Agna´s blbárník

Asi si prvě říkáte, že jsem se asi fakt zbláznila, když vám tady píšu recept na puding... ale někteří z nás (tzn. já) jsme ho čera vařili fakt poprvé v životě.

Je to primitivní (protože to zvládnu i já), stačí takový ten sáček s pudingem, pár kostek cukru (však ono se to rozpustí), mlíko a nějaký ten hrnec.

Taky je vhodné zajít koupit piškoty - bez těch to není ono.

Takže.... půl litru mlíka poznáme tak (pochybuju že máte kuchyňskou odměrku, nebo ukradený odměrný válec z labin), že se to vejde do kryglu (pro čecháčky: do půllitru), který však nezapomeneme opláchnout od piva z posledních sudů či jakhokoli jiného obsahu. Část mlíka pak dámě vařit (Bára tvrdilaněco o nějakých třetinách či co, myslím, že to vyčetla na tom pytliku) a ve zbytku se rozmíchá pytlik a taky rozbije pár kostek cukru (doporučuju víc než 4). Pak to vlijem k mlíku a mícháme. Až to zhoustne (já to nepoznám, ale Bára jo), tak to nalijem do misky s piškotama. A rychle schováme někam, kde se k tomu nedostanem, než to ztuhne.

No, koneckonců se to dá íst i jako teplé a neztuhlé, tak co.

Dík Báře, že mě tohle naučila, vám ostatním přeju dobrou chuť.

Tahle storka je z minulého týdne, ale přijde mi jako opravdová perla, takže vám to tady prostě musim napsat. Asi si řeknete, že jsem úplně blbá... no a možná jsem, ale co na tom.

Život mi nachystal nemalá šokující překvapení. Ve svých 16-ti letech jsem třeba zjistila, že Václav a Vašek je to samé... Různých mýtů se mým životem táhlo dost, ale tenhle je jeden z těch nej. Víte, jak je v puse takový ten boxovací pytlík? Jestli ne, poproste něoho, ať otevře pusu a kukněte se... Jmenuje se to odborně Ulvula linguae - čípek... no a já jsem si ještě minulý týden myslela, že jsou to mandle!!! Bylo mi sice divné, že tam ten boxovací pytlík má i moje ex-spolužačka Nela, která má mandle vytrhnuté, ale i tak mě mega překvapilo když jsem v Čihákovi našla,. že je to čípek...

Jestli jste si mysleli to samé co já, tak vítejte v realitě.. Jestli si teď o mě myslíte, že jsem total blbá, že vy už to víte dávno tak mi věřte, že každej něco neví.. a taky o ty iluze jednou přijdete.

Takže hezký večer a nenechte si brát iluze...

Včera byla středa. Středa, je ho tam třeba (no ale to se mě tady v HK vůbec netýká, páč Luky je doma a navíc, na farmačce a v blízkém okolí se nic takového, co by stálo za ojetí, nevyskytuje).... No a my to aspoň zapíjíme. Scénář opět klasika: zahřátí ledvin u pivky - entokrát ale poněkud netradiční složení a Mácou, Štědrou a spol., pak přesun do Eventu - nechápu jak jsme šli (pro nehradečáky - je to asi 200 m od vchodu koleje a vede am jedinej chodník), páč do Sauny nás dorazila s bídou polovina. Pak zas přesunovačka do Eventu, kde to není nic pro mě, zvlášť když mám takovou tu vysedávací a vykecávací náladu (a tu já mám skoro vždy, jelikož vím, jak nechutně vypadám při jakémkoli pokusu o nějaké to poskakování v rytmu hudby - dá li se to tak ještě nazvat )... No ale jinak to bylo fajn, pak jsem se vrátila na kolej k pivce, ale organismus začínal protestovat, žë dlouho nespal, tak jsem šla hajat...

Ráno těláček, zbatkáč jak prase, klasika... Ale dneska mi to náhodou šlo... ti z vás, kdo mě znají při jakémkoli sportu ví, že jsme mega gramlavá, nejde mi to, ve vybíjené mě vždycky vybili přímo do hlavy, při floorbalu zakopávám o vlastní hokejku (pokud  s ní teda namlátím Báru po noze) a na volejbale přehodím síť při podání při cca 2 podáních z miliardy... no a dneska jsem všem vytřela zrak - když se mi to poprvé podařilo podat, tak všici byli tak v šoku, že se nikdo ani nehnul:-) No jo, první dlóóóuhé podání by Agáta:-)

Odpoledne jsem vyrazila na koně, hafo času, těšila jsem se až provětrám ségru... a ono začlo chcát!!! eště ke všemu mi Sesa zdrhla z boxu... Domů jsem jela v nejvíc nechuťácké průhledné pláštěnce... takže jestli jste otkali ve čtvrtek obří kondom na kole - tak to jsem byla já ;-)

Na tyhle palačinky je potřeba:

6 lidí

pytlík mouky

cukr

mlíko

vajíčka

troška soli

 Jo a taky pánev a olej. Pokud se poštěstí, tak i obracečka:-)

1) zkontrolujeme, zda máme všechny ingredience. Když ne, pošleme Agnu s prachama v botě do hrušky na kole nakoupit - pozor, ať se nerozpadne kolo nebo nezabije Agna)

2) seskupíme všechny lidi a ingredience do jedné místnosti (tzn. kuchyňky) na patře, kde nehrozí nevítaní vetřelci, hlavní je mít Lukše - pak už to jde samo

3) zevlovat, koukat Lukšovi pod ruce, buzerovat, vyřvávat, no prostě obvyklá činnost

4) při smažení posledníh palačinek podotknout, zda by nebylo lepší vzít ještě jednu pánev (v majetku Janči)

POZNÁMKA: počet talířů = počet osob + jeden navíc!!! (v případě nouze lze použít dostatečně velké prkýnko)

5) zkonzumovat své 3 palačinky pokud možno s co největším množstvím výborné marmelády od Janči a s co nejvyšší vrstvou kakaa (přebytečné kakao klepat Báře do boty)

6) nekazit si chuť mytím nádobí - to počká...

