...Chladná noc | Články
Chladnánoc…Je večer,pozdní večer a já tupě zírám přes sklo do tmy.Marně hledám v té tmě a chladném večeru zbytky toho léta,toho tepla kterého jsme si moc neužily.
Velmi se snažím vrátit čas náladu která ještě byla dnešního odpoledne všude kolem mne a kde nás všechny sužovalo teplé a hodně dusné odpoledne.Je to tady u nás na Vysočině normální kdy teplý den vystřídá chladný večer a ještě chladnější noc.
Stejně jako je to psáno v bibli kde sedm dobytčat hubených pohltí sedm kulaťoučkých a tučněvypasených krav.Stejně jako je tomu v tom podobenství kdy pohltí sedm roků hubených ty tučné.Stejně se tak rychle otočí chlad a zima tady na Vysočině z těch hodně málo teplých dnů co jsou letos kolem nás.
Zírám pře tuhle a velkou výkladní skříň a nechce se mi ven,nechce se mi jít do tmy a zimy.Vím,že to není řešení a já se nevyhnu proti té chladivé noci obrnit.Nasadit masku tvrdého horala s kožíškem kolem krku co sedí na mojí nepromokavé a větru odolné bundě. Zase začnu hltat kroky. Kilometry co mám před sebou nastaveny nazbytek téhle nijak přívětivě se tvářící noci…
Mám obrovskou výhodui když podzim je teprve na začátku a dlouhá,možná tuha zima před vším tím okolí.Mám víru kdy po noci vyjde slunce a prohřeje uplakanou a ledovou noc.Víru v to a přijdou i ještě teplé dny i když prázdniny se rychle blíží ke konci .Rychle se blíží podzim a kdy za pár dnů už nebude foukat jenom ze strnisek.Dny kdy koberce obilí ještě relativně před pár hodinami svítily do dálky svou zlatou hřívou.
Je tady předposlední týden,
ty prázdniny zmizí všechno se obrátí a poslední pouť v Rozsochách definitivně přiblíží podzim.Přihlásí se svou sílou a vůní čerstvě rozoraných brázd na bramborovém poli.
To se zase bude zlatit na úhoru,jen to už nebude souvislá hříva hrdých zlatých klasů ale pěkné úhledné řady vyoraných brambor.Dlouhé a nekonečné kuličky ze kterých jsme živi po zbytek obyčejného roku.
Stejně jak tvrdi lamoje stará a moudrá pramáti a to si myslím platí i v dnešních dnech supermarketů,hojnosti a plýtváním vším tím darem co příroda dává.
Ona sedřená,vrásčitá ale vždy moudrá tvrdila,pokud je doma dostatek brambor,zelí a mléka tak se dá zima zvládnout a není hlad.
Měla pravdu i kdyžjsem to za jejího života tak nevnímal můj současný pohled na svět s ní musí naprosto souhlasit,přitom sklonit hlavu nad tou moudrostí co se dědilaz rodičů na děti.
Půlnoc,
je skoro konec zase jednoho dne .Blíží se zlom kdy síla noci,zimy a mlhy roste.Ta síla je hmatatelná a doprovází mě na každém kroku.Ta kapka vody spletená z mlhy na pouliční lapě co právě spadla na holé čelo .Kdy se o něj roztříštila na spoustu kapiček a pokračuje ve své cestě tváří dál k líci mého chlupatého černého kožíšku. Až tam a kde zmizí v propadlišti tmy,celé té černoty.
Stejně tak i já si přivolávám vůni teplého letního večera,zdobeného jasně rudou barvou svých muškátů na terase. Je i tahle kapka vody původcem života,předzvěstí něčeho čemu se moje mysl i tělo zatím urputně brání.
Je chladná a černočerná noc.Je předzvěst podzimu který bych chtěl trávit v příjemném prostředí,ve Tvojí blízkosti a užívat tepla náruče domova.
Pít z rohu hojnosti
co nabízí všechna ta pohostinnost,všeho toho obyčejného světa ve kterém mi nastavuješ zrcadlo i ve kterém se snažím objevit budoucnost,další smysl života co mě po celou dobu provází.
Chci se touhle cestou přiblížit,překonat tu velikou vzdálenost co právě mezi námi leží.Překonat rozdíl mezi nocí a dnem.Přebrodit bájnou řeku Stix co leží mezilétem a chladným podzimem,podzimem co se za pár okamžiků změní v mrazivou zimu.
Vím že tohle cítíš stejně ,vím že si přeješ spoustu krásných i když obyčejných dnů ještě na tomhle světě i když co už nás minulo nás kormidluje k podzimu života.
Podskalák
