Tak jsem brouzdal ve svém blogu a narazil na článek ze 3.srpna - Článek, kde píšu o tom, jak se cítím spoutaný svou prací, svým způsobem života. O tom, že hledám cestu kudy jít, měl jsem už představu kudy se vydám, ale ještě to bylo zahalenou mlhou budoucnosti.

Nyní jsem o pět měsíců později v té mlze a musím říci, že žádné řetezy, které obepínali mou hruď a bránili mi volně dýchat už kolem sebe nemám. Změnil jsem vše co se dalo mnou ovlivnit a vypadá to, že zatím úspěšně, ještě není dokonáno, ale jsem na dobré cestě a snad v pondělí vykonám i první krok ke svému staronovému, ale "nezávislému" zaměstnání.

Doufám, že za dalších 5 měsíců budu zas o kus blíže svým představám...

Nejdříve bych se asi ohlédl zpět do loňského roku, je to zvláštní mluvit o loňském roce, když to jsou dva dny co zkončil. Byl to rok pro mě hodně přínosný, dal mi možná více než ty roky předchozí, nebojím se říci to bez toho možná. Nevím čím to, ale spoustu věcí jsem začal vidět jinak, vnímat jinak. byl to rok plný zvratů a změn. nejen fyzických a jednou z největších byla druhá polovina roku, kdy jsem se rozhodl, nejen já, ale i má rodina o tom, že se z města, z Prahy přestěhujeme na venkov do vesnice o 40 obyvatelích :) moc pěkny to tu bude, jak dodělám co je třeba :), ale i odchod ze zaměstnání, kde jsem strávil skoro tři roky. Prostě jsem se rozhodl převrátit svůj život na ruby, vzít tu monotonost, která mi chvilku nevadila a zahodit ji někam daleko, abych na ni neviděl, doufám že se dlouho nevrátí. Pak proběhla revoluce v mé hlavě. Začínám vidět i to, že toho hodně vnímám úplně jinak než většina lidí, těžko říci jestli je to na škodu, uvidíme v budoucnu, ja osobně si myslím, že ne, přestože si kvůli tomu přijdu občas osamělý a nepochopen, jsem to prostě já. A ten loňský rok mi prostě poskytnul hodně času k tomu, abych si to uvědomil, to v čem jsem jiný, abych si spoustu věcí srovnal v hlavě. Měl jsem prostě čas na sebe, na svou hlavu, přemýšlet o jejím obsahu, o tom co vidím kolem sebe a proč to tak vidím. Něco z toho zachytím na fotce, něco tady v blogu, ale pořád to není dostatečně dobře podáno, aby to bylo pochopeno, tak jak to myslím a na tom budu prcacovat ten rok, který právě přišel, nebo spíše přichází? Sice už je tu, ale teprve si vyzul boty a odložil kabát na věšák. Ještě má šálu na krku....

Teď tu sedím a přemýšlím o tom, co přinese budoucnost, minulost už znám, snad jsem se poučil, naučil se nečemu novému a využiji toho v budoucnu. zajimavé je, když si někdo vede blog nebo nějaký deník, když si přečtete jakou měl náladu na začátku roku, v co doufal, koho miloval, co cítil a jak to pak vypada, když se dostane k takovému zhodnocení toho co bylo. Co sy týče mě, mých pocitů, to už jsem tu psal. Možná je to dost patrné ze zápisu pod názvem Neslyšíte mě a vrážite do mě. Asi tak to vypadá. Občas to nepochopení mě, nebo jak bych to lépe popsal.... Ten pocit, že není nikdo, kdo ví kdo jste, přátelé mají hodně indicií aby si udělali obrázek, ale víte jak to myslím, někdo kdo je tu prostě pro Vás a vy mu to můžete vrátit. Ta tu prostě chybí, nebudu si nic nalhávat.

Dnes jsem byl u svého přítele na návštěvě, byl to zvláštní pocit, protože přesně před rokem jsem tam takhle byl taky. Jak rychle to uteklo. Pro něj to nebyl moc dobrý rok, pro mě to byl jeden z nejzajímavějších roků vůbec. Člověk si rekapituluje co si myslel, a hlavně co si o kom myslel a jak je to teď. Co zbylo z původních představ. Z lidí, kteří byli na začátku..

Jsou skoro tři, asi bych měl spát, ale dnes jsem spal dlouho, po včerejšku se není čemu divit :) ne že bych to přehnal s alkoholem, to tedy u mě opravdu nehrozí :) nedal jsem si ani kapku, pokud nepočítám bonboný s likérem :) Ale šel jsem spát až k ránu a spal až do odpoledne, pak se byl podívat na ohňstroj v Praze.

Praha, mám ji fakt rád. Rád tam jezdím, teď ne tak často, ale snad si najdu více času, až to tady dodělám. Měli jste vidět metro. Nedalo se projít, natož nastoupit. Jeli jsme na Staroměstskou, a vypadalo to, že asi celá Praha jela na Staroměstskou, když jsem tam vysoupil, bylo zacpaný nástupiště a fronta se téměř nehýbala, rozhodl jsem se dalším vlakem popojet na Malostranskou, že to dojdu pěšky. Ohňostroj měl být za 5min, začal někde na konci mého prodírání se skrz dav přes most na druhou stranu řeky. Abych pravdu řekl, přímo z ohnivé show skoro foto nemám, jen pár snímků. Prostě jsem se na to vykašlal a šel k Čechovu mostu a než tam došel,byl konec a cestou pořád stromy, měl jsem vyjet dříve, nevadí. No abych se vrátil, proč jsem o tom začal. Ten dav úplně stichnul z prvním výbuchem, slyšeli byste upadnout špendlík. Přišlo mi to legrační, takové ticho, když si vzpomenu na ten rozběsněný dav v metru, kterej blokoval odjezd metra, protoze lidi stáli ve dveřích a nikdo nechtěl vystoupit, přestože za 3min jel další vlak, to fakt nechápu. Prostě za něčím se jde a budu se chovat jako pako a až toho dosáhnu, tak budu v pohodě.Rád lidi poznávám když jedou metrem, než když stojí připravení na nejlepších místech. V metru se těžko hrajou nějaký divadelní představení, tam se ukáže jaký kdo doopravdy je.

Tak co jiného si přát než Štatnou cestu v novém roce a plno spolupasažérů, plno těch, kteří budou mít zájem se jakýmkoliv způsobem zapsat do toho mého roku 2009.

Šedé nebe, tmavé. Hřmí, fouká silný vítr,

který žene mraky, ohýbá stromy bez listí, spíše torza stromů.

Obilí se vlní jako hladina jezera. Vítr mi vmete prach do očí a na chvilku oslepnu.

Utírám směs prachu a slz z tváře. Krajina je ponurá, tmavá, šedá, bez barev, nevlídná.

Kolem poletuje listí. Další hrom a první kapky se mi zabodávají do tváře jako žiletky,

kapky hnané tím větrem, který už mě jednou ztrestal za vzdor. Za to, že jsem se odvážil jít proti.

Za to že se neohýbám stejným směrem jako větve, jako obilí, že netáhnu stejným směrem jako ty tězké mraky.

Ale ja nevidím důvod proč jít společně s prachem a odlamujícími se větvemi.

Dívám se dopředu skrze prsty kryjící mou tvář, zatím nevidím nic jiného vpředu, než za sebou, ale říkám si, že jednou to přejde, jednou se mraky roztrhnou a vysvitne slunce a ta šedá pole se změní ve zlatá.

Všechno dostane jiný nádech a barvu a chuť a vůni.

A já si kleknu k pramenu a očistím svou tvář ošlehanou větrem, napiju se čisté vody a z hluboka se nadechnu.

A řeknu, že ta cesta plná útrap za to stála. Budu vděčný, že jsem to nevzdal a došel porozumění. Že jsem se nenechal strhnout těmi co mě zrazovali od toho, jít proti všemu.

Kde vůbec jsou?

Snad ještě nejdou spolu s prachem hnáni větrem.

Znáte to taky. Někdy jste rádi, že máte klid, že jste sami a nikdo Vám do ničeho nekecá. Prostě si užíváte, že si můžete o všem rozhodovat sami. Někdy zas přijde chvíle, kdy se cítíte jako byste stáli na voru sami uprostřed oceánu. Tak nějak se teď asi cítím já. ptám se jestli je možný vůbec poznat někoho, kdo pochopí ty pochody co se mi dějou v hlavě. Komu budou vyhovovat a mě zas ty jeho. Říkejte si každej co chcete, už jsem slyšel spoustu různých přísloví a rad a narážek. Ale všechno jsou to jen slova, některá vyzkoušena naší zkušeností, jiná pouze převzatá s doslechu. Ale když se podívám, jak je člověk složitá bytost, myslím si, že žádná obecná pravidla zde neplatí.  Takže řeči typu, až přestaneš hledat přijde nebo moc to hrotíš apod. Co vlastně hrotím? :) Vzdyť nemám koho hrotit, pokud je to, že tu dám najevo, že bych si rád našel partnerku hrocení, tak to asi hrotím no. No a co? Nová doba nové možnosti. Trochu to pootvírám svou mysl, páč si myslím, že dost lidí to odradí a naopak zůstanou jen lidé co to vidí podobně. O to přeci jde ne? najít lidi, se kterýma si budu mít co říci a ne ztrácet čas s lidma, kteří si řeknou,hmm magor a půjdou dál.

Abych se vrátil k úvodu. prostě asi moc věci rozpytvávám do podrobna. Ale jsem to prostě já a jinej nebudu. Takže je dost možný že si dost různých pocitů přivolávám sám tím, že se v nich moc šťourám, ale tak nepřijde mi to na škodu, takže proč se nešťourat. Jen si pak občas připadám jako inzerát ve špatný rubrice.

