Kompíky, angličtina, orgánka... nice day, fakt... | My diary
Včerejší den patřil k oněm nechutným dnům, kam se nakupí všechny možné i nemožné zápočty, no prostě humus day...
Ve středu jsem fakt měla snahu učit se orgánu, ale po hodině usilovného snažení (navíc prokládáné nadáváním na ICQ...) měl můj mozek už poněkud přečerpanou kapacitu, takže nějak nezbylo místo na takové ty židličkové konformery atd...
Ráno vstávání na 8 (humus, poněkud jsem si zvykla vstávat nejdříve v půl 10:-)) a hned zápočtíček z výpočetky, naštěstí si vše pamatuju ze střední, kde nás mučily dvě nechutné fúrie (už si nepamatuju jména, ale ta jedna neuměla říkat ř)... takže jsem se dokonce zmohla jednou poradit Marti, pak jsem stihla pochytit ještě něco s nějakýma chybovýma úsečkama (to je slovní spojení, co?) od Pagy no a zápočtíček v kapse!!!
Pak ajina s Murrayem, nějak moc to hrotil, mi zabavil papírek, co jsem poslala Lucce a ještě ke všemu, mě poslal do první lavice, taktéž nevyšla snaha prohodit si test s Andrejkou... ale i přes to jsem nějak uspěla!!!
No a do třetice... humus největší... ještě ke všemu jsem zjistila, že ve svých 20-ti letech mám poněkud problémy poznávat hodiny, páč nám měla orgána začínat v půl 2... já jsem hezky v klidu dorazila na pokoj, koukám na mobil a 12.15... no jasan, že jsem si myslela, že je to čtvrt na 2, takře jsem kosmickou rychlostí pobalila věci, nahodila na záda krosnu, notebook pod paži a akorát jsem zařvala pozdrav na Ladu a už jsem mizela... dole seděly holky, jako bylo mi divné, že nikam nespěchaj, ale řekly, že čekají na Andrejku, tak jsem teda šla napřed sama... na přechodě jsme potkala Kubu a desetileté, tak jsme nějak došli k tomu, že je to pohodka a máme ještě hodinu čas... tak jsem si teda uvědomila, že jako není čtvrt na 2, ale na jednu... klasika no, zas jsem vypadala jak debil, i když dalo by se to svést i na psychické vypětí po zápočtech, že???
nakonec to bylo Ok, bylo nás 30 v posluchárně pro asi 200 lidí, takže jsme sice byli mega daleko od sebe (některým fakt dost dlouho trvalo, než přišli na to, co to znamená ob jednu řadu), ale bába se zachovala jako charakter, za celou dobu jedinkrát nezvedla hlavu od svých papírů, zakže se v klidu dalo používat taháčky.. takže celkové skóre: 3 ze 3 zápočtů jsou v cajku!!!!!
Domů jsem jela s Andrejkou a Martou, ono se to hned lépe cestuje, když nás jede víc... samozřejmě jsme si řekly, že dopředu přece nepůjde tolik lidí... no a samozřejmě, že šlo...tak jsme se o pak polovinu cesty prodíraly do zadní části vlaku, která byla takřka poloprázdná... řeknu vám fakt chuťovka, jak se o vás ve vlaku otírají ti největší oplzláci pod záminkou, že ulička je úzká a oni musí na záchod... bléééé...
Ještě ke všemu jsme ve vlaku narazily na mého bývalého spolužáka Milana, jel ze školy, zkouškové jim začlo v pondělí a on už má hotovo... humus, co??? Tak jsem se aspoň zasmála při vzpomínce, jak jsem mu na afterparty po maturiťáku (už to je rok) dělala někdy v ranních hodinách kakao a na jeho teorie (po notné dávce alkoholu) o tom, jaké má která holka ze třídy kozy, jestli zimní (tzn. v zimě pod svetrem jich má dost, ale jak se v létě vyslíkne do tílka tak tam má kulové) anebo celoroční... to je jen taková vsuvka, ale zdálo se mi to vcelku vtipný, páč jsme si o Milánkovi vždy mysleli, že je zcela impotentní a jediné, co ho snad dokáže vzrušit, jsou chemické vzorečky...
No aspoň mi cesta rychle utekla, musela jsem se z nádru táhnout busem (musela jsem si od Marty půjčit peníze na lístek protože jsem u sebe měla v hotovsti přesně 3 koruny a 50 haléřů)... no a dojedu domů a jediné co si přeju, je klid... no a doma vše na nohou... ségra dotáhla z veteriny 4 koťata (už jsem je pojmenovala - nejmenší je Toxoplazmóza, alias toxič, mourek Tyfus, mourovatá čičina Malárie a černý je Mor, ale pochybuju, že to projde...ale toxič se fakt uchytilo)... mezi koťaty se procházela naše Tina, očividně mega nasraná a pro sebe si semtam zavrčela, hlavně když jsme se ségrou ty koťata fotily a nutily jsme jí, ať u nich sedí). Ani Bublina (to je naše morče) z nich není moc unesené, zatím se jich ale nebojí a odhání je od svého bydliště... no a kanár už je z toho na prášky, mám pocit, že začíná mít jakési tiky... no, myslím, že naše domácí zvířata jsou z toho na psychinu... mamka místo aby obskakovala svou geniální dcerušku dělala chůvu kočkám... super, fakt...
Chtěla jsem se fakt vyspat, ale copak se to dá, když od rána vřískaj kočky a navíc venku sekají trávu???
tak se mějte fajn, já se jdu pokoušet zase spát, kočky teď spí a sekačky utichly...
jak krásné je dneska žít...
