Ces´t la vie.... aneb jak žiju a přežívám...
Obávala jsem se, že tyto vánoční prázdniny strávím nad učebnicemi, jelikož v lednu budou zápočtya zkoušky....ale ouha, nějak se mi nechce... vždy u toho sedím, koukám na to, ale v mé šedé kůře mozkové nezůstala jediná brázda vědomostí... a semta si nad tím zdřímnu. Takže letošní první rok na FaF vidím jako ten poslední...
Období Vánoc mě dokáže spolehlivě dostat do deprese... Ne že bych nerada dostávala dárky, to ne (klidně mi nějaký dodatečně pošlete, zlobit se nebudu), nesnáším shánění dárků (ne že bych je ráda nedávala, ale nebaví mě je kupovat), vánoční úklid (Ježíšek se narodil v chlívku, tak co), kupy cukroví (mám ráda sladké, ale mojí postavě to fakt moc nesvědčí), rybí kosti (proto nejím kapra, nýbrž pangasiuse - já ho teda nazývám pankreas- ten kosti nemá) a prostě komerčnost těhle svátků.... Všichni se honí za nákupy těch nejdražších dárků, tlačí se v hypermarketech... Hrůza....
No ale jsou naštěstí jen jednou do roka (když jsem byla malá, chtěla jsem je každý týden), a teď můžu s úlevou říct - přežila jsem to... přežila jsem vánoční úklid (stálo mě to dost úsilí uklidit pokoj a za hodinu to tam vypadalo ještě hůř), cukroví jsme moc nesnědla, neboť ho prostě nepečeme, zatím mi neleze z uší bramborový salát, žádné svíčce se nepodařilo podpálit obývák, přežila jsem rodinnou seation u babičky (v bytě 2+1 se nás sešlo 18)...
No prostě je to za mnou.... teď ještě přežít vánoční prázdniny ve společnosti pana Nečase, několika zábavných učebnic fyziky a nějaké té chemie.... a přežít Silvestra...
takže přeju vše nej do nového roku, ať je aspoň tak dobrý jako ten letošní... ale pozor!!! Nezapomeňte, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř....
...a hůř bude...
Tak a mám to za sebou... ke svému velkému (slabé slovo) překvapení jsem zkoušku z dozi udělala a to za jedna... To si člověk hold musí umět sednout a vytáhnout taháček....
Jinak přeju merry christmas všem, u mě to vypadá bledě, ještě mi chybí většina dárků, v pokoji bordel jak v tanku, cukroví žádné, stromeček umělý.... no vánoční idyla, aspoň že se mi podařil salát (sice mamka málem omdlela, když mě ztahlédla jak do toho strouhám syrový celer...)...
So Merry Christmas and happy new year vám všem, ať je další rok alespoň tak fajn jak ten letošní, kašlete na předsevzetí, já na ně kašlu taky (ono přestat kouřit, pít a k tomu ještě zhubnout se fakt nedá...), kupu dárků pod smrkem (já tam budu mít prd), hodně štěstí, zdraví a lásky a hlavně dostatek Urbana!!!!
V rámci přípravy na zkoušku jsme včera s Urban partou vyrazily na akci s názvem SUDY (u nás se tomu teda říká bečka, prostě na pivečko) u nás na koleji. S tím, že se tam mrknem, dáme jedno a půjdem spát... No, vzhledem k tomu, že jsme vypily pivko, nějaký ten rumíček s kolou a pak ve dvojko 2 litry vína, pro které Kašky běžela na benzinku (na koleji už nebzbylo ani jedno cígo ani kapička alkáče), spát jsme šly až pozdě k ránu (cca v pět či pozdějš) ke mě na pokoj, se nám ráno odařilo zaspat (Sparti dík za budíka v 8), během dvaceti minut (včetně buzení Kašky a hledání hadrů, půjčování botů atd.) jsme už zevlily na fakultě s těmito kusy oblečení - jedna podprsenka - já, Kašky to nestihla, každá jsme kupodivu měly vlastní ponožky, já i spodky, nějaký ten svetr, trička, moje kalhoty, Janča totiž kalila v teplákách.Bundu jsme měly jednu, tak jsem ji jako správná kámoška nechala Janči, já jsem nahodila navrch vojenský svetr, boty jsem si nechala, Janča šla v mojich vietnamkách, ve kterých chodím po koleji... kundy, fakt... Akorát jsme se rozčílily na šprty, já jsem přispala matiku a zas jsme šly spát. No nic, jdu si dáchnout a pak musím šrotit, zítra mám zkoušku....
No, aspoň přečíst bych to mohla...:-)))
Jo a mimochodem, taky jsme s Jančou natočily super videjko, už jsme se těšila až vám tady dám odkázek, ať se pobavíte a pochopíte, jak se žije u nás v Hradci, ale ono se nám nějak (určitě samo) smazalo!!!! Nevadí, příležitost k natočení dalšího se jistě brzy najde....
Včera jsem byla ž nějak moc unavená životem. Nejen, že jsem odpoledne došla na ekologii (mezi náma tenhle volitelný předmět fakt stojí za to, už nikdy víc...), tam jsme se strašně rozčílila kvůli nějakým zasraným šprťáckým aktivistkám, co tam přednášely nějaké sračky, pak jsem si ještě přetrpěla výpočty z chemie, nechápu jaký rozdíl je mezi kyselinou a zásadou podle Arhenia, Brosteda a Lewise, ale aspoň je tenhle volitelák jen za účast, takže si to tam vždy přetrpím a kreditek bude v kapse...¨
Večer mi psal kámoš, ať přijdu na vodečku a já jsem odmítla (první známka stárnutí, tohle jsme ještě nikdy neudělala), pak mi psala Janča (členka naší Urban partičky:-))), ať příjdu do Sauny a já jsme napsala, že ne, že jsem KO... hrůza, co to se mnou je??? A to máme jít dneska pít, nějak se na to necítím, nepila jsem už od neděle!!!!
Taky nás všechny zachvátila dozimánie, abych to vysvětlila, Základy dozimetrie a ochrana před zářením (zní to vznešeně, ale je to něco o radioaktivitě) je předmět, z kterého je snad nejlehčí zkouška (všichni to aspoň tvrdí), sice jen za 1 kedit, ale hodí se zbavit se jí co nejdřív, takže jsme si vyprosili předtermíny a dnes byla velká čekačka, až se to objeví na netu ať se můžem přihásit, na náš termínek si brosili zuby i šprťáci, ale povedlo se!!! To horší na tom je, že mě to čeká v pátek(jako tenhle pátek), kdy už budou všichni doma spokojeně napapkaní a s kocovinkou, já budu hnít v Hradci a klepat se jak osika před zkouškou...
Tak mi držte pěsti, já si půjdu dneska vyčistit hlavu lihem a zítra hrrrr na to.... a v pátek se předvedem:-)))
Dneska jsem nějakým zázrakem (i to je ale slabé slovo) vstala tak, abych na 8 (opakuju slovy: na osm) došla do nové posluchárny (ona se tak jmenuje, ale ten název jí přetrvává cca 20 let:-))) na dozimetrii (byla jsme tam zatím jen 2x, tak jsme se tam chtěla jít podívat...) no, vyluštila jsem sudoku, druhé jsme vzdala, dozvěděla jsem se, kdy se bude psát zkouškový test (už te´d mi je jasné, že se na termín, který chci já, nahlásí všichni šprťáci) a otráveně jsme se zvedla a šla jsme domů, tedy na kolej. Co na tom, že je ještě biola (z přednášek paní doktorky Klusoňové mívám deprese, jelikož zřídkakdy vim o čem mluví, natož abych to byla schopna interpretovat u zkoušky) a chemie (na Saláta nemám náladu už vůbec...), jdu dospat svůj spánkový deficit...
