...Tento způsob léta | Články
Tento způsob léta…..,
,,se mi zdá poněkud nešťastným"…praví klasik v jednom dnes už pamětnickém filmu co je klenotem naší české kultury..
Je sváteční večer,večer svátku svatého Jakuba.Sedím nikoliv u sebe na terase jak kdy jindy.Sedím a snažím se ze sebe odehnat spánek který už několikátou noc mě moří a ubírá síly životu……
Koukal jsem při západu slunce na mraky které hrozivě vypadajíc jsou právě prokletím letošního léta.Koukal a v trojrozměrné představě si zpodobňoval všechny ty tvary,obrazce a podoby zvířátek co tyhle mraky nabízejí….,.
Před sebou a oči ma lán,obrovský lán ječmene ve kterém jak obrovští krokodýli polykaly všechny ty klasy a stébly na kterých rostou.
Vnímal jsem jak vůně čerstvě vymláceného obilí spolu s dlouhou a nekonečnou řadou složené slámy za kombajny mění krásu celého toho pole.Už dokonce i ten samotně stojící strom v tom poli nemá takové kouzlo jako když byl pro neposečené pole nedostupný lidské noze…
Vnímal ty všechny uplynulé,
Ty předvečery svátku svaté Anny,
vnímal jsem vůni zrajícího obilí.Vnímal jsem jasně rudé květy svých trochu poschlých pelargónií.Vnímal a nasával tu chuť krásného teplého letního večera,večera kdy teplo a chvíle kdy neprší je letos poměrně dost vzácná…
Teplo u nohou co vydává můj pes Denny,jeho tlukoucí srdce a oddanost se kterou mi zaráží čenich vždy pod mé upocené dlaně…
čenich který vyžaduje neustálé pozornosti a neustálého hlazení..
Mám taky potřebu jako ten pes ,mám tak potřebu být někým hlazen a opečováván.Mám stejnou potřebu i když už dávno nejsem malý kluk a moje starosti jsou hodně obyčejného charakteru.
Právě v takových chvílích mám potřebu své prsty pořád bořit do černé klávesnice.Mám pořád potřebu spolu s černou kávou a myšlenkami odletět v předvečer svátku svaté Anny někam kde mě nikdo nezná a kde budu mít od všech těch obyčejných starostí pokoj.
Mám pořád potřebu cestovat byť jen v myšlenkách někam na druhý konec světa kde je pomyslný ráj i ten eden.
Ten Eden bych chtěl jednou navštívit,to místo znám sice jen ze svých snů.Na ono místo se mohu vždy zatoulat před usnutím a odejít do spánku,do prostoru kde mě nic netíží a nic neubližuje…
V těch chvílích před usnutím jsem hned někde v Austrálii nebo na Novém Zélandě. Nebo třeba jen kousek za dědinou se psem na krátké procházce u nás na Vysočině.
Mohu se s klidným svědomím vetřít do tvé blízkosti ,mohu klidně polehounku vsunout své unavené nohy k Tobě pod peřinu.Mohu být právě v tomto okamžiku vším čím si jen kdy moje mysl vzpomene…
Strašně rád,právě před usnutím se stává tím nespoutaným živlem co všechno může a kdy mu za jeho činny nehrozí žádná nadávka neboť dokonce trest…
A proto dnes kdy,
večer svátku svatého Jakuba je silným
a obzvláště teplým,sedím u klávesnice a myšlenkami jsem ve Tvé blízkosti…
V předvečer svátku svaté Anny kdy muškáty ale i ostatní květy voní a mísí se s neopakovatelnou vůní dědiny a zrajícího obilí..
Mohu myslet na to všechno co nám teď právě v této chvíli dává to kouzlo neopakovatelného i když poněkud nešťastného léta….
Mám rád a moc dobře se pamatuji vůni kdy všechno zraje a kdy je den nejsilnější.. Mám rád všechny dny i všechna roční období protože všechno má své kouzlo…
Mám rád život a proto píši tyhle řádky umocněné svátečními dny i když nejsou ve skutečnosti státem uznané. Jsem a chovám se jako by to opravdu svátky byly,ve vší síle a kouzlu těch tajemných dnů.
Vím,že jsi v duchu se mnou i když teď právě v tomto okamžiku určitě spíš a netušíš jak blízko jsem nejen tvému srdci a duši….
Jsem právě tak blízko,jak jen můžu být a hlídám Tvůj spravedlivý spánek…....
Podskalák