Ve středu jsem fakt měla snahu učit se orgánu, ale po hodině usilovného snažení (navíc prokládáné nadáváním na ICQ...) měl můj mozek už poněkud přečerpanou kapacitu, takže nějak nezbylo místo na takové ty židličkové konformery atd...
Ráno vstávání na 8 (humus, poněkud jsem si zvykla vstávat nejdříve v půl 10:-)) a hned zápočtíček z výpočetky, naštěstí si vše pamatuju ze střední, kde nás mučily dvě nechutné fúrie (už si nepamatuju jména, ale ta jedna neuměla říkat ř)... takže jsem se dokonce zmohla jednou poradit Marti, pak jsem stihla pochytit ještě něco s nějakýma chybovýma úsečkama (to je slovní spojení, co?) od Pagy no a zápočtíček v kapse!!!
Pak ajina s Murrayem, nějak moc to hrotil, mi zabavil papírek, co jsem poslala Lucce a ještě ke všemu, mě poslal do první lavice, taktéž nevyšla snaha prohodit si test s Andrejkou... ale i přes to jsem nějak uspěla!!!
No a do třetice... humus největší... ještě ke všemu jsem zjistila, že ve svých 20-ti letech mám poněkud problémy poznávat hodiny, páč nám měla orgána začínat v půl 2... já jsem hezky v klidu dorazila na pokoj, koukám na mobil a 12.15... no jasan, že jsem si myslela, že je to čtvrt na 2, takře jsem kosmickou rychlostí pobalila věci, nahodila na záda krosnu, notebook pod paži a akorát jsem zařvala pozdrav na Ladu a už jsem mizela... dole seděly holky, jako bylo mi divné, že nikam nespěchaj, ale řekly, že čekají na Andrejku, tak jsem teda šla napřed sama... na přechodě jsme potkala Kubu a desetileté, tak jsme nějak došli k tomu, že je to pohodka a máme ještě hodinu čas... tak jsem si teda uvědomila, že jako není čtvrt na 2, ale na jednu... klasika no, zas jsem vypadala jak debil, i když dalo by se to svést i na psychické vypětí po zápočtech, že???
nakonec to bylo Ok, bylo nás 30 v posluchárně pro asi 200 lidí, takže jsme sice byli mega daleko od sebe (některým fakt dost dlouho trvalo, než přišli na to, co to znamená ob jednu řadu), ale bába se zachovala jako charakter, za celou dobu jedinkrát nezvedla hlavu od svých papírů, zakže se v klidu dalo používat taháčky.. takže celkové skóre: 3 ze 3 zápočtů jsou v cajku!!!!!
Domů jsem jela s Andrejkou a Martou, ono se to hned lépe cestuje, když nás jede víc... samozřejmě jsme si řekly, že dopředu přece nepůjde tolik lidí... no a samozřejmě, že šlo...tak jsme se o pak polovinu cesty prodíraly do zadní části vlaku, která byla takřka poloprázdná... řeknu vám fakt chuťovka, jak se o vás ve vlaku otírají ti největší oplzláci pod záminkou, že ulička je úzká a oni musí na záchod... bléééé...
Ještě ke všemu jsme ve vlaku narazily na mého bývalého spolužáka Milana, jel ze školy, zkouškové jim začlo v pondělí a on už má hotovo... humus, co??? Tak jsem se aspoň zasmála při vzpomínce, jak jsem mu na afterparty po maturiťáku (už to je rok) dělala někdy v ranních hodinách kakao a na jeho teorie (po notné dávce alkoholu) o tom, jaké má která holka ze třídy kozy, jestli zimní (tzn. v zimě pod svetrem jich má dost, ale jak se v létě vyslíkne do tílka tak tam má kulové) anebo celoroční... to je jen taková vsuvka, ale zdálo se mi to vcelku vtipný, páč jsme si o Milánkovi vždy mysleli, že je zcela impotentní a jediné, co ho snad dokáže vzrušit, jsou chemické vzorečky...
No aspoň mi cesta rychle utekla, musela jsem se z nádru táhnout busem (musela jsem si od Marty půjčit peníze na lístek protože jsem u sebe měla v hotovsti přesně 3 koruny a 50 haléřů)... no a dojedu domů a jediné co si přeju, je klid... no a doma vše na nohou... ségra dotáhla z veteriny 4 koťata (už jsem je pojmenovala - nejmenší je Toxoplazmóza, alias toxič, mourek Tyfus, mourovatá čičina Malárie a černý je Mor, ale pochybuju, že to projde...ale toxič se fakt uchytilo)... mezi koťaty se procházela naše Tina, očividně mega nasraná a pro sebe si semtam zavrčela, hlavně když jsme se ségrou ty koťata fotily a nutily jsme jí, ať u nich sedí). Ani Bublina (to je naše morče) z nich není moc unesené, zatím se jich ale nebojí a odhání je od svého bydliště... no a kanár už je z toho na prášky, mám pocit, že začíná mít jakési tiky... no, myslím, že naše domácí zvířata jsou z toho na psychinu... mamka místo aby obskakovala svou geniální dcerušku dělala chůvu kočkám... super, fakt...
Chtěla jsem se fakt vyspat, ale copak se to dá, když od rána vřískaj kočky a navíc venku sekají trávu???
tak se mějte fajn, já se jdu pokoušet zase spát, kočky teď spí a sekačky utichly...
jak krásné je dneska žít...
Komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů