...Bartolomějská... | Články
Bartolomějská pouť…
Bartolomějská pouťv Rozsochách je poslední velkou poutí a vždy ohlásí konec prázdnin,začátekpodzimu.Většinou na ni vždy bývá chladné a deštivé už počasí.Nebylo tomu anidnes žádnou výjimkou.
Šel jsem pěškyvzácně po hodně létech a tak ta cesta po které jsem šel jako klučina za tratímě vlastně ani už nepoznala.
Nepoznaly městromy,keře a ani písek naplavený do otvorů mezi kameny.
Hrubé kmeny borovic a jejich žlutohnědé větve obroušené odvětrů,deště a sněhu po sobě se opakujících roků.
Předzvěst podzimu nasebe upozorňuje všude kolem mě.Všude je vidět že létu definitivně zvoníhrana,že léto to letošní léto je pryč ačeká na mě jen tvrdá realita zimy.
Všechny palouky buďvypálené od slunce nebo do posledních stébélek spaseny vším dobytkem co ho teď nacházímeskoro okolo všech vsí našich domovů.
Ta cesta za tratí
se asi od méposlední cesty po ní tolik nezměnila.Myslím že jsme se i poznali a dali sivzájemně najevo důležitost i úctu pro kterou jsme oba stvořeni.
Jeřabiny,ty jasněrudé jeřabiny co svojí sytostí nápadně vypadají jako mé pelargónie na terase.
Zelené,ještě zelenéšípky co pro svou zelenou barvu zatím ještě nevěstí podzim.
Obyčejné březové stromy a jejich hluk listí v ostrém astudeném podzimním, větru.
Tuhle a ještěspoustu maličkostí se mi při téhle cestě na pouť do Rozsoch vybavilo a vyjevilouž mladých let kdy jsem ještě neměl potuchy jaký život mě čeká.
Všechny tyvzpomínky,všechna ta léta co jsem nešel touhle zkratkou kamenitou a prašnouhned za tratí místní lokálky.Všechny ty vůně i se zvuky podzimu.Zvukykokrhajícího bažanta za balíkem slámy.Kačení skřehotání z přilehléhorybníčku co snad za tu dobu mého mládí taky nezměnil.
Všechny ty kroky cojsem dneska po tolika létech udělal tou známou krajinou ,těmi místy mého dětstvími připomínají že i můj život tíhne k podzimu a tou další Bartolomějskoupoutí zase o krok stárnu.
Na návsi
kde se tahle celásláva koná je sto skoro vždy stejné.Stejné je místo kde stojí trhovcis rozličným druhem zboží.Stejné místo je to i pro střelnici a kolotoč podstoletou lípou.Stejné místo i vůni mají své hospody co jsou tu nejen dnesotevřené pro místní štamgasty,
Našel jsem tohle všeskoro stejné jako za svého dětství,mládí a pozdější dospělosti kdy na pouť doRozsoch jsem už začal vodit svoje děti.
Probíhal mi toodpoledne co se zdálo najednou tak strašně krátké a i to vrtkavé počasí co mědonutilo vyhledat jednu z těch malebných a historii provoněných hospůdekděsně krátké.
Skončil jeden den,jeden den obyčejného ale přece svátečního roku.Jeden den kdy všechny nejendětské oči upírají svou pozornost k Rozsochám na poslední velké pouti tadyu nás v okolí.
Ted už je hluboká noc
a posledníhodiny odbíjejí vládu svatého Bartoloměje.Teď v této hluboké noci se mohuzase zastavit a vrátit se ve vzpomínce na dnešní putovní odpoledne.Je hlubokánoc a já pomalu a líně vkládám soustředěně jeden řádek za druhý do tohohle psaní.Psaní pro Tebe ve kterém jsise mnou na té pouti nejen byla a viděla vše stejný pohledem jak jsem to měl možnost vnímatjá když jsi byla přes celou republikuzaměstnána svými starostmi i pohledy na svět.Věřím že si tohle ráda se mnouněkdy projdeš,věřím že se ještě vrátí doba kdy na pouť do Rozsoch nepůjdu pěškya nepůjdu rozhodně sám.
Bylo mi blaze i když ve dvou se to lépe šlape a to nejen naprašné cestě za tratí…
Podskalák
