31.Prosinec 2008

Ende gute, alles gute... | My diary

A je tady zas konec roku.... omlouvám se, že jsem nepřinesla nějaký vtipný vánoční příběh, ale letos se u nás kupodiu nic zajímavého nestalo. Stromeček přežil, i přes to, že kolem něj neustále krouží kočka, kterou zaujaly ozdoby (pár jich už rozcupovala), nevyhořeli jsme, i když jsme tradičně místo umělých světýlek použili osvětlení obýváku svíčkama...

Na rodiné X-mas party u babičky se taky nic nedělo, akorát se Pavel rozešel s mojí nejmladší sestřenicí Nikolou, moje starší sestřenka se po telefonu hádala se svým Davidem a ségra se po telefonu rozcházela a usmiřovala s Petrem.... jo takhle vypadá naše rodinná idyla...

Jinak svátky jsou stejně naprd, páč mi blížící se konec roku připoíná, že bych se přece jen měla začít učit... no sorry, ale i když v tom sedím vždycky skoro půlden (ten druhý mi zaberou koně, hygiena a plenění lednice), umím zatím velké kulové...

Třeba dneska jsem se probudila s takovou bolestí hlavy, že jsem nebyla schopna se učit.... vzhledem k tomu, že jsem včera nepožila ani apku alkoholu se sama sebe ptám, jak mi ksakru bude zítra.... vzhledem k tomu, že už mi za chvilku bude dělat společnost Tonda River a Honza Becher a jsem jediná, kdo se z naší silvestrovské sešlosti s nima kamarádi... můj mezimozeček bude mít zítra co dělat.

No ale dost mých trapných keců - do nového roku vám přeju, aby se vám splnilo vše, po čem toužíte, těm z FaF šťastnou ruku při tahání otázek a hlavně náhlé akutní nemoci vybraných zkoušejících v ten správný čas... no a všem ať se prostě máte tak dobře jako letos a jestli t bude možné, tak ještě líp....

11.Prosinec 2008

Po letech návštěva pivnice aneb příběhy o hovnech (a to doslova) | My diary

Po dlouhé době jsem navštívila pivnici.... Loni jsme tam byla skoro pořád, takže si pani na mě stihla vypěstovat pěknou averzičku, zvlášť po tom, co jsme jí ukradli půlku skleniček a ještě jsme jí polili snad polovinu ubrusů... No a dneska jsem se po dlouhé době vrátila na místo činu.

S Adél a Ninou jsme vyšli na pivko, později se k nám připojila Bára, která pila chudinka jen džus, páč má bobiš nějakou alergii (myslím, že je vcelku jasné, že se jí tvoří nadbytek IgE kvůli naší zasrané škole, teda aspoň já na ten ústav fakt už asi alergická jsem), a taky Janča a nakonec došla Kašky v doprovodu imunitních protičů a neustále řešila nějaký titr, o kterém nikdo netušíme, co vlastně je.

Kecaly jsme jako vždy o všem - figurovaly vulgární prsa naší nechutné Hvězdářky (včera na mě na orgiči čuměla, jak kdybych spadla z Marsu nebo co), ódy na školu (to myslím ironicky) a na přetřes se dostali i aši domácí mazlíčci. Vzpoměla jsem na našeho papouška Jacquese (tak ho pojmenovala mamka, páč miluje francouzštinu), kterého jsme se ségrou označovaly prostě Žako (to zní taky francouzsky, ne?), na Čendu (to byl džungarký křeček, kterého měl snad každej, když byl malej), který měl super velké akvárko, teda spíš terárko, páč slovo akvárko je zjevně odvozeno od slova aqua, což je voda  a domnívám se, že křečci ve vodě fakt nežijou.... no ale to je jedno, prostě měl nějaký svůj prostor, kde měl dřevěný bejvák.... no a jednou jsme čendu dost dlouho neviděli, tak ségra zaklepala bejvákem... no a vypadl ztuhlej Čenda... humus, co?

No a Adéla měla bílou andulku, která se jmenovala Sněhulka a té se lepily hovínka na zadek (to cituju přesně Adélin výrok), takže pak jí vysely v takovém sloupečku, až teda skoro přepadávala z bidýlka na druhu stranu, tak jí to Adél musela odcvrnkávat.... no a ta taky umřela.

Když už jsme u těch zvířat, měly jsme jich už doma dost: Žaka, želvy Boba a Skippy (jo, je to podle toho klokana, ale v té době to fakt frčelo), křečka Čendu, kterého ségra musela vyklepat z domečku, morčata Rozárku a Kulíška, kteří zemřeli na vnitřní parazity, papouška Pepu, který byl dřív od sestřenky, ale byl z toho tak traumatizován, že pak byl u nás na léčení, potkana Kurta (ten byl jen a jen můj), který sežral kus ručníku, který jsme mu přehodila na silvestra na klec, andulku Filípka, kterého jsme hlídali dědovi a který po dobu mého týdeního pečování natáhl brka. Dále to byli kapři Pepa I až VIII, králík, kterému jsme říkala Worchester (ségra ho pojmenovala Zajda, ale to mi přišlo fakt uvalené, nahodilé a trapné, takže jsem ho přejmenovala), který musel po týdnu pryč, páč se z nás nikdo nemohl vyspat a navíc dělal strašný bordel. mezitím se u nás vystřídalo nesčetně koťat od ségry z nadace, nutno dodat, že můj oblíbený Toxoplazmosa (alias Toxoplazmič) a jeho sourozenci museli být utraceni. Z těch, co jsou dosud mezi námi je to Tinka, náš milovaný kokr, teda spíš něž pes člen rodiny, která pro kus žvance udělá cokoli, Nela, naše slepá kočka, Tweety, kanárek po autonehodě, kterého kdosi našel na ulici a donesl do nadace a ségra se ho ujala a každý mu prorokoval maximálně měsíc života a hlavně dvě morčata  - Bublina (alias matrona, páč je tlustá a líná) a Hrozinka, která se všeho bojí. Kvůli nim jsem začla psát vlastně tenhle odstavec, páč v našem bytě asi napáchali nejvíce škody (když teda nepočítám koberce, které zničila Tinka když jí chytla sračka). V pokoji nám rozhryzaly prodlužovačky a veškeré dráty od lampiček, takže když ségra jednou rožnula (pro čecháčky: rozsvítila světlo), vyhodila pojistky v celém baráku  a pak musela sedět doma po tmě až do doby, kdy přišla z práce mamka, protože nevěděla, kde jsou pojistky, baterku doma navedeme a nemohla najít sirky, aby zapálila svíčky. Posledně mamce vlezky do báglu, ve kterém nosí věci na cvičení, takže když vytáhla legíny a karimatku posetou bobkama, málem jí ranila mrtvice...

No, to je asi vše, co jsem vám chtěla napsat. Možná ještě připomenu Ferdu, Bářina křečka, který se ztratil a zž se nikdy neobjevil, takže asi vysublimoval. No a to je asi vše. jestli jste dočetli až sem, díky za výdrž, mám hold dneska tvořivou náladu.

PS. Od dnešního dne opět máme plakátek na dveřích... a ne jen tak ledajaký.... takže až půjdete po třetím patře na A1, myslím, že nás neminete...

10.Prosinec 2008

Děje se prd... | My diary

Tak jsme se zas po nějaké době rozhodla, že vám něco napíšu.... jako řeknu vám to na rovinu - v mém okolí se v poslední době fakt prd děje. Všichni začínaj vyšilovat, že se blíží zkouškové, řeší se předtermíny na morfu (fuj! ani omylem), šprti už jsou na to celí nadržení. A já? Nic. Celý víkend jsem strávila se ségrou nad znovuobjevenou hrou Tehe Sims, takže je vám asi jasné, jak jsem na tom s učenim....

V neděli jsem valila by vlak zpátky do HK, na nádru jsme potkala Adama, takže aspoň jsem necestovala sama... Jako vždy všude plno lidí, samý úchyláci s místenkama, takže nakonec jsme to zakotvili v uličce. Po chvíli se mě Adam zeptal, jestli bych si nedala pivo.... jako málem mě omylo při pomyšlení cesty do jídelňáku na druhé straně vlaku.... no ale tentokrát jsem Adama trošku podcenila - z batohu vytáhl dva heinekeny... sice na nás všici koukali jak na exoty, ale co...

Jinak i tady to stojí za prd.... furt jakési laborky s Doris (nudaaaa...) a s Jarmilou (vopruz jak hovado), kdykoli jdem do školy, stojí před vchodem takoví ti zahraniční studenti (samí arabáci nechutní) a kouří a vyřvávaj... Co to je jako za spravedlnost.... Dokážu si ředstavit jejich labiny.... přijde Jarmila, ukáže chladič a řekne: Condensor. A všichni zopakujou. A jdou na další cígo... jinak to fakt nevidim.

Jo a dneska (aby toho včera nebylo dost) další praktika - fyziola a něco s krví.... naštěstí po nás nechtěli, aby jsme do sebe nějak píchali (dělá se nějaký test na krvácení a tose člověk píchne do ucha a přikládá si tam co půl minuty filtrák.... no a do pěti minut by to mělo přestat - ježiš není to humus?), akorát jsme nfasovali nějaké komůrky plesnivé a počítali jsme erytrocyty a leukocyty a měli jsme poznat, zda je to chlap nebo bába... no nám vyšel nečekaně nějakej hermafrodit...

No a to je fakt vše.... vím e to bylo dost slabé, ale příšte se snad polepšim:-)))

01.Prosinec 2008

Jak jsem málem zabila Sestru... | My diary

Tentokrát výjimečně nemyslím Barboru (tedy mou sestru), ale Sesinu, vlastním jménem Sestra (a neptejte se mě čí... to se musíte zeptat jí, páč já to netušim)...

Nevím kde se ve mě vzal debilní nápad jet na koně ráno místo odpoledne.... takže vstáváníčko v půl 7 a hurá na kole do Roudničky (napadlo mě totiž, že jako pojdu na koně a pak na přednášku na Sašu).... No prostě všecko jsme si hezky rozplánovala, jak rychle udělám boxy, provětrám Sesu venku a ještě mi zbyde čas na sahibka.... prdlajs...

Čistim kobylu a ona nechce dát zadní nohu, tak ji vyvedu ven, zjistit, jestli nekulhá.... a na noze šrám jak kráva. Honem vzpomínání na t, jak něco takového ošetřit.... jasan: mýt, obstřihnout a zadesinfikovat...prostě brnkačka....ovšem to by to nesměla být Sesina... Jakmile jsem í na nohu sáhla, nahodila mega hysterický záchvat.... nějakým zázrakem se mi podařio ránu umýt a vyhnout se mezitím jejím kopytům... v tu chvíli jsme děkovala Klřině prozíravosti, že nenechala Sesu okovat... Super, s notnou dávkou fantazie hotovo. Se stříháním to bylo chvíli v klidu (Sesa se spokojila s tím, že si opřela hlavu o můj zadek a varovně na mě skřípala zubama)... jenže Sese nevydrží žádná zábava příliš dlouho, tak začala před kovem v mé ruce uhýbat.... navíc ty nůžky byly dosti šuré, takže jsem s nima musela stříhat tak, že jsem stála kobyle přímo u zadku.... jen jsem čekala, až přiletí pecka... to si ovšem Sesa šetřila jako třešničku na dortu...

Na zalití místa desinfekcí nic není....ovšem pokud vám to místo neuhýbá a  co víc - nekope po vás. Už to skoro bylo a najednou - škub - a kobyla v prdeli. Takže hodička po poli, naštěstí to Ses po chvíli omrzelo, takže se nechala chytit a odvést zpět... Druhý pokus jsem vzdala po tom, co kolem mě prosvištělo kopyto... tak jsme kobylu hodila do výběhu a šla jsme se věnovat dalším povinostem...

Když jsem byla hotova, šla jsem pro Sesu, abych jí odvedla do jejího výběhu.... té mrše se vůbec nechtělo, takže jsem jí honila jak debil po výběhu, bláto málem po kolena... Nakonec teda že půjde... No a když jsem jí dovedla do jejího, kobyla se ve vrátkách otočila... a zas byla v prdeli... cestou přibrala železnou konvici, převrátila kolečko... Nezmohla jsem se na víc než že jsem za ní křičela: Tak se třeba zab ty krávo, mi už je to jedno...

Jediné se Sese nedá upřít... jakákoli činnost ji po chvíli omrzí.... naštěstí.... jinak bych tam lítala asi do teď...