Zorrce Mstitelové bylo 14 let. Se Zorrem Mstitelem nic společného neměla, jen jméno. Pořád se cítila, že je osamělá a nikdo o ní nejeví zájem. Zčásti to i byla pravda. Matka Iveta, otec Roman, babička Kateřina a dokonce i malá sedmiletá sestra Kačenka byli toho mínění, že Zorra je sobec. Sestra se s ní často hádala a nesnesly se. A vůbec, Zorra se okolních lidí stranila a zdálo se, že si všímá pouze sebe a na nikom ji nezáleží.
Zorra se narodila v Praze, a teď i s rodinou žili v sídlišti Pankrác. Holky musely mít oddělené pokoje, protože jinak by to nešlo. Sousedi si často stěžovali na rámus a řev z dívčího pokoje. Pořád se jen hádaly, ječely a rvaly.
"Kdyby ses nenarodila, měla bych celej tenhle pokoj pro sebe! Vo nic bych se s tebou nemusela dělit!" Byl Zořřin nejčastější výrok.
"Vypni toho Debila!" Kačenka měla na mysli Zořřiného oblíbence Petra Muka. Zorra se jen pousmála a VOLUME pootočila doprava. Katka začala strašně ječet a vytáhla kabel ze zásuvky. Zorra ji ho vytrhla a mlátila jí s ním. Obě při tom řvaly jako domorodci. Romana a Ivetu věčné řevy už pořádně štval. Za chvíli se rozezvučí zvonek a soused Douša tím svým nudným hlasem pronese to své "prosím vás, mohli byste bejt trochu potišejc? Jo? Děkuju."
Nebo přijde paní Nováková a řekne "moje Kikinka nemůže usnout. Buďte tiše, nebo zavolám policii!" Romana však napadla spásná myšlenka. Sice byl jen prodavač v zelenině, přesto ho napadlo, že dcery přestěhuje do většího pokoje a místnosti rozdělí sádrokartonem. Stalo se tak. Dům si oddechl.
Zorra chodila do 9. třídy. Nebyla nijak výjimečně nadaná, chystala se na knihkupce. To jí vybrala Iveta. Ale lhali by jsme, Zorra měla básnický a spisovatelský nadání. A nebylo to ledasjaké!
Svým vzhledem a inteligencí taky nikoho neupoutala. Měla zrzavé vlasy, dlouhé až nad zadnici, kterou měla trochu větší. Nebyla špekoun. Prsa měla dost malá, tak jedničky, nebyla extra štíhlá, ale ani extra tlustá. Nohy měla ani ne dlouhé, ani ne krátké. Zato měla silná stehna. Výjimkou byly paže, protože často posilovala, a tak měla docela slušně vypracované svaly. V obličeji taky nic neměla napsáno. Byla nudný, nezajímavý a apatický člověk a nehodlala to měnit. Usmívala se snad dvakrát do roka, s nikým se nebavila. Ve třídě, ba i v celé škole neměla jedinou kamarádku nebo kamaráda. S žádným klukem nechodila, neoblékala a nečesala se přitažlivě, být sexy se ji zdálo pod její úrovní. Měsíc klidně nosila jedny kalhoty a jednu vytahanou mikinu. Nejčastěji chodila v černé barvě.
Kdo ji snad nejvíc nechápal, byla její devatenáctiletá sestřenice Hana. No byla pravý opak Zorry. Nechápala a pohrdala jí. Zorra ovšem taky. Ta pohrdala všemi lidmi...
Vám se teď Zorra jistě zdá jako ten největší cvok. Je i však pravda, že Zorra byla hluboce citově založený, přílišný introvert, ale měla i spousty dobrých vlastností. Dovedla odpouštět, dovedla mít ráda, i když se to nezdálo, dovedla pomoci komukoli v nesnázích, i když se to nezdálo., dovedla fůru věcí, i když se to nezdálo... Ale všem stačil jen první dojem z ponuré dívky.
"Zejtra odjíždíme", pronesla jednoho jarního čtvrtku Iveta, povoláním městská strážmistryně.
"Kam?" řekla Zorra.
"Na chalupu."
"Tam?"
"Jo, proč by ne? Dlouho sme tam nebyli, a ani nebudeme. Plánujem tu přístavbu."
"A co léto? Je za měsíc, ne?"
"Nejsou prachy, abyste odjeli s Kačenkou na tábor, tak pojedete k babičce i s Hanou..."
"Vtip?"
"Ne, proč bys nejela? Babička má přece tu stáj s koňmi."
"Já se koní bojím."
"Vodkdy?"
"Vod loňskýho léta, jak mě Kakadu shodil."
"A sou tam ňáký lidi, se kterejma by ses mohla spřátelit", nevzdávala se Iveta.
"Určitě tam bude Honza", povzdechla si Zorra.
Honza byl Zořřin sedmnáctiletý mentálně postižený bratranec, který by měl zaručeně lepší život, kdyby nežil v nepřátelských Okrouhlicích na Vysočině, se svými rodiči a bábi s dědou. Teta a strejda ale dělali v místním JZD, tak nikde jinde než ve velkém domě s koňskou stájí bydlet nemohl.
Honza byl snad jediný člověk, ke kterému Zorra dávala své city najevo. Bylo to tím, že když byla Zorra malá, tak se Honzy, trpícího Downovým syndromem, bála. Jenže pak měla výčitky svědomí, protože byla velmi lidský a citlivý člověk, a tak všecku svou pozornost, když byla u babičky, věnovala Honzovi. Hrozně ho litovala, a to i kvůli necitelným a krutým výrostkům z okrouhlického dětského domova, kteří se Honzovi krutě vysmívali.
To Zorra nikdy taková nebyla. V životě se nikomu postiženému neposmívala a nenadávala. A nejen postiženým. Normálním taky ne.
Když ji v páté třídě šikanovali, tak si to s několika aktéry vyříkala ručně. Jenže kolegové byli neúprosní a hnedka ji práskli řediteli. Dostala třídnickou důtku. Když v šestý třídě ochraňovala čtvrťáka před deváťáky, hned ji spolužáci "udali". Naštěstí se vše vysvětlilo. Zorra opravdu nebyla zlý člověk, ochraňovala slabší, nesnášela bezpráví, a ač ji to moc nemyslelo, vždy věděla, kde má zasáhnout... ne nadarmo se této zvláštní holce přezdívalo Zorra Mstitelka...

Je večer, ale stejně nemůžu usnout. Přemítám si v hlavě poslední dny. Většinou na jedno brdo, ale i tak jsem cítila, že něco není v pořádku - něco jako když se chystá bouřka, a sluníčko pořád svítí, svítí tak zvláštně ostře, a proto nepatřičně. Nechtělo se mi vůbec spát.

dneska jsem totiž v hospodě potkala velice zajímavýho člověka. Jmenoval se Kája a dost jsme si rozuměli. Byla jsem v hospodě sama, přítel musel zůstat dýl v práci a všichni ostatní se na mě vyprdli. Číšník v jednom kuse flirtoval se servírkou, takže jsem vzadu ve výklenku seděla sama. A právě tam přišel Kája. Nikdy jsem ho před tím neviděla, i když říkal, že mou oblíbenou skupinu poslouchá jak dlouho.

"Nemohl jsem nikam tak 10 let chodit, měl jsem toho nejak hodně... ale přesto jsem rád,že jsem potkal zrovna tebe." seděl naproti mě a řekl to tonem jako "je super, že už přestalo pršet, můžeme tu rokli opustit, jsou tu hadi". prostě spíš jako úlevu.

"Já tu už byl včera,ale to si mě nikdo nevšimnul". až ted mi došlo, že nic nepije.

"Já jsem prostě rád, že tady můžu být a nemůžu nic pít. Hele to by bylo na dlouho. Jsem rozhodně rád, že s někým zase můžu hodit řeč." Pak mě začal vypravovat, jak vedl před mnoha let fanklub, alepak měl nehodu a musel toho nechat. Dodala jsem, že v poslední době to ve fanklubu jde od 10 k 5. Kája řekl, že je to tím, že jsou u vedení špatnýlidi - teda lidi, co si na vedení jen hrajou. Prozradil mi na ně pár věcí, které je zaručeně shodí.

