thevalheru

Překrásné víkendové počasí přimělo i mně, pecivála a hadrníka z řitmanic, k rozpustilému skotačení v přírodě. Hýkaje si veselou melancholickou skladbu Tři čuníci jsem rozverně poskakoval krajinou, až jsem citlivějším levým slechem zachytil rachot, hukot, šplouchot. Nejprve jsem myslel, že soused Košťál zase vyjel souložit starou Bertu do přírody, jal jsem se tedy s využitím všech z Májovek nastudovaných indiánských metod plížit směrem k ohnisku nepokoje. Přískoky a s využitím chomáčů vysoké trávy jsem si udatně klestil cestu zvuku vstříc, intenzita stoupala a spolu s ní i mé fantazií nabuzené ohanbí. Pád přišel naprosto nečekaně. Po vztyčeném pyjusovi jsem se svezl ze strmého srázu přímo do řeky, zanechávaje za sebou rýhu jako stíhačka, která při přistání na poli omylem vypustila hák pro letadlové lodě.
 

Zpod hladiny jsem se vynořil prskaje a za pomoci cizího předmětu, jež se mi zachytil za flígra roztrhl mi tak moji skvostnou pampeliškovou tuniku z antikvariátu Vesmír. Spílaje na nepřízeň osudu jsem si zpod víček vybral několik pulců, jednu ropuchu a asi dvě kila nezbytných řas a jakmile jsem prozřel, můj sokolí zrak upoutalo několik maskovaných masajů, poskakujících na obou březích a mávajících oštěpy velikosti skokanské tyče a sítěmi, do kterých mě zřejmě chtěli lapit, aby si mohli vychutnat trýzeň zaživa vařeného misionáře. Bojovně jsem zaryčel a mrštil přivlastněnou žábou směrem ke kanibalům. Bohužel v letu otevřela kušnu k nadechnutí a byla horkým poryvem větru zachycena jako meteorologický balón, aby vystoupala až do nebe.

Skotačící domorodci třeštili oči, zřejmě jsem v nich vzbudil představu prastarého šamana, kterou jsem se rozhodl jsem přibarvit polopozřením řas a imitací doktora Zoida. Vydrápal jsem se na břeh a skotačivým krokem kurtizány po celonoční šichtě jsem se vydal vstříc aplaudujícímu davu asi pěti bojarů. Jaká byla moje radost, když jsem v nich rozpoznal tuzemce, ozbrojené čímsi, co, jak mi vysvětlili, slouží k rybolovu!

Za roztržený epesní skvost mi dovolili půjčit si jednu teleskopickou haluz a neomezený počet menších fišlí, které, jak mi vysvětlili, nebyly určeny k přikusování k pivu, ale prý na to berou candáti. Candáta jsem ještě nechytil, můj nejskvostnější úlovek do té chvíle byla zmutovaná mřenka nedaleko výpusti fabriky Zentiva, proto ve mně jejich nabídka vyvolala emotivní příval slz, který zvedl hladinu pod bouřícím splavem aspoň o cenťák!

Nahodil jsem a zavěsil policajta a zapálil navlhlý, sušeným jehličím plněný, rákos, který mi všichni cigaretami vybavení nuzáci záviděli. Nevykouřil jsem ani polovinu třičtvrtěmetrového vyržínka a policaj tletěl k prutu rychlostí somálské ratolesti, když zvětří plíseň na bramboře! Vrozené instinkty lovce zafungovaly na výbornou, vymrštil jsem se ze sedu, převrátil majitele prutu a škubl prutem v pohybu emeritního tenisty s tenisovým loktem v koleni, čímž jsem válejícího se bezzemka málem přeťal na dvě půlky. A heuréka, návnada v hlubinách začala jezdit jak splašená, prut mi v prackách tančil s urputností daňového úředníka! Navíjel jsem jako o život, přitahoval, popouštěl, prostě hvězda mezi všemi. Náhle se nad hladinu vynořilo cosi! Vagína! Roztažená rodidla, dokonce jsem si jistý, že jsem viděl i klitoris!!! V děsu jsem po ohyzdné anomálii hodil prut i s panošovou rybářskou seslí a nevnímaje pokřik „pičo, dyk to byl candát“, napodobuje geparda jsem uprchl od splaviska a děsivé příšernosti v hlubinách...