No nic, nařizuju budíka, odpoledne tam zas musim, tak dobrou...dopoledne:-)))
Nevím jak, ale přežila jsme svoji první životní ( a snad ne poslední) kalbu v Roudničce... Bylo to fakt fajn, ve společnosti Klárky, Petry, Evči, Lucky a dvou Lukášů byla dost sranda, zvláš´t když se Klárce (to je majitelka Sahiba) podařilo podstrčit jednomu z Lukášů jednoubku se zubní pastou....ten prskal...:-)))
Jelikož je Roudnička celkem z ruky a řidič (tedy Petra) taky alkoholoval, šli jsme všichni domů pěšky, normálně je to štreka, ale po vypití Frisca a dvou lahví sv. Urbana (no jo, zas ten Urban, piju už ho snad víc než čaj) je ještě o dost delší, zvlášť, když jsme poslední část cesty (domů, tzn. na kolej) musela absolvovat sama. Kupodivu jsem došla až před kolej a tam jsem s sebou majzla na náledí, ale fakt pořádně, ještě teď mě bolí koleno... šikulka, no...ale jak si na to vzpomenu tak se dusím smíchy, takže kdo mě potkáváte na chodbě na koleji, na záchodě, v koupelně, autobuse nebo ve škole, nebojte se, nejsem cvok, co se jen tak ničemu chlame, jen si semtam vzpomenu na tu tlamu a tomu se nedá nesmát...
Ale přežila jsme a to je důležité....:-)))
Včera jsme byla tak hladová, že jsem se rozhodla, že si něco uvařím. No a abych pravdu ekla, jediné, co fakt umím uvařit tak, aby to bylo poživatelné, jsou těstoviny (no a párky, ale pro ty bych musela do Tesca a to se mi fakt nechtělo). Tak jsme si nahřála v rychlovarné konvici vodu (na komunistickém kolejním elektrickém sporáku by to trvalo cca čtvrt roku), pak jsme ji nalila do hrnce a dala na sporák... čekala jsem, až se to bude vařit.... a ono furt nic...
.... myslím, že je vám jasné, že jsem to prostě nezapla.... no, klasika, divím se, že jsem si toho všimla tak brzo a nevařím to do teď...
Jojo, tak tak bych se dneska dala charakterizovat, během spánku jsme si pravděpodobně nějak přeležela své zbylé mozkové závity (moc už jich není), takže jsme dneska zas perlila...
Měli jsme praktika z biofyziky (poslední:-))) a měřily jsme s Lucou aborbanci, na tom neni co posrat, to jsem dělala už snad 150x na střední škole, soudruha Spekola, na kterém se to páchá, znám jak vlastní boty (když nejede, stačí praštit a je OK)... Pravda, tenhle spekol byl už stařík (displej nebo tak něco byste těžko hledali, hezky analogovej), ale o to míň na tom jde co mrvit, stačí nastavit na vodě 0 a 100 a strčit tam vzorek... Prostě brnkačka....
Bylo mi divné, že nám dvě hodnoty (jako hned ty první) vyšly stejně, tak jsme začla s tím, že je to podělaný starý krám a další kecy, ž jsem si říkala, že dojdu za tou asistentkou a najednou mi Luca říká: "A neměla bys to zapnout?" .................no comment.........
No, aspoň jsme protřepaly žaludky po obědě, jak jsme se chlamaly, jsme fakt koumáci, minule jsme zvážily něco úpně jiného a suveréně jsme tvrdily, že chyba není určo na naší straně, že za to můžou ty váhy...
No potěš koště až nás tady pustí k chemikáliím... (ne že bych neměla maturu na chemičárně, ale...) jak říkám, občas jsme mám fakt IQ tykve.....:-)
Asi jsem se zbláznila. Již od druhé třídy základní školy mám problémy s matikou, na farmačku jsem šla s tím, že tam matika přece není.... zklamání číslo 1: je... zklamání č. 2: je z ní zkouška....
A já koza jsme si ji napsala na předtermín....asi jsem se fakt musela pomátnout... Teď jen uvažuju jakým zázrakem to narvat do paly...:-((( Bad day dneska, fakt....
Jsem zastánce toho, že když je někdo gramlavý, tak už se to prostě nikdy nezmění a bude gramla furt... Když jsme dneska dorazila do svého doupěte na kolejích, první co bylo jsem vytáhla jídlo (hlad je sviňa) a zároveň jsme zapínala kompík, konečně netíček...
tak zapínám ICQ a furt nic...zkouším net, nic, furt offline... málem prokopu celý komp a už uvažuju, že prostě zvednu kotvy a půjdu oběhnout patro a zjistit, co s tím je.,.. No a pak se kouknu a vidím, že nemám zapojený kablík... no jo no, to se stává... celá já....
