Je to divný, ale ráno se mi zase nechtělo vstávat. Ale to je jedno, pořád lepší vstávat s tím, že jdu do práce, než s tím, že bych musel jít do školy. Ta představa by mě děsila. Říkal jsem si, že to školení bude těžký, ale když jsem to viděl na papíře, říkal jsem si, že to bude ještě těžší. Dvacet listů keců o tom, co smím a co nesmím dělat, když budu dělat operátora v call centru. Hmm... stejně jsou to jen písmenka a v praxi je to jiný. Hodina utekla, když jsem to přelouskal a zažádal si o předvedení zkušebního hovoru. Ha! Jsem to říkal, že v praxi to bude jednodušší a lepší. Hlavně být pořád a za všech okolností slušný. Aha! "Prosím vám, jděte s těma vašima věcma už do prdele..." - "taky vám přeji hezký den, na slyšenou". Asi tak? Ano, prej je to tak správně. Dvacet hovorů na hodinu. To jde, to dám. Nabízím CD a publikaci k Excelu. Na zkušebních 14 dní. "Dobrý den, u telefonu Robert Hlava, Call Centrum". Prý je fajn, když zkušený operátor udělá 6 objednávek za 4 hodiny. Já dělal dvě hodiny, když nepočítám to doučování. Objednávky mi spadly do kapsy čtyři. Cítím se dobře, nečekal jsem, že to půjde tak dobře. Mám radost a jsem pochválen od paní, co sedí vedle "vedeš si dobře, chlapče". Jojo, radost, tu už jsem dlouho neměl...