RADUSA - můj životní kůň | Koníci a lidi od nich
S Radusou jsem strávila asi 7 let, je to to nejlepší co mě mohlo potkat...Začla jsem se o ni starat po tom, co mi odvezli Gasi, mého prvního miláčka... Zažily jsme spolu dost dobrého, zezačátku to byl spíš boj... Jezdili na ní všichni, ale když jsem si udělala licenci tak už byla jen moje...
Nikdy z nás nebyly žádné hvězdy, zezačátku to byla spíše hrůza, sice jsme první závody mimo domov vyhrály (v Hradci nad Moravicí), ale pak to už byla katastrofa - 2 pády v Oticích, vyloučení doma... před další sezonou se Radunka zranila, takže jsem sbírala zkušenosti s Loganem a Galettou, zatímco se Radunce hojila nožička...
A tak jsme vlastně začínaly od začátku... vodění (chodili jsme vždy dva, každý z jedné strany,. Radunka chudák vyvázaná, aby se nastavěla), pstupem času první vyjížďky krokem, pak klusání a práce na jízdárně... Pak jsme mohli cválat, bylo to hrozné, Radusa byla strašně tuhá... ale postupně čím dál tím lepší... Začly jsme znovu trénovat, každotýdenní skákání jsme vyměnily za pravidelné přiježďování a semtam nějaké to skákání pro zpestření... a zdá se, že se to i Raduse zalíbilo... Na jarních domácích závodech nás mnozí nepoznávali, Radusa byla plná chuti... za celou sezonu jsme nedokončili jen jeden parkur a to mou vinou... A konec sezony nám přinesl i jedno umístění - 5. místo na našem posledním juniorském Z. Pak to šlo zas trochu z kopce, měla jsem před maturitou, takže jsem bobinu dost zanedbávala (Radu promiň, teď toho lituju), ale Radu byla zlatá a vše mi odpouštěla...
Za celou sezonu jsme jeli jen jeden parkur - doma v září v Polomi a poprvé jsme doma bodovaly - 3. místo, s tím, že Radu skoro celé prázdniny nemohla pod sedlo, protože byla odřená a pak ještě strávila týden na čundru s majitelem Standou... Tehdy jsem věděla, že skáče jen pro mě...
To byly naše poslední závody, i když to jsem v tu chvíli nemohla ani tušit . za týden jsem dostala dopis, že jsem přijata do Hradce na farmacii a tak jsem se stěhovala a Radunku tady nechala...
Radunko, díky mooooc za všechno, byla, jsi a budeš pro mě vždy ten nejlepší koník... A majiteli Standovi taky dík... za důvěru a trpělivost...


Mám bižule až po krk.... Mám se z toho zcvoknout??? Já jsem řekla NE!!! Takže se ráno učím (ráno pro mě začíná okolo 10), pak chodím provětrat Galettku a ak se zas učím... idylka, no, ale jak si jdu zajezdit tak se mi super pročistí hlava... ve středu a ve čtvrtek jsem jela ven s Evikem a se Syďou, Galetta se snažila všem dokázat, že i přes to, že jí je 16, má elánu jako mladice a tak si párkrát pěkně vyhodila, takže byl málem i letecký den....
Už odmala se považuju za dobrého čtenáře... čtu skoro všechno... od Dětí z Bulerbynu a Honzíkově cestě jsem postupovala přes povinné Lovce mamutů a Jiráska (to bylo ještě na základce), přes Mauppassanta, Francise, Hemingwaye, Remarqua a mnoho dalších až ke Wildovi, Viewegovi... čtu všude... v autobuse čtu přepravní řád, na záchodě etikety čistících prostředků... v 8. třídě jsem přečetla Annu Kareninovou (popravdě jsem přečetla 750 stránek z 800 a zbytek jsem dočetla v čítance)... Jsou jediné dvě knihy, přes které se nepřekoušu snad nikdy... Vojna a mír (ne že bych o to stála) a Obecná biologie od Oldy Nečase!!! Neznalost Vojny a míru mi snad bude odpuštěna (pochybuju že byste našli někoho, kdo to četl, to nečetla ani moje mamka), ale vzhledem k tomu že dělám příští týden zkoušku z biologie...
Olda není žádný nášspolubydla, nemáme proti němu nic – jen to, že napsal nechutnoupětisetstránkovou bichli, co musíme přelouskat na zkoušku z OBI... a tímsi to u nás fakt posral...
Opravdové éro, vichřicelednic, spolubydla od Kašky (nastoupila na místo frigidy), původně postrach A4,nyní na A3, přítelkyně Martina zvaného Nečase, který furt opluzuje u holek v pokoji,takže ho s Kašky máme plné kecky... Marta je taky největší klikař, vše jizatím prochází i bez učení... Sparta, tobě se to jednou vymstí... A mimochodem, členka Urban party...
Nejlepší člověk na FaF, největšíkalič, kuřák a společně se mnou taky konzument alkoholu, ale na druhou stranuhodně moc chytrá holka, která dala zkoušku z bioly za 1 a přečetlapojebaného Nečase, za což ji obdivuju...Jinak je členem Urban party, má drsnéhlášky a její pokoj se stal základnou naší Urban party.
Tyto palačinky jsou fakt moc super, protože jsou bez jakékoli námahy...
1) sehnat 2 hrnce, pokličku, pánev
Jelikož se říká, že na nový rok by měl člověk zkonzumovat čočku, aby měl dost peněz, a na nový rok se to nějak nestihlo, uvařily jsme si ji s Jančou na koleji. Proto připojuji podrobný návod, jak toto spáchat...
Dneska jsem musela stát na těláček, k,terý měl být od 9... Asi půl hodiny jsem se přemlouvala ať otevřu oko, pak druhé... Jedna noha z postele, druhá... Taktak jsem si stihla umýt zuby a vzít jabko, nic jiného tu ani na snídai nemám a letěla jsem na tělák.... Tentokrát jsme se kupodivu sešli v hojném počtu (minule nás bylo jen 6 a fakt jsme si mákly), ovšem bez tělocvikáře Křoustka... Ten dorazil ve 3/4 na 10, chudák na to zapomněl... Tak nás hodinu proháněl po hřišti při basketu.... fakt super zahájení víkendu,který hodlám (ne že bych chtěla, ale je to už fakt nutnost) zasvětit učení... Tak nic, jdem s Jančou vařit čóču, tak doufám, že nějak nevyhodíme do povětří celé koleje...
Přežila jsem vánoční svátky, přežila jsem i Silvestra.... Toho jsem netradičně slavila na horách, takže odpoledne jsem vytáhla sáně z roku  1960 (či možná starší), pokochala jsem se pohledem na padající Renu na boardu a pak jsem se radši opila... ne, bylo to fakt fajn, s Majdou jsme vypily 4 Urbíky (2 růžové, bílého a červeného) a já jsem pak tak nějak dorazila šampáňo, do toho nějaký ten panáček.... ráno pěkná bolest hlavy, ale vyspala jsem sez toho, zkoukla jsem v televizi Bajaju, pak nějaký film s Hugem Grantem, Luky mě odvezl domů a šla jsem spát... prostě jak na nový rok, tak po celý rok...