Agna´s blbárník

Podle nadpisu asi soudíte, že mám nervy v kýblu... omyl, nemám, ale za chvíli je tam hodim. Ovšem ne ty svoje, ale ty, co mám na papíře. Nechápete? Tak to ste asi nezažili druhák na farmačce a k němu morfologii... a hlavně písemečky na začátku praktik - pokaždé se učíme nějaké pitomé anatomické názvy, které zapomenu okamžitě, co je vyklopim na papír. taky nám nosí orgány (lidské, staré asi 20 let - zajímalo by mě, kolik lidí na ně za tu dobu sáhlo) a my na nich ukazujem všecky ty sulcusy, marga a facies (to je snad jediné, co si pamatuju). Výdycky je to tak na 6 stránek, člověk to za dvě hoďky pomalu umí i pozpátku... pohoda to byla až do chvíle, kdy mi mamka donesla vytisknuté matroše na nervový systém... koukám na ten štos papírů a říkám: Mami, kolikrát jsi to vytiskla? (mamka má totiž ve zvyku tisknout vše víckrát, co kdybych to náhodou ztratila. Taky papíry na občanku si na úřadě bere vždy aspoň po deseti, co kdyby to náhodou zkazila. Třeba moji přihlášku na střední vyplňovala tak napopáté.)

Mamča mi ale vyrazila dech: Jednou. Jako pardon, ale 19 stránek o nervech a jako bonus k tomu ještě nějakých 8 o smyslech... to vážně nemá cenu se učit... no jo, kdybych začla dříve...ale kdyby byly... znáte to, ne? Takže jsem to s vypětím všech sil přečetla cosi o sympatiku a podobně a s čistým svědomím (snaha byla) se na to vykašlu. A až mi zítra dají do ruky mozek tak jim prostě řeknu, k čemu i je vědět, kde na něm co je když ho sama nemám...

Všem, kdo mají tohle za sebou tiše závidím, těm, s těmi, co to mají před sebou soucítím a těm, kterých se to vůbec, ále vůbec netýká závidím klidně i nahlas.... A všem přeju hezký večer.