...Třešně a včely... | Články
Třešně a včely….
Stejně jako jindy jsem zase šel se psem na procházku,oba to potřebujeme………….
Dal jsem se cestou k hornímu rybníku.Šli jsme spolu po cestě kde se pomalu pro kameny a vymlenou vodou hlínu mezi nima nedá přejít natož jet autem.Skoro se mě líbilo,se přiznám skákat přes ty šutráky,přes ty rigoly vymleté od vody.Jen psovi to nevadí, jemu je jedno jak a kam skočí,má přece čtyři nohy.
Cesta je skoro kilometr nad dědinu a pak končí loukou. I ta louka,tam je co ji pamatuji.Hodně jemná tráva co se skoro nedá pro svou strukturu séct.Při dopadu nohy do takového porostu odskakující luční koníci,nebo cvrčci a ta zvláštní vůně co ji znám od dětství……...
Pes samozřejmě v takové louce nabere hodně velkou rychlost a lítá okolo ve velkých kruzích skoro půlkilometru ode mne.Líbí se mu ta volnost,ta možnost neomezeného běhu ale i ta vůně.
Louka končí hned nad druhou dědinou kde se narodila moje máti.Dědinou kde jsem trávil dětství .
Nad dědinou kam jsem se potom už tak často nedostal………
Vzal jsem to obloukem přes svah z druhé strany než vede obyčejná silnice.Moje štěstí bylo tam že už posečené pole a po něm jsem se dostal na jedno místo….. Na místo kam jako malí kluci se svými bratranci chodili na třešně.
Třešně tady stojí,třešně tady jsou a jsou i zralé ale to je normální v době kdy je u nás Cyrilometodějská pouť…….
Nevím co se mi to najednou stalo s očima.Nevím najednou tak zvláštně začali vlhnout.Tak zvláštně mi z toho bylo ,,slano“na patře.Prostě se vrátili vzpomínky na dětství,na místa kde to důvěrně znám a kde jsem spoustu roků nebyl.
Na,,Kopec“kam jsme chodili na nejrůznější ovoce,rybíz,třešně,jablka.Na rozbitou cestu co vedla hodně do kopce .Na stoletou a možná i víc stoletou lípou plnou včel.Na staré zbořenisko malé chaloupky co jí každý říká,,Pazderna“.
Na cestu okolo velkého statku kde byla taková hodná babička a u které jsme se ládovali koláči z tvarohem……Na zarostlý příkop kde v husté trávě klapal dětský mlýnek……..
Na všechnya ještě další věci se mi tohle to vybavilo a proto jsem pořádně pro to co se mi dělo v očích neviděl na cestu.Na všechny tyhle věci kdy místo ,,Pazderny“ je dneska nově vyrůstající hotel.Kde v té příkopě co tam stával ten mlýnek je dneska parkoviště s auty.Kde nepotkám babičku s talířem koláčů z tvarohem…..Snad jen ten ….?? ,,Kopec“ tady je,srybízem buď červeným nebo černým.Se stojícími a do dálky jasně zralými třešněmi…..,..
Tohle vše jsem dnes prožil,,,,,,,,
prošel a vrátil se byť tak je na chvilečku do svého bezstarostného dětství…Uvědomil si že tak to všechno hezké a krásné je pryč i když tenkrát to byla tvrdá realita tak nejen pro naše rodiče.Musel jsem si tohle všechno uvědomit abych mohl zase znova začít vnímat tvrdou realitu současnosti.
Možná jsem to nepopsal tak jak jsem všechno cítil,možná jsem nepopsal všechno tak jak to ve skutečnosti je,ale prostě je to tady a já s tím nic nenadělám…Nic nenadělám s realitou,divokým psem a vlhnoucím zrakem…
Cesta je ještě dlouhá a proto musím jít abych vše co mi dneska naskočilo na myšlenky ještě stihl hodit do tohohle rozvrzaného stroje…
Musím jít,cesta je dlouhá a já ještě musím vykonat hodně věcí…...
Jen škoda že jsi tu nebyla vedle mě…