Dobrou chuť!

Ne že bych teda přesně tušila(myslí, že základní funkční jednotka jater) o co jde, ale na obrázku v Čihákovi (moooooc ošklivý pán co napsal ještě ošklivější knížku s hoooooodně ošklivýma obrázkama) to vypadá jako dva rovnoramenné trojúhelníky (to čumíte, jak ovládám matematické pojmy) spojené na té o něco málo kratší straně...

Nina na to: Taková kundička...

Nina: Jmenuje se to podle nějaké ryby.

Spolubydla: Kapr...fieldovy???

Druhá kalba se odehrála týden po první.... klasický scénář neporušen - zevling před pivkou a pak jsme vyrazili na Gaudeamus, kde jsme se s Ninou pořádně vyblbly (musely jsme přece nějak vypotiti tu bagetu, c jsme předtím zdlábly)... A pak klasika, zakotvili jsme před Eventem... opět jsem měla náladu být mega vtipná, naštěstí mě nikdo asi neposlouchal:-)

Přišel se tam podívat i Pepek (Denisa posraná mi to oznamovala snad půl hoďky dopředu´v pětiminutových intervalech), tak jsem mu místo pozdravu řekla, že mi má donést vodku a redbul... a on mi ji fakt přinesl!!! Takhle kdyby to fungovalo všude...;-)

Pak se všici rozrchli pařit a jelikož nejsem nějak zvlášť příznivec poskakování mezi namol lidma tak ¨jsem se rozhodla, že to zabalim. Narazila jsem zrovna na odcházejícího Nečase (jo, ten se taky dostal do druháku na tom jejich posraném pajdáku), tak jsem mu řekla, ať na mě počká.... a nějak se k tomu přichomítla Bára a nastaly dohady, kdo z téhle trojky děl těm zbylejm křena... no jasan že Nečas!!! 

Tak jsme teda došli těch pár metrů na kolej, kde si naše žaludky nějak vzpoměly, že mají hlad... tak jse šly poctít svou přítomností bábu na recepci... a bagety nebyly!!! jeliko já i Bára uvažujem stejně (blbě) tak jsme se rozhodly, že zajdem na palachárny, že tam určo budou (pro mé nehradecké čtenáře - je to prostě mrtě daleko) ... tak jsem teda šli... a tam samozřejmě bagety taky neměli! Dokonce to oznamovali cedulí... takže jsme si připadali jako totální blbci... Nakonec jsme zakotvili v Tescu, kde jsme koupili housky a pomazánky a cajk:-) a zapoměli jsem koupit mouku na palčinky:-(

Takže druhou kalbu jsem přežila možná i o něco důstojněji.... a až zas s Bárou něco vymyslíme, zabte nás...

Hned prvnho října, tedy v den, kdy jsme zas museli zpátky do školy (a hned od 3/4 na 8 do pěti) sešlo kalit... klasicý scénář: sraz před pivkou, dohady, zda jít poctít bábu pivniční či nikoli a pak Sauna a Event.

Dohodli jsme se, že bábu poctíme naší přítomností, teda moc nadšeně nevypadala, určitě si pamatuje na naše chlastačky v prváku - Holubcovo vyhrožování, že jestli nám už nenaleje a zavře, tak na ní bafne z koše na odpadky, vařvávání a vypuzování slušných hostů (my přicházíme, ostatní radši mizí), nevracení skleniček... Podařilo se nám zničit cca dva ubrusy a šli jsme saunit... Měla jsem zas takovou tu náladu, kdy mám strašnou potřebu být vtipná a bavit lidi kolem sebe - obvykle se k tomu ještě projevuje nadměrná konzumace alkoholu - a taky že se projevila... červené a bílé víno jsem zapila tequilou, vodkou s redbulem, berentzenem a já už nevím čím dál... tak vám teda povim, že jsem byla pěkně na káry...

Probuzení opravdu luxus... 13.35, takže první přednášku z imuny jsem fakt nestihla... Tak jsem teda dospěla k rozhodnutí, že tam teda chodit nebudu:-)

PS. Tímto se omlouvám všem, kteří museli trpět mé rádoby vtipné džouky...

Jak už asi víte, postoupila jsem bez újmy na zdraví (no, jak se to veme, nervy v kýblu) do dalšího levelu. A taky postoupili i moji staří známí: Kašky, Sparta, Andrejka, Bára... no prostě lidi, s kterýma jsem ten první level prožila. Jsme zpět - takže očekávete další a další naše zážitky, prožitky, trapasy a rádoby vtipné storky.

Second level se na naší škole (spíš bych to teda nazvala mučírnou či ústavem) vyznačuje neustálým saním testíků, testů, písemek a jiných kokoťáren. Na konci prváku jsem se radovala, že už nebudu trávit půlku týdne nad mkroskopem - chyba lávky, oči už mám od mikroskopu mega otlačené. Taky na kreslení jsem už úplně zapoměla - zrovna včera jsme kreslili cévní soustavu... no jako sorry, ale to jsem fakt radši měla jít na umprum. Chcou po nás samé kraviny...asi jako loni, no:-)

Taky se nám změnil "kalební plán" - z kalebních čtvrtků je nyní kalební středa.... Jako novinek je mnohem víc, ale o všem se dovíte, až přijde ten pravý čas...