Agna´s blbárník

Bába z botány nás všecky mega nasrala, páč nám dala písemku na 7:30 (!) a ještě k tomu v pondělí (!!!), kdy jsme všichni ještě většinou doma... Tak jsem musela jet do školy už v neděli. Taky mě napadlo, že snad polední vlaky nebudou tolik nacpané, tak jsem se teda rohodla, že pojedu v poledne (mamka byla na chatě, takže stejně žádný oběd na oboru, takže mi to ani nevadilo..). O tom jak to byl blbý nápad jsem se přesvědčila hned jak přijel vlak - plný a ještě k tomu mu na Svinově předělávali lokomotivu na druhou stranu, což jim mega dlouho trvalo a tak to jelo s pětiminutovým zpožděním, které se (snad nějakým zázrakem) dohnalo... Ještě ke všemu tam snad necestoval ani jeden normální člověk, furt mě očumovaly dvě staré báby (je pravda, že jsem asi vypadalo dost vtipně, když jsem seděla na báglu, na sobě noťas a co chvíli jsme musela uhýbat těm, co seděli a tak neměli nic lepšího na práci, než neustále chodit na hajzl a já nevim kam ještě, no ale to těm babkám nedává oprávnění na mě čumět jak na přízrak). Taky tam jel nějaký oplzlý ožrala, furt chodil na hajzl, takže kolem mě furt procházel, málem se mi z toho zvedl kufr... no  a pak si ten pitomec v tom vlaku zapálil!!! Přestávám kouřit, tak je to pochopitelné, že mě to sere, ale tam nešly ani otevřít okna!!! Idylka, fakt.... pak přišla průvodčí, sprdla ho, povyprávěla, jak nějaký baníkovský fanoušek vypadl z vlaku a šla dál... ta byla asi jediná nad věcí...

Vlak z Pardubic do HK byl obdobně narvaný (já jsem kupodivu seděla), prařilo na mě slunko, všechny okna otevřené a stejně se nedalo dýchat, no hrůza... Takže jsem si celkem oddychla, když jsem se dehydratovaná a přidušená doplazila na kolej.

Aby to nebylo málo tak jsem se do desíti nějak snažila do hlavy nacpat botánu, zdál se mi úžasný sen (to myslím ironicky, byl mega k zblití) a ještě ke všemu jsem se asi ve 3 ráno pobudila s nehoráznou bolestí spodní čelisti, kde mi roste osmička... fakt mazec, bolelo mě z tho i ucho. Spolykala jsem pár brufíků a konečně jsem spala... no  a pak mě ráno probudí nechutný budík v půl 7 a do školy na písemečku... tak sorry, ale fakt si myslím, že nikoho nikdy v mém životě nebude zajímat, coto jsou souprašné tyčinky a zda umím zařadit Claiceps purpurea... Písemku si hold budu muset zajít napsat asi ještě jednou... tak mě to nasralo, že jsem se vybodla na botánu (stejně si tam jen čtu) a vydala jsem se za Sabíčkem...alespoňněco kladného dneska...

PS. To slunko mě už štve, mám zase spálenou držku... a to jsem se fakt mazala....