O lidech, o věcech, o hodnotách, který jsou dobrý a který ty špatný... Iluze o všem co je kolem nás. Iluze vytvořené naší myslí a nebo myslí někoho jiného, který nám je předkládá a my je bereme za své a snažíme se žít podle nich a nebo jim určíme vyšší příčku důležitosti v žebříčku našich priorit.

Iluze o lidech...

Někoho potkáte a on se nějak chová, nějak na Vás působí. Podle toho ho berete při dalších setkáních. Zařadíte si ho do škatulky a nějak k němu přistupujete. Jenže ten dotyčný na 80% nehraje fér, nechová se přirozeně a snaží se u Vás vyvolat dojem, který si myslí, že by pro Vás byl přijatelnější než jeho realný dojem. když se nad tím zamyslíte, tak je to největší kravina jakou můžete udělat, protože toho druhého taky neznáte, tak jak sakra můžete vědět, že zrovna vy mu nesednete a snažíte se dodržovat nějaký model napsaný konvencema. Není to na hlavu? Snažit se dělat ze sebe jednoho ze stáda? Stejného jako jsou všichni? Proč? Co když ten na koho se snažíte udělat dojem, hledá právě vás? To předci nemůžete vědět? Tak není lepší se chovat tak jako vždy, tak, jací doopravdy jste?

Iluze o věcech...

Možná by bylo výstižné nazvat to iluzí o našem okolí a funkcích, které v něm máme. Žijeme ve městech, naskládáni nad sebou a vedle sebe. Chodíme do práce, něco budujeme a dostaneme za to peníze, za které si koupíme něco, co zas vyrobil někdo jiný a nebo na čem jsme se možná sami podíleli v podobě nějakého polotovaru, který jsme předali k dokončení dále. Kupujeme věci o kterých jsme přesvědčováni ve sdělovacích prostředcích, že je potřebujeme. Některé kvůli zábavě, jiné jako výstřelek techniky, který nám ulehčí bytí. Jde to takhle pořád dokola, taková monotonost, které říkáme život, a když už je toho na nás hodně, zajedem si vyčistit hlavu někam na dovolenou. Zajdeme do kina, podívat se na nějaký jiný životy, který nejsou tak nudný jako ty naše a odcházíme z kina s pocitem, s takovou tou úzkostí na hrudi, znáte to, když vidíte nějakej hodně povedej film a nebo film, kterej Vám připomene nějakou etapu vašeho života, která se třeba nepovedla podle vašich představ, ale v tom filmu ano. Přemýšlíte jaký to mohlo být apod. Vrátíte se mezi 4 stěny a ráno se opět probudíte do reality, ze které se budete snažit zase za nějaký čas utéct. Vrháme se do tmy v plechových krabicích na čtyřech kolech 100km rychlostí a počítáme s tím, že cesta před námi je volná. Téměř vždy to tak bývá, ale kde bereme tu víru, že to tak bude teď? Na přejezdu nesvití signalizace, tak jej bez rozhlédnutí přejedeme. Spoléháme se na techniku, ale nemůžeme se spolehnout jeden na druhého. Vše uměle vytvořeno k dobru nás všech, takový koloběh peněz řekl bych.

Iluze o hodnotách....

Co se sluší, co se nehodí. Co je in, co je out. Seš trapnej. Jo, seš borec. Grataluji k tvému úspěchu. Milujutě, ale mám poměr s někým dalším. Seš můj dobrý přítel, ale pomoc ode mě nečekej. Láska, přítel, úspěch, zklamání, bolest, radost. Silná slova a emoce, která jsou zneužitá k manipulaci s ostatními. Většina z nicu ztratila svůj opravdový význam, protože jsou používánák získání si důvěry lidí, která se dá dobře zneužít k nějakýmu byznysu, uspokojení nebo něčemu podobnému. Lidé už neví, jestli k nim mluvíte upřimně a nebo jde zas o nějakou past. Řeknu ženě - Máš nádherný oči, myslím to fakt vážně, protože se podívám a vidím tu jasnou barvu duhovky v kontrastu s bilou barvou okolo. Někdy je to opravdu krásnej pohled na hru barev, ale já prostě nevím, jestli opravdu můžu tuhle pochvalu vyslovit, abych nevypadal jako nějaký blbý hovado, který ti chce zblbnout hlavu komplimentama a dostat tě do postele, což já fakt nejsem. Ale přede mnou těch hovad bylo tolik, že mi stěží uvěříš. To je jeden z příkladů. Vše se měni s dobou a spotřebama. Ale s potřebama koho vlastně? každý si to mění k potřebám svým a ti co mají možnost to sdělit globálněmají velký vliv na to, měnít ty veřejné hodnoty. jde o to, nakolik máme silné svědomí a