thevalheru

Alko drinky nejsou pro psy!!!

Chata Prašivá se ukázala býti věrna svému názvu a nic bych nedal za to,že ona Prašivá hora dostala svůj název až po postavení chatrného obydlí na vrcholu. S pompézním skřípěním písku v kotoučích jsem vymanévroval svůj koráb z místní erární rybníkolouže,přičemž jsem skropil přilehlé hvozdy sprškou bláta,dešťovky a brzdové kapaliny, brilantně maskované v nádržce ostřikovače.

Na místě již vyčkávala první grupa, v čele s žaludečno – střevně postiženou nymfou a neustále poštěkávající fenkou Sárou, majetkem Antihaničky, která v záchvatech alergie pokašlávala v pozadí dým z cigarety značky R1. Poručil jsem si nezbytné pivo, když na dotaz,zda mohu obdržet Radlera, dostalo se mi pouze tupého výrazu polointeligentní opice v barmanově podání a jal jsem se vyčkávat na příjezd ostatních oveček z mého stáda.

Čekání bylo brzy završeno úspěchem, když po několika desítkách minut dorazila kocábka, driftovaná poštovním štěnětem, jejíž neúnavnou vyřídilku bylo slyšet už z pod kopce. Po příslušných formalitách typu líbání nohou a předkládání takzvaných odpustků, dovolil jsem holomkům pod štěněcím velením odebrat se do jejich pokoje, aby mohli navléct rozkošné dresy v barvě meruňky s nápisem „Vote forValheru“ na dmoucích se poprsích, která jsem měl v plánu později toho večera jako zkušený pekař nechat hnětením vykynout až nad uši.

Začalo se pomalu smrákat, rej patolízalů se rozšířil ještě o grupu přítele uglyho a tandem rejdany zvané kočičková, později toho večera ještě o nedochvilného pendolaika mokozu.Konzumace fermentovaných moků byla v plném proudu,krom nezbytného piva přišla na řadu ještě domácí slivovice „zachraň se kdo můžeš“, moje Tesco portské a jitunou naivně poskytnutá zavařovačka čehosi, co bylo vydáváno za lososa ve vlastní šťávě,nicméně pár nádechů stačilo identifikovat zákeřně propašovanou nálož sirovodíku,známého též jako saryn. Nebo selyn? Už nevím.

Jal jsem se pěti chorály a gospely na vlastní velikost s takovým nadšením,že jsem pomalu přestal vnímat svět kolem sebe a zúžil jsem okruh nezbytností v tchoří cigarety značky Žába,sklenici pivoporta a turkovu píšťalu, zarytou celým náhubkem v jeho chobotu. Chyba. Mohl jsem když už neodvrátit krizovou situaci, pak na ni být alespoň připraven.

S raním kuropěním jsme završili překrásný čajový dýchánek několika gymnastickými kreacemi a metaje kozelce, odebrali jsme se po schodech na ubikace, z části již zaplněné předčasně odpadnuvšími. Jituna, zmožena pátráním po lososovi, ukrytém v nedaleké popelnici, ležela hluboko zahrabána pod peřinami přítele uglyho a jen vyčuhující podvazkový pás barvy pozdní nevolnosti prozrazoval místo jejího odpočinku.Povzbuzen svým košer stavem, vplul jsem do peřin, aniž bych se staral o okolí, či mnou okopávanou mokozovu makovici. A vtom šok! Na pokoji se zabydlel netvor z hloubi starých hvozdů. Zvuky, jež vydával, přirovnal bych snad jen k pářícímu rituálu party přiopilých arménců a motorika tvora byla poznamenána létys nad ještě víc, srostl v postoji loupáka a po pokoji si pendloval na štoc s hubou u ocasu. Slintaje, lítaje a poštěkávaje, mlátil prehistorický exemplář mikroraracha ocasem do všech dutin ve zdech a užívaje si libé tóny tamtamů, doprovázel sám sebe čvachtavým podupáváním ve vlastní produkci tělních tekutin. Zbytek noci jsem strávil schoulen ve výklenku sprchového koutu, neboť tolerovat nachcanýho čokla bylo nad moje síly. Tímto bych chtěl všechny pokustóny důrazně varovat před podáváním vodky s redbullem domácím mazlíčkům, rád se zhostím úkolu konzumenta sám!