Po pár hodinách se se mnou Kája rozhloučil, že už musí jít a neví, zda se eště někdy uvidíme.
"Mužu si tě alespoň vyfotit?" zeptala jsem se. Zatvářil se rozpačitě a zdálo se, že trochu panikaří a váhá.
"No.. když chceš.. jestli ti to bude platný.. po tý nehodě je to se mnou trochu... divný, ale když ti to udělá... no, radost..." vyfotila jsem si ho a zaklapla mobil.

"fanj! Takž ti přeju hezkou cestu. A díky moc, dost dobře jsem se s tebou pobavila. Ukaž se zase někdy, třebas i příteli a kamarádům.." zase se zatářil divně.
"no.... nevím... pokusím se a uvidíme... jesli mi to vyjde... ale jinak se měj taky!" zamával mi a odešel.

Zůstala jsem v hospodě ještě dýl, protože pak přišli ostatní a taky příte. Začla jsem jim vypravovat o Kájovi - "je škoda, že jste tu nebyli. Byl tady senza kluk a vyprávěl mě spousta zajmavých věcí. Třeba že tady Pavovi se zamlada říkalo Karotka." pavel se zatvářil jako kdybych mu vrazila třísku pod nehet.
"Tak jsme si říkali jenom s Kájou!"
Pak jsem řekla ty pikantní věci na vedení fanklubu. To už všem zkameněli ksichty.
"Tydle věci věděl jenom Kája", řekl Pavel, "A my je potřeboval vědět, a on...hele, nekecíš náhodou??"
"Ne, mam tady jeho foto", vytáhla jsem mobil a koukla na něj. jo, byla tam židle, za ní zeď ale Kája nikde!!!!!
"Ou... on tu neni.. já ho fotila on zmizel.. z tý fotky.." blekotám.
"počkej, nebyl to náhodou tedle?" Pavel vytáh peněženku, vysypal fotky a jednu mi ukázal. Byl tam Pavel s ájou, rozesmátý a jenom ve slipech. Ač byla fotka nekvalitní, poznala jsem ho.

"Jo, to je on! Kája! Co je s ním a co měl za nehodu? Ted tu seděl a bavil se se mno, vtipkoval a byl rád, že me vidí, a prej tu byl i včera ale nevšímali ste si ho!" výskala jsem. Všichni zkameněli ještě víc. Pavel jako jediný promluvil.

"víš... Kája... před 10 lety byl na honu zastřelenej..."

.....
cítila se divně, nepatřičně. seděla u počítače a prohlížela si žertovné stránky. Stejně to nepomáhalo. Venku svítilo sluníčko, ale falešným tonem, protože nebe bylo zatažené, a ona každou chvílí čekala jezdce z Apokalypsy. Kéž by! Ale kvůli jednomu ubohému mraku vyjíždět nebudou...
    Neměla co dělat. Měla jít za přítelem ale nikam se jínechtělo. Cítila nenávist ke všem a všemu, hlavně ke svým rodičům. Nikdy neměli dostatek penez a nemeli rádi sex, tak nechápala, proč si pořídili jí a její sestru. Bez obou holek by tady bylo daleko líp.
    Bylo to daný už jak dlouho, ta nenávist. Rodiče jí vychovávali děsně uskostně a hlavně se v jejich přítomnosti pořád nudila a neměla přátele. Matka jí je pečlivě vybírala a vesměs to byli dcery jejích přítelkyn že školy, kterým se povedlo dobře se provdat a žili si dost dobře, takže holky rozmazlené a vytahovačné. Není divu, že se s imi pořád hádala a tak matka usoudila že je jeí dcera nesnesitelná.
    Léta plynuly a ona byla pořád sama. Hysterák stíhal hysterák a nikdo si toho ani nevšímal. Rodiče se věnivali pouze mladší dceři. Když starší dcera přišla domů, častokrát tam nebylo nic k jídlu, jen staré pečivo ze včerejšího dne.
    Neměla se dobře, ale zase ji rodiče netýrali. Jen se hodně nudila a byla sama a často dostávala výbuchy pláče a hysterie. Když mívala narozeniny, tak mladší sestra dostávala plno dárků a ona většinou jen věci, co nepoužívala a stejně je vyhodila nebo nekomu dala.
    Zase uplynulo pár let a koečně si našla přítele. Rodiče začla nenávidet jeste víc, protože oba nemeli dobrý vztah k sexu a ona ho po nich zdědila - a přesto si udělali dvě dcery!!! Takže vystřídala hodne kluků, co byli povrchní, když zjistili, že jim městíc nedá, tak to vzdali. tenhle ne. Ale zase měl spoustu kamarádů, všichni byli sice o hodně starší než ona, ale nesnášela se s nimi. Nenašla si mezi nimi kamarády a vždy přítele přemlouvala, at nechodí s nimi do hospody. Párkrát se s ním i kvůli tomu porvala, že je na ulici museli cizí lidi uklidnovat.
    Začla pít, kouřit a pomalu se přestávala stýkat s rodinou. Každý týden se opíjela do bezvědomí s přítelem a obvykle ani jeden nebyli schopný dostat se po svých domů.

Pokračování příště - ještě se uvidí

Tak si tak pročítám blogy, a někdy uplně zůstávám hrůzou stát nad těmi výtvory, co tam jsou.. přála bych si mít přístroj na rozkódování šifer, kde se to hemží dvojitými Wé, SH místo Š a jinejma šišlavejma blbostma.. taky by mě zajímalo, co je to za lidi, kteří takhle píšou do blogů a skvěle se tak prezentují. Vypadá to že to píše 3 letý dítě. Já sama taky nejsem bůhvíjak skvělý gramatik,ale když něco píšu ztak se snažím aby to bylo alespoň trochu čitelný a ne jako když se rozsype písmenková polívka.

člověk se pomalu začíná cejtit jako nicneuma. Já se tak rozhodně cejtim a v podlení době sem to vypozorovala a i na několika lidech z mýho okolí.

Důvody jsou jednoduchý. Já a ty ostatní, který nebudu jmenovat, nic neumíme pořádně. Rozhodně ne zpívat, tančit, kreslit, vyprávět vtipy, učit se atd. Už opravdu nevím, co s tím dělat, když člověk chce něco umět a po několika lekcích na výtvarnym kroužku je mi sděleno, že jsem absolutní antitalnet... No co se dá dělat, mrzí mě to, tak se přihládím do salší superstar a zase budu prudit a dělat ze sebe aničku dajdou :-D

ve škole je děsná nuda (novinka....) ale po x letech sem přisla naspůspob jak se skvěle pobavit... tak jak to vyhovuje me teda. čmárám sipo lavici a v sešitě, někdo je skoušenej, vedle sedící se nemá domluvení, noviny jsou 10x přečtený, jídlo snědený, četba knihy podlavicí nebo hraní na mobilu se trestá div že ne smrtí.... a vymejšlimsi různý situace, co by se stalo kdyby...
kdyby do naší třídy vtrhli oknama terorist...no to by byl docela mazec, ale když si vemu, že to dooprvdy neni vůbecprča, spoustu lidí při tom umře atd....ale když je děsně nudnývyučování, tak mě napadaj i třebas humorný situace, i když doopravdy bytomu tak nebylo..ale vemme si, kdo z nás by nekdy nepřemejšlel, že jehotřídu přepadnou terorist, třeba zrovna v tý chvíli, kdy jeskoušenej....? no to jsou pak zajímavý scénáře...