Už je to ohrané, ale: ces´t la vie!
Tak dneska jsem cestovala ze svého 270 km vzdáleného domova do Hradce.... mazec... nejen že ty svině zdražili (sice jsme klidně mohla jet bez lístku, průvodčí tam stejně nebyl), ale vlak byl tak napráskaný, že jsem byla ráda za místo u dveří..... A tak jsme jela celou cestu, pouze jsem si vybojovala místo v uličce a celou dobu jsem nadávala na ty kretény (nazývala jsme je hůř, to jsem ale musela zcenzurovat), co sedí a neustále chodí na hajzl a já jim musím uhýbat..... no hrůza....
Teď konečně sedim a jsme spokojená.... prostě ces´t la vie!!!
V středu jsem vzala oslíka (tím myslím mého koňskéhokámoše Sahiba) na vyjížďku do lesa. Po dvou měsících v Hradci znám spolehlivé pouze jednu lesní cestu, ale rozhodla jsem se, že pojedu trasu,kterou jsem jela minulý pátek (tehdy ale potmě) s holkama... A tak jsem vyrazila. Cestičku jsem našla snadno, tak jsme Sahibka naklusala a nechala jsemho vyblbnout, pak jsem nacválala a najednou se mi zdá, že cesta nějak mizí…. No problem, otočím koně a vracím se po stejné cestě zpět, na tom nic není….
Je…. Jakmile jsem vylezla z lesa, něco mi nehrálo…. Tyhle baráky tady přece nebyly…. Po chvíli jsme překonala to, že budu zjevně vypadatjako blbec a zastavila jsem kolemjdoucí holku, abych se zeptala, kde jsem…. Podívalase na mě jak na blbce (tak jsme se i cítila) a řekla, že ve Vysoké nad Labem…
Ne že bych někdy o něčem takovém slyšela, ale bylo mi jasné,že jsem v háji. Měla jsem chuť brečet, někoho nakopat nebo se jít oběsit. Naštěstí se pak objevil nějaký dobrý muž, který mi dodetailů popsal nejprimitivnější cestu domů, prostě jen jednou doprava, pakdoleva a pořád rovně a po 15 minutách jsembyla doma….Úleva jak prase, málem jsem se rozbrečela.
Tak tímhle děkuji onomu muži, že mě nenechal na pospas osudu. Sahibkovi děkuju, že mě trpělivě donesl až domů, že mě někde nesundal o strom a neutekl.
Mějte se krásně, já si jdu koupit GPS navigaci….
Na odpolední biofyziku jsem se vykašlala, ona je to jen ztráta času… tak jsem odpoledne vzala Nečase (Oldu: Obecná biologie) a že se jako budu učit….. Hmmm, po dvou odstavcích jsem byla tuhá, což po poněkud probdělé noci vcelku i bodlo. Probudila jsme se kolem sedmé, tak jsme si řekla, že půjdu nakoupit do Tesla.
V tesu nastalo ,morální dilema: jídlo nebo chlast? Po půl hodině jsme odcházela s balíčkem corn flakes, jedním mlíkem a dvěmi flaškami Urbana…
Tak si říkám, napíšu Janči…. Telepatie faktfunguje, za chvíli mi dochází její sms, ať přijdu. Chudák má kámoška sedí na chodbě a jak přijdu, jdeme se podívat na TO – její hnusnou tlustou frigidní spoplubydlu, která už 3 hodiny sedí v jedné poloze a pilně studuje Alberte (obdoba Nečase, ale ten aspoň uměl psát)… Tak otevíráme flašku, vývrtku nemáme, ale soused medik nám ji ochotně půjčuje.
Pak na chodbě potkáme Spartu, tak otevřem druhou flašku, pak napíšem Nečasovi (Martinovi), ať doveze další, nakonec jich padnou 4… A to nám ten týden teprve začíná….
Pro zasvěcené: Urban and ledničky forewer….
Nejsem dokonalá...ale i Slunce má skvrny:-)
fatanek
Kate27, aneb mé nervové výlevy Sali013 Stuartek.M Psychoidní propast aneb Nekonečno TekkinaT 33pajas33 (1x) lukasito11 (1x) jupino82 (1x)
