Moje první cesta do Hradce | Příběhy na téma...
V Hradci jsem byla jednou v životě - na přijímačkách, kam mě dovezli autem, po cestě zpátky vlakem mě chytla taková migréna, že jsem usnula v Pardubicích na nádru (ještě že mě pak mamka dotáhla do Pendolina). A najednou jsem měla cestovat sama...
Ráno jsem vyjela strašně moc brzo, takže jsem hned za Ostravou zalomila a vzbudila jsem se v Olomouci... já se vždy totiž budím, když vlak zastaví... no tak jsem se teda probudila, děda co jel se mnou v kupé spol¨kojeně žužlal jakýsi rohlík z domova. Sedím asi tak 10 minut a furt nic... co je ksakru.... Pak dorazil průvodčí s tím, žeje nějaká havárka na trati (pak jse se dozvěděla, že se z jednoho vlaku vysypal nějaký náklad a další vlak na tom vykolejil, ale nejsem si moc jistá, že si ze mě Karel nedělal srandu) a že tady nějakou dobu pobudeme. tak jsem se ptala jak dlouho a průvodčí mi řekl, že asi dost, že neví kdy to odstraní, nebo že nás snad odkloní přes Brno na Prahu.... ale já sakra nechci do Prahy, já musím do Pardubic... no nic, tak jsem vzala své zavazadlo (naštěstí jen malý batoh se sváčou) a vyrazila jsem na obhlídku nádru. Hala plná lidí, nikdo neměl žádné informace, lidi jak jeblí, furt do sebe vráželi a řvali po sobě, na informacích řada snad kilák... super... zjistila jsem si, kdy mi jede bus na Hradec... tak jsem bloumala po nádru a uvažovala jsem, co bude lepší, zda hnít hodiny tady nebo zkusit bus (snad by se nenaboural..) Nakonec jsem se rozhodla, že risknu bus..... jen tak pro informaci náš vlak tou dobou stál v Olomouci už asi 90 minut ažádná naděje na zlepšení... tak jsem si teda vystála frontu ať mi vrátí prašule, ať mám za co jet busem... Bába na mě čuměla jak na debila a ptala j¨se mě, čím jsem přijela... Tak jsem jí vysvětlila, že tím posraným vlakem, co vyjížděl z Ostravy snad minulý rok a teď už tady stojí asi hoďku a půl... no a bába mi řekla, že ho teď vypravili!!! Můj vlak odjel beze mě! Tak jsem bábu zprdla, že to ani nehlásili (ta za to siv¨ce nemohla, ale na někom jsem si to musela vybít) a ptala jsem se, kdy pojede další (když pustili jeden, tak už musí jet všechny, ne?)... jel... a vyjíždí prý za minutu... pak jsem teda hodila kostrou a dal ajsem si super sprinta a jen task tak jsem stihla ono proklaté IC, kde jsem zaplatila 60 Kč příplatek (ono to bylo před tí¨m, než ty poplatky zrušili a zdráhli jízdné), ale konečně jsem jela pryč z Olmika, kupodivu i na dobrpou stranu... dalšího sprinta jsem si dala na nádru v Pardubkách, kde mi málem ujel spoj.... Nakonec jsme dojela...sice jsem asi hodinu hledala správný bus, ale konečně jsem byla v Hradci...
Ale musím vám říct, takovou radost z toho, že jsem v Hradci, jsem už nikdy nepocítila...