Kdyby smezrovna probírali nejakou rytířskou epiku, nebo neco, co me zrovna bere(rytířský a hrdinský romány, nebo taky romantismus třba... mno možná žei egypt byl nebyl marnej, kdyby to nebylo tak nudne podávaný...) žese najednou ty písmenka začnou utvářet jakejsi kouzelnej vír, kterym sedostanu do tý doby, co zrovna probíráme a pomocí nejaký knihy v jejichstředověký knihovně se zase dostanu po mnoha (vyhranejch) bitvách ahumornejch situací domu... heršvec, už me ta knihkupčina leze krkem...:-D

nebo píšu další díl červenýho trpaslíka. No fakt! ted oto byly snahy cca před rokem, pak se mi to nejakym záhadnym spůspbempovedlo vymazat, ale bylo to takový.. no, hodne nijaký, ale přivyučování bodlo sepisovat další díly!

další alternativa bylavymejšlení postav z červenýho trpaslíka jako vyučujících. No jen si tovemte! Kryton jako učitel matematiky (eehmm. slečno, nespěte..vstaňte.. jsem naprogramovaný tak, abych učil matematiku a ne abychdělal budík... s rovnicema o 2 neznámejch to máte tak, jako s dívkama -máte dvě dívky a ani jednu neznáte...) Kocour by učil aranžování (takže,dnes si probereme moje oblečení- já se vás zeptám jak vypadám a vyřeknete že dobře.. tak třeba ty.. jak vypadám? odpověd: "vypadáš jakohovno"...- "cože?? co si to dovoluješ??píšu ti 5... další!"- "pardon,já si vemu brejle, abych neoslepla z tvojí záře - "výborně, píšu ti za1!) Hollyho (v mužské podobě) jsem dala jako ředitele. teda místo školního rozhasu je zde školní televize. (shlédněte prosím vysílání školní televize. Je to jenom zkouška. Jsem váš nový ředitel. opakuji vysílání...)u Listera bylo těžší, čím ho udělat. Hudebku u nás nemáme, ale vlasněmáme naučnou literaturu - takže tam hudbu probíráme, takže by mohl bejtučitelem naučný literatury, odvětví hudba (takže vám tady budu hrátna kytaru a zpívat... pak budete mít 40 minut přestávku, tady vkazetáku si můžete pouštet co chcete a kdo si chce se mnou  zapálit,tak ho prosím o cigaretovej papír... a co kdyby sme si dali názornouvýuku indický hudby společně s konzumací kari?) No u rimmera to bylo těžší.. žádnou vědu o telegrafních sloupech nebo vojenskou výuku fakt emáme, nakonec mě napadl tělocvik... (děvčata,neuléváme se, hezky cvičíme, pak si zahrajeme volejbal, já budu hlavnímkapitánem a rozhodčím- a příští hodinu budeme mít tělovýchovnou teorii,pak probereme vojenské nástupy a pozdravy, ale ze začátku si uděláme500 dřepů!) nevim, musela bych si všechny ty výroky pořádněpromyslet,ale to víte, když se ve škole smrtelně nudíte a nemáte codelat, tak sou tu aspon přestávky,a snima spojené záchody, počítač,internet, školní automaty, klouzání a paření na chodbě.. to sem včera snovotnou pařila po chodbě, a u mě to vypadalo, jako když se pokoušimbruslit a pořád mi to nejde.. mimo to vznik zajímavej výrok: chtěl mu zatelefonovat,ale vzpoměl si, že ještě nevynalezli telefon. nevim, v jaký situaci to bylo (asi děkabristi, nebo nejaký takový rusové..) ale rozhodne sem se u toho pobavila.

Nevěděl jestli to byl sen nebo ne...  bylo to tak děivý..

všichni ho zradili.. vykašlali se na ně.. on jim za tzo provedl něco moc hnusnýho...

