Víkend je tady a já jsem K.O. | My diary
Celý týden každý den pralo jak o život slunko...samozřejmě, když jsem šla v pátek jezdit se sahibem, začlo nečekaně pršet, takže jsme celkem promohli. No a dneska ráno hezky knedlík v krku, uzliny jak golfové míčky, hlava bolí jak střep... a nikdo nablízku, takže jsem si sama musela dojít do lékárny pro Septofort a Acylpyrin...
No a když už píšu o své těžké corobě, vzhledem k tomu, že jsem již začla číst mikru na zkoušku, začíná mi z toho tak trošku hrabat, a ajá jak magor pořád sleduju, jestli mi na kůži náhodou nerazí nějaké ty petichie (pro ty. co ješě s mikrou nezačli - příznak meningokoka), na druhou stranu se uklidňuju, že kdyby to meningokok byl tak už jsem vlastně mrtvá... hezké, že??? A to mám z té školy, mě z toho jednou jebne.... včera jsem dokonce na vyjížďce přemýšlela, zda ta pitomá větev, co mě málem srazila ze sedla, byl dub letní nebo ten druhý (tuším zimní) a jak se to vlastně pozná... a o jsem v té pitomické (pardon, botanické) zahradě byla zatím jen jednou...
No nic, jdu si dát další acylpyrin (mám pocit, že mi to ale vůbec nepomáhá, akorát po něm chodim imrvére čůrat), pocumlám septofort (mám strašně ráda jeho chuď, akorát mi po něm kouzelně žloutnou zuby) a zalezu do postele s Vieweghem (tada jako s jeho románem, abyste rozuměli). No v takto vážném stavu se přece nemůžu učit, no ne?
PS. Kdybyste m náhodou dlouho neviděli a ani bych se vám dlouho neozývala, přijďtě mě zkontrolovat na pokoj, jestli jsem náhodou nepošla... třeba žízní... no a kdo se bude nudit, přijďtě mi uvařit čaj:-)
Komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů