...Noc | Články
Noc, černočerná noc .
Ta noc po dnu plném slunce a rozpálených cest co někam vedou.
Noc,ve které hodně lidí odpočívá a nechává se unášet do různých dimenzí i světů.Noc kdy svět relativně nežije a kde život přikrytý tou nekonečnou tmou,opouští ty mantinely relativního života.
Jenže je to noc kdy já nespím,sedím zase spolu s černou kávou a prsty zabořenými do černé klávesnice.Zdá se jako by ta černota nebyla všude jenom kolem mne,zdá se jako bych byl její součástí.Ale všechno je dokonale jen schováno a v té nekonečné hranici neznající konce.
Sedím a žiji,sedím a vnímám tu nádhernou a příjemnou sílu chladnoucí noci,noci co v podstatě nezná hranic a je stejná na všechny světové strany.Právě teď v této chvíli,tímto okamžiku se mohu vznést na křídlech Pegasových a pod rouškou všudy přítomné noci.Mohu v klidu opustit svoje pozemské tělo,mohu se nechat unášet fantazií a představou na každičké místo které znám jenom snad z vyprávění.
Jenže právě tahle chvíle je nepoměrně dlouhá v porovnáním s ubíhajícím sluncem za jasného a jinak příjemného dne.
Tahle noc a stejně jako i jiné noci aťminulé či budoucí jsou pro mě dosti důležité,stavím si na nich svoji budoucnost,svůj nový život.
Množná se Ti to zdá pošetilé a asi i dětinské,jak může temná noc přinést do mého života nový směr,nový život.
Je těžko pochopit že si ti život z ničeho nic převrátí a kdy máš den za noc a den prožiješ v hlubokém a spravedlivém spánku.
Jenže u mě je to teď tak nastaveno a na nějaký výlet se psem co má radost z každé vycházky,z každého kontaktu z vodou v rybníku právě pro tuto černo černou noc není bohužel čas.
Všechno má své kouzlo ,všechno má své stinné stránky a tak i když jsem teď vystřídal den za temnou a vše pohlcující tmu,jsem pořád myšlenkou někde u Tebe. Když jsi sama někde v blaženém světě snů.Ten Eden ten ráj pomyslného světa můžu navštívit právě nově okutým Pegasem a pod rouškou tmy vklouznout nejen do toho pomyslného světa,Tvé blaženosti.
Sedím před klávesnicí,vzpomínám,nebo si spíšjen představují kde bych mohl být ,kde se skrývá ten svět pro lidi jako jsem já.
Svět fantazie je široký a nekonečný,
mohu být v něm,být tím pomyslným princem na bílém koni.V momentě jen tím poslednímv řadě co zametá jen ulice a poslouchá stezky lidí co ten nepořádek udělali.
Mám možnost pod rouškou tmy být bohatým a zároveň i nejchudším člověkem světa,světa co nás zabílého dne dělá jinačími.
Světa,který je ve dne usměvavým a na noc si nasazuje masku uniformity a tváří se lhostejně ke všem co nespí.
Moc noci je relativně nekonečná neznajíc žádné břehy a mantinely,žádnémísto jí není svaté a proniká,snaží se zahasit i světla pouličních lamp pod kterými hledám kousek světla.Světla a tepla pro který jsem se pustil do dalších životních cest a křižovatek.Jen ty sloupy z blikajícím žluto červeným světlem mě vedou dopředu a zase zpátky do míst kde to miluji a kde jsem nespokojenějším člověkem svého života.
Na místa kde jsem prožil tolik různýchdnů,situacích a nálad.
Jen ty světla postavená do řady narušují monotonost a uniformu tmy.Jen ty světla mi dávají naděj na nový a lepší den než který byl ten uplynulý.
Stejně jako ty světla ukazují cestu přes křižovatku,jsem i já snad i takovým pomyslným světlem na konci tunelu ve kterém možná potkám zase Tebe .
Člověka pro kterého vkládám písmenka do slov,vět a odstavců.Pro Tebe v této relativně nekonečné a černočerné noci bdím a ukrádám pro sebe nejen tělo a duši co mi vždycky připomene že život se musí žít a ne přežívat....
Možná je všechno jinak a tohle jen mojepředstava,ale takhle to cítím a proto se stáváš v mojí představě mousoučástí, mým nábojem ze kterého se ze mě možná stane světlo .Světlo na konci černočerné noci,světlo na konci tunelu..
Podskalák