Noc,klub, metalová pařba.. klub byl nevelký, lidí taky nebylo moc, a takjediný člověk coby ochanka, dělal barmana..kdyby byl jakýkoliv problémzasáhne, ale lidí bylo tak 30, takže z toho problémy nekoukaly... zažiluž horší..
opravdu, zábava byla v plné mproudu. ale JEMU se něconezdálo... měl takový špatný pocit,ale ten měl už tolikrát... snažil seho nedávat najevo, nijak neznepokojovat přátele... Vedle něj sedel jehonejlepší kamarád a cosi mu družne vyprável. Jejich obě přítelkyně sebavily kdesi na parketu. Ale on cítil nepříjemný a mrazivý pocit..nedával to na sobě znát, snažil se o to... kluk jak andílek, 16 letý..dlouhé blond vlasy, jasné zelené oči, krásná postava, ani ne malý a anine velký... jemná tvářička.. nic nesvědčilo o tom, že hoch je nejlepšímstřelcem v okresu. Dnešní den byl na lovu, tedy pomáhali myslivcůmlovit přemnožené zajíce a straky, a jemu se dařilo ze vsech nejlépe,ostatně, jako vždy. Ale ze závodu jel rovnou na pařbu, takže zbran s 90náboji měl s sebou... byla nanabitá, a zrovna si ji prohlížel aobdovoval jeden starší kamarád, co se vyznal ve zbraních, takže sidával pozor.

dýza probíhala hladce. Lidi se vesele bavily, a našeho přítele už pomalu přecházel ten špatný pocit...
alenajednouk němu přistoupil jeho nepřítel. Už měl samo sebou neco vypito,ale přesto našeho kamaráda mrzelo to, co říkal. Náš přítel měl za to,že veci mezi nema dvema sou už vyřešené, tak co to hrotit?? proč sizačíná zase...?

chtěl se ho zbavit, aby ho nechal bejt.. zvedlse tedy od stolu s omluvou, že si musí odskočit, jeho nejlepší přítelna to nic nenamítal. Náš hoch se snažil odejít od nepřítele, aby honechal být, stejně sou ty rozepře zbytečný... ale nepřítel to všechnopokazil.. byl na našeho přítele vytrvale protivný, že začla slovnípřestřelka. No a pak nevhledný 175 cm vysoký obarvený blondák zasadilprvní ránu. Náš hoch si to nenechal líbit a rozpoutala se rvačka.Vsichni okolo se přestali zabývat hudbou a tancem a všímali si jen techdvou rvoucích se dlouhovlasých kluků, coýž mezi nimi byl 10 letýrozdíl... Pask nějaké ruce oba popadly a oddělily je od sebe...

náškamařád se rozhlédl. Vsichni, do jednoho,stáli za starším nepřítelem, aněkolik ho drželo. náš hoch tam sál sám, nikdo ho nedržel, a sám anineútocil... Všichni, veškerý osazenstvo klubu stálo za jeho nepřítelema tvářilo se, jako kdyby se hoch porval s nimi a urazil smrtelně je, ane toho podlého rváče... opravdu, všichni, do jednoho. Nejlepší příteluhýbal pohledem..
našeho hocha to zamrzelo. Lidi, co si hrajou napřátele, a nakonec zjistíš tohle.. i ten starší kamarád, co se zaobíralzbraní, ted stojí po nepřítelově pravici a cosi mu šeptá... a do tohoty urážky..
"co ho napadáš?"
"Stojí ti to proboha zato?"
"ty seš těma svejma střelbama a agresivníma vecma už trapnej."
"Proboha proč se s nim hádáš? proč si ho nevšímáš...?"
"co si tady ty lidi kolem tebe myslej?"
"A co na totvoji rodiče, ani 18 ti neni a jak si drzej a dovoluješ si!!"
Tonašeho hocha tak strašně mrzelo.. tydle slova šly z úst lidí, co mel zasvoje nejbližší... tedy už bývalé nejbližší. nikdo se na nic podobnéhonezeptal nepřítele, co se triumfálně usmíval a  pohrdavě si hocha měřil.
Tak vpálit mu jednu dvě do toho jeho rozpláclýho xichtu.... napadlo hocha. Pak ale zelený zrak ztvrdl a rysy se prohloubili. Nepřirozene zbledl. Ano, vpálit mu jednu, dvě...

hlukhudby na chvíli přerušil hlas samopalu...nejlepší střelec okresu popadlsvou zbran, hbitě nabil, zamířil a z bezprostřední blízkosti pálil...nepřítel chvíli jen tak postával, pomrkával, pousmál se.. v čele měldvě díry a tekla mu z nich krev.. sesunul se na zem. Byl slyšet jenhluk hudby. všichni mlčeli..
Podrazili mě. Podvedli. Zasloužej si něco horšího než smrt...
Ozval se výkřik. "On ho zabil, on ho zabil!!!"
"Proboha,... seberte mu nekdo tu zbran.."
"Volejte někdo policii..."
"Ani se nehnete", zaskřípal nás hoch nepřirozeným hlasem, "nebo budete všichni tuhý..."
"tak hele mladej," napřáhl na něj barman svojí pistolku. Náš hoch se na něj podíval chladným zrakem, stiskl spoušt....
nikdy neminul cíl.
Lidizačli ječet a pobíhat. on ale zatarasil vchod a dal se do palby. Všechnvztek z něj šel ven. Zabíjel, zabíjel bez slitování, většinou přesnýmiranami. Neznal slitování. Malý chlapec, matčin jediný syn, naděje jehootce... když s otcem prve vzal do ruky zbran, dětskou pistolku.. když smatkou chodili na houby.. s matkou..... veselá a krásná žena.. když sestaral o malou sestřičku... když se starší sestrou, vzdělanou a miloudívkou, sedávali za městem na kopci a vedli hovory o existencilidstva... rodinné oslavy, kariéra, rodinný život.. všechno bylo v tahudíky několika zlým slovům, několika výstřelům...

samopal řval azabíjel. Někdo se hochovi pokusil zbran vytrhnout. Schytal do to čela,ani nevedel jak.... Todle vraždící monstrum se stalo z jemného hocha,jen kvuli několika zlým slovům.. a kvůli jednomu magorovi..
povraždil celý klub.
tech30 lidí leželo na zemi a umíralo. Občas někoho dorazil. Divil se, ženecítí už žádný vztek, spíš se cítil, jako když střílel přemnoženéstraky a králíky...

Ale co bude ted? Povraždil je, z ulice jiste někdo slyšel střelbu... ve zbrani zbyly 2 náboje.
navíc byl celý od krve a vyjít takhle na ulici, nebo se vrátit nedejbože v tomdle stavu domů... co mu zbývá?
Nechtel to,ale věděl, že to musí udělat. šel na bar a dal si nekolik panáků. pátej. šestej.. ještě se udrželna nohou.
ještě nahmatal spoušt..
ještě zamířil...
ještě vystřelil...

"Vstávej, no tak vstávej, celou noc sebou meleš a nejsi ke vzbuzení! Vstávej, nestihneš školu!!!!"

Vše je v mlze
vše se veze
pryč a do dáli
na co bysme si hráli
máme vše, po čem toužíme
nenávidíme se a vraždíme

závist ta je všude
horší to je a bude
my si žijeme jako v ráji
nezajmá nás  jak ostatní se mají.
jsou zeme, kde je špatně
až me z toho smrtka zatne

jednou to dojde i sem k nám
americkej sen jde ke hvězdám
diktatura, davy lidí
jeden jako duhej, tak to vidím
nad tím se tyčí socha svobody
a její stín dopadá do vody

hvězdy, červený a bílí pruhy
na nebi rudý čáry a kruhy
myslej si, že sou vládci světa
toho světa, po kterym je skoro veta

nikoho to nezajmá
žijeme dál ve světe někde jinde
ale až vsechno na povrch to vyjde
tak zjistíme, že nevnímáme

a je to tady zase!!

chci si pšouknou
se musím kolem kouknout
jesli někdo nečumí
prdet potichu totiž nikdo neumí

jenže ono to nejde!
utišující "Pšššfff" ze mě nejde!
přitom se prdet tolik chce,
střevům je hodně zle.

Vrtím se na zadku
pokouším se vstát
čekám na přestávku
mám desnou chut jít srát.

prdění se ve mě honí
střeva málem slzy roní
u srdce to divně píchá
pomohla by možná dýka