thevalheru

Jednoho krásného podzimního dne mi na můj fejsbukovský ekaunt přišla pozvánka na víkendový košt vína ve vísce nedaleko Lednice, ve vinařství u Vlašiců. Jelikož jsem velkým milovníkem a znalcem vín, rozhodl jsem se překonat svoji vrozenou plachost a pozvánku jsem po krátkém přemlouvání přijal, s tím, že když nic jiného, vyberu aspoň poplatky od zúčastnivších se členů mé sekty.

V den slavné události jsem netrpělivě vyhlížel odvoz, když mi jedna z mých patolízalek volá, že pár z Prahy, se kterým jedeme v konvoji, nechce zajíždět do centra, a že prý mám cituji "dopravit tu svoji tlustou prdel" do jednoho místního nákupáku! Odolal jsem nutkání divu za pomocí hanlivých přívlastků informovat o své kouzelné vysportované konstituci a přidat par poznámek o fyzické méněcennosti Discobola a se skřípěním zbytků zubů jsem svoji "tlustou prdel" s nemalým úsilím dopravil na místo určení, abych zjistil, že onen pražský pár, který jsem očekával, sestává z kamarádky, kterou jsem čekal a jakéhosi podivně vyhlížejícího páprdy, kterého jsem znát nechtěl. Nedalo se však už nic dělat, celou akci mohla zachránit už jen moje přítomnost a nechtěl jsem svoje ovečky zklamat. Takže jsme vyrazili.

Cesta i ubytování proběhlo bez komplikací, ubikace u Vlašiců se ještě málem leskly novotou a já si se samozřejmostí samozvaného pána a vládce zabral nejlepší pokoj s letištěm a asi osmipalcovou LCD televizí Čestmír, kde jsem v poloze lotosového květu vyčkával, než se shromáždí všichni zájezdnici, abych mohl celou akci zahájit slavnostním přestřihnutím koštýře.

Vlašicovi se věru nenechali zahanbit co do množství a chutnosti připravených obložených mís a podávaných vzorků z rozličných bobulí, z nichž jistě alespoň některé byly kdysi víno. Jelikož jsem seděl hned vedle oné pražské poletuchy, kterou jsem shodou okolností nepásl už přes rok, uvolil jsem se vyslechnout, co jí osud za ten rok přichystal a proč si musím zvykat na jejího nového amanta. Její vyprávění muselo být jistě zajímavé, ačkoliv si z něj pamatuju jen to, že "ať jsou kde chtějí, její aktuální nosič na ptáky se chová jako kretén".

Během vyprávění, podpořeného konzumací přinášených vzorků po dvoudeckách, působil dotyčný přepravce dojmem unylým až znuděným. Kdo mohl tušit, že má tak kvalitní mimikry? Po nějaké chvíli se mi uzurpátorku podařilo zaplašit, mohl jsem se tak věnovat i zbytku kolektivu a na lapálie s kokotem jsem dočista zapomněl. Po pár hodinách a litrech psího vína však zmiňovaný amant náhle povrstal a s vervou a odvahou bizona se začal nafukovat jako bučivka velká, až jsem se začal bát, že pukne a rozletí se do všech stran. Po představení, po kterém by nejedné kuňce potoční nezůstalo... oko suché, zaryčel nejistým hlasem a směrem: "Ty děvko, necháš se ode všech ohrabávat!" načež vratkým krokem vyrazil směrem, kterým tušil zdroj příkoří. Rektálními výpady se snažil vyvolat dojem zkušeného rohovníka, těkavý zrak, ostřící střídavě napravo a nalevo ode mně v podivuhodné imitaci pohybu metronomu, jej však spolehlivě prozradil. Nakonec se nám podařilo výtržníka zpracifikovat a odeslat v doprovodu paní Vlašicové na ubikace. Jak jsme jen byli naivní, když jsme si mysleli, že tím dobrodružství končí!

Po krátké chvíli se stařenka vrátila s děsem v očích a několika kuchyňskými žabikuchy v ruce, veca "on se hrabal v zasuvce a řval: odneste ty nože, nebo to skončí zle"! Situace byla vážná. Přítel Johny navrhoval dotyčného buřiče poskákat, Satan jím zase chtěl pohnojit révu. Já, jakožto umírněný a rozumný bezzemek s averzí k násilí a domácím pracem, jsem navrhoval přivolání místních šerifů a zajištění noclehu v klecovém lůžku místní záchytné stanice. Žádná z alternativ se však nezamlouvala domácím, prý by se to rychle rozkřiklo a oni si nemůžou dovolit žádné řeči. Nakonec nám práci usnadnil sám ochablý pyjus, který mezitím na ubikaci zkolaboval, takže jsme jen přesunuli mésto mého odpočinku do pokoje k děvčatům, z čehož jsem neměl pražádnou radost v předtuše namáhavé činnosti před spaním.

Po dlouhé a relativně klidné noci nadešela chvíle, na kterou se nikdo netěšil - placení. Po očku jsem vyhlížel zkormoucený a zahanbený kukuč provinilce, pyjus se ovšem neobjevil. Jak se ukázalo, večerní dobrodružství jej znechutilo natolik, že se rozhodl k promptnímu návratu do macechy stověžaté, a to i přes to, že má s sebou o tři promile navíc a o přítelkyni míň. Ovšem jeho spolunocležníci na noc samozřejmě zamčeli hlavní vchod a milého idiota nenapadlo nic lepšího, než vysadit moskytiéru a pokusit se vyskočit z prvního patra. Proti byla motorika. A taky vinný sud s dešťovkou, který stál přímo pod jeho oknem... Jak jsme odhadli podle mokrých blátivých stop, pyjus vypadl z nějakých tří metrů a zahučel přímo do sudu. Následně kamenem otevřel svoje auto a odjel vstříc světlým zítřkům.

A pak, že je ve víně jen pravda...