroda schne a hyne tak i já ztrácím optimizmus,ale i naděj.S přibývajícím večerem na mě padá zvláštní smutek.Smutek ze samoty,marnivosti
světa a předvečera svátku Svaté Anny…
Vím, ráno když se probudím ten den tady bude zase ale už nikdy nebude stejným jako je dnešek.To že dnešek je neopakovatelným vím já,Ty a možná ještě spoustu jiných lidí.
Jen vůně zrajícího obilí,proložená ještě spousty jiných vůní mi připomíná předvečer svátku svaté Anny.Svátku kdy léto pomalu se pomalu uchyluje do ustraní a připravuje tak místo pro další roční období.
Nechce se mi tohle vše opustit a jít konzumovat televizi.Ani nevím co tam dávají,jsem spokojený na tomto místě a vydržím tady asi dlouho.Rádio pouští pořád skvělé písničky a to mi je bližší než nějaký film.Ten mohu jenom
konzumovat,u hudby člověkmůže přemýšlet nad krutostí světa,spravedlivostí osudu a prožitým časem.Smířil jsem se svým osudem i když na mě přichází chvilky kdy se bráním a odmítám se podvolit.Někdy věřím,snažím se zvrátit danou linii osudu.Vždy se přesvědčím to jak jsem krátkým na svůj osud,čas i prostor kolem sebe.
Možná Ti tenhle dopis připadá zbytečně dlouhým a smutným.Připouštím je to asi tak,ale píši o tom co cítím a není to jenom silná vůně zrajícího obilí v předvečer svátku Svaté Anny……....
Uvědomuji si,když na chvíli zavřuunavené a od slunka podrážděné oči.Míhají se mi v podvědomí prsty po klávesnicinutí mě tak pořád dál vkládat písmena do slov,slova ve věty a věty dořádků.Vnímat vůni zrajícího obilí,teplo psího kožichu u nohou a hezkou muzikuco hraje rádio.Do tmy začíná zářit displej laptopu,kterému svěřuji své nejtajnějšísny tužby.Do tmy silně září a jen my dva víme,jak je silné pouto mezi našimiosobnostmi.
Zůstáváme spolu ve spojení ,v tak zvláštním spojení.To spojení jeumocněno předvečerem svátku svaté Anny,vůni zrajícího obilí a..........
Ale je jaro a na podzim co si hopřivolávám Tvou přítomností je přece jenom ještě velmi brzy.
Podskalák
