...Filipojakubská noc i z prvním májem.... | Články
Filipojakubskánoc a pálení čarodějnic je propletena dohromady s prvním Májem.To vše seještě spojené s líbáním pod rozkvetlou třešní.
Určitě o tom bylo hodně napsáno,určitě tohletéma bylo mockrát a z mnoha pohledů popisováno.Proto i já jdu se svojítroškou do mlýna,obracím se za Tebou do nedaleké minulosti těch svátečních atajemných Májových dnů…
Jaro je tady a všechnožije,žije to nejen těmihle svátečními dny.Včera na poslední Dubnový den, pocestě tou rozkvetlou alejí třešní co lemuje dole pod naší dědinou silnici měprovázel po ránu mlžný a studený opar.Z části to vypadalo spíš jako podzim,jen nebýttěch rozkvetlých třešní a kvetoucího jahodí v příkopě to by opravdu jedenřekl že je to podzim.
Ten den na pálení čarodějnic mi utekl jakovoda,prožitek byl skoro normální stejný každodenního pracovního dne.Ale tacesta tou bzučící třešňovou alejí mě přesvědčila o tom jak na prvního Máje sisem zase udělám vycházku.
Vrátil jsem se hodně pozdě,byl už skoro večera slunko už dávno nebylo vidět.Jen z místa kde se chystala hranice pro tuslavnost pálení čarodějnic bylo slyšet hodně hlasů.Za ověšenými a už rozkvetlýmihrozny břízek se dalo tušit kdy asi ta hranice zahoří plamenem.Plamenem covšechno špatné zničí,co vyžene konečně zimu z našich obydlí,vsi a snad isrdcí.
Zima v srdci to je problém dneška,našeho světa a života co žijeme.Snad i proto pálíme ty obrovské vatryz úhledně poskládaných a vysokých hranic.
Plameny šlehající do velkýchvýšek co hřejí a září na hodně dlouhou vzdálenost.V těch plamenech mizí ta zimaa všem kteří se dívají do těch ostrých a dlouhých plamenů září v každém okujedna jiskřička.Plameny doprovází i miliony jisker a jiskérek,v nich odlétávšechna ta špatnost,všechny zlé okamžiky a spolu s černým kouřem išpatnosti ukryté v našich duších.
Můj pes Denny co byl až do téhle doby domaza plotem nervózní a štěkal do tmy na všechny strany,se mnou obešel u nohy celétohle hemžení.Všechno okoukl a nasál nejen vůni ohně,masa,pečených párků ale icelé té atmosféry kolem.Kupodivu se pak zklidnil i když jsme brzy odešly domů.
Tento večer mi dělalo problémy si zvolit svůjprogram.V televizi běžel volný film na téma ,,Hříšný tanec“ a já se nemohlrozhodnout co dřív a čemu se věnovat na plno.
Docela mě udivilo to jakvšechno zvládám skloubit.
Na čarodějnice mám spoustu zážitků ze svéhoživota,hezkých ale i těch špatných.Třeba to byl večer kdy jsem dostal svůjprvní vážnější polibek od mojí budoucí ženy.Nebo ten den kdy se ze mě stala jenvěc co je odložena na místě kde nikomu nepřekáží.
Je to paradox a paradoxy přicházejí jen proto aby mohly vyšumět do ztracena.
O paradoxech jsem už psal ajistě se k nim ještě někdy vrátím.Je teď ale čas kdy na smutky není čas aurčitě ani místo.
Je ale Filipojakubská noc a já lezu podpeřinu s celkem dobrým pocitem,s trochu záludným úmyslem Ti poslattextovku.Textovku ve které lákám tu Tvoji maličkost hned zítra po obědě do térozkvetlé a živé aleje třešní.Té aleje kde všechno voní,bzučí a jaro je zdenejsilnější.Lákám Tě na líbačku pod tu nejvíce rozkvetlou třešeň,obsypanourůžově bílými kvítky.Je to tradice,věřím a budu tam čekat i se psem kterýpotřebuje hlavně dlouhou procházku a kdo ví třeba Ti dá taky hudlana.
Usínám z dobrým pocitem,s dobrou náladouže se mi Tebe tak podařilo vylákat ven a spojit užitečné s příjemným.Vylákatven do přírody,do aleje rozkvetlých třešní a na místa kde přijdeš za mnou jen na kole nebo i pěšky.Do té aleje kdeta líbačka bude opravdová a nejenom zdvořilostní akt proti uschnutí.
To nové ráno na prvního Máje kdy se denprobudil do uplakaného a deštivého rána bylo stejné jako každý jiný prvníMáj.Nepamatuji kdy se v tento den na mě usmívalo sluníčko a lehce midávalo najevo svým paprskem abych už vstal.Vylezl z podduchny a šel zase žítdalší jarní den,věnovat se novému zážitku a představě blízkosti kdy nejsem jendoma sám ze psem.
V bláhové představě mi po obědě opravdudodalo to prokukující sluníčko sílu.Po cestě spolu s Dennym,my oba šli stejněza svým jistým cílem.On sice nevěděl co ho čeká,ale byl šťastny a měl radostz volnosti v mladé trávě která roste na mezi,příkopě a přilehléhopalouku plného švestkových stromů.
Pomalu ale jistě ty stromy a metryv aleji míjely naše nohy.Pes se ohlížel po mě a dával pozor aby senevzdálil moc daleko od mé maličkosti.Má mě rád a dokáže to ocenit svounáklonností i poslušností.Rád se s ním chlubím,je teď v největší sílei kráse,což o mě se už to tak jednoznačně říct nedá.
Taky se ohlížím,koukám i dopředu av duchu hádám kdy se objevíš Ty na tom kole. Nebo bez kola alev duchu si přeji nebýt v tom bílém špalíru třešní sám,sám jens tím psem.
Po kilometru kde to bíléjarní nadělení končí mi trochu zesmutněla tvářička,poznal jsem že nepřijdeš anepřijedeš.Ozvěna mého dlouhého hvízdnutí mi přivolala psa a pomalu zase tímvycházkovým krokem se oba vracíme k domovu.
Marně jsem doufal,marně seještě na kopečku ohlížel za sebe zdali tam někde nejsi.
Teď je večer a sedím u klávesnice do kterépísmenka vkládám jen a jen pro Tebe.Vkládám své pocity s nadějí že semožná jednou přijde doba a Ty mi budeš stát po boku.Možná to nebude o Filipojakubskénoci,možná to nebude ani na prvního Máje.Přesto ale budu pořád věřit v ten denkterý musí jistě přijít.Určitě přijde,věřím přeci v lásku stejně jako i Tyji k životu potřebuji. Budu trpělivým a chci čekat na ten den,okamžik kdytohle všechno bude realitou a ne jenom pouhým snem před spaním pod peřinou…..
Podskalák
