...Zase jeden krásný den | Články
Zase jeden krásný den….
Je nedělní pozdější odpoledne,jednoho krásného teplého podzimního dne.Dne který je jedinečný nejen svou přívětivostí,teplým slunečným svitem.To co mi dělá společnost v mojí cestě s nepravidelnou vycházkou se s psem.Slunce svítí teple a i když je poměrně nízko,svítí stejně na moji cestu jako na cesty všech ostatních lidiček.Kteří mají stejný zájem využít nádhery podzimu a opustily teplo domova.
Třeba tatínka co běhá mezi svými ratolestmi a marně se pokouší udržet ve vzduchu papírové draky se kterými přišli vzdát hold a užít si podzimního větru.
Sedím v pohodlí své kuchyně,s vůní pečeného masa a vracím se v myšlenkách na cestu ,na tu krátkou cestu co jsem podnikl se psem jen a tak pro svou radost,jeho potřebu protáhnout a prozkoumat všechny ty pachy co se jemu otvírají při takovéhle procházce.
Vnímám sluneční paprsky
co střídavě přes hrubou látku mojí bundičky dávají trochu energie zádům.Vnímám odraz světla ze střechy skleníku v zahrádce.Oslepujemě na malou chvíli ta prudkost a záblesk slunečního paprsku.Bere mi na chvilku orientaci,bere mi představu o čase a vrací mě do teplých letních dnů kterých nakonec letos zase nebylo tolik málo.Vnímám v podvědomí rytmus Tvých kroků co znějí pře ze všechnu vzdálenost tak zřetelně jak nikdy před tím.Jsou sice ještě v jiném prostoru,čase ale jsou zřetelné a i síla myšlenky je jiná co vede moje kroky v známou cestou,krajinou,místem kde jsem se narodil a kde jsem prostě jenom doma..
Cestu kde pomrzlé zbytky kukuřičného pole šustí.Vedle a podle čeho je bezpečně poznat že do rána zde první silnější mrazík udělal svoji práci.Houkání vlaku v dáli co je nezaměnitelným a co dává trochu najevo svou sílu a je zároveň předzvěstí možná dalšího teplého počasí.
Kokrhání kohouta
na dvoře co hlídá svůj slepičí harém přehrabující se v hnojišti a s teplým odpolednem vylepšují jídelníček teplou živou stravou. Pohyb zavěšené cibule na dřevěněném ráhně která ve svazcích dostává konečnou podobu před uložením na místo kde bude přečkávat nadcházející zimu.
Trávu,siceještě zelenou trávu,ale s ubývající sílou slunce rostoucí pomaleji a drobněji.Tu obyčejnou trávu co se spíš k podzimu chová jemněji ke svému okolí.Ten koberec co působí v slunečním pohasínajícím odpoledni velice přitažlivě a láká nejen psa udělat několik přemetů a vášnivě se na ní válet.
Sedím teď v pohodlí svojí kuchyně,s vůní pečeného masa co dotváří příjemnou atmosféru podzimního nedělního odpoledne .Sedím koukám na blikající kurzor monitoru,sedím a vracím svoje myšlenky ke krokům co moje nohy udělali za svůj krátký život.Sedím a ujišťuji sebe o tom co prožívám,co žiji a co dělám že je to obyčejný život který žiji.Co žijí i ostatní lidé co jim ten obyčejný život přináší.radost a usměv na jinak ustaranou dnešní dobu……
Sedím a znova zažívám ten zvláštní pocit z obyčejného kruhu života.Kruh je symbolem světa,života,času ale i prostoru.
Prostor má každý jiný,
jen čas ,ten je neúprosný a spravedlivýk nám všem stejně.Stejně nám dává šanci změnit otáčení kruhu,rotaci i směrve třetím rozměru co je všude kolem nás.
Prostor dokáže ovlivnit sílu myšlenky co je v hloubce podvědomí,v hloubce kde jsou sny a kde svou Tvrdou prací můžeme proměnit prostor ve skutečnost a tak dokázat že láska je věčná a že existuje nejen v našich srdcích.
Síla co je v nás nám umožňuje překonávatvzdálenosti,hranice a hlavně ten prostor lidského chápaní i vůle.
Síla myšlenky je věčná a stojí pro to udělat maximum a nechat svoje kroky vést tam,kde je nás právě v této chvíli nejvíc potřeba.
Mám obrovskou moc
díky svojí fantazii,svému světu všemu co je kolem mě naplnit dny co jsou se mnou v této chvíli.Díky tomuhle světu jsem rád že jsem tam kde se právě nacházím a že můžu jít kam mě zavedla moje fantazie.Do míst kam mě zavedla touha prožívat obyčejné dny nejen tohohle kouzelného podzimu.
Je to Tvoje zásluha,nevnímáš to ,ale v podvědomí zavádíš své myšlenky opačným směrem kam vedou Tvé kroky..Mám obrovskou radost z krásného počasí a těším se na dny budoucí ve kterých je slyšet rytmus onoho srdce,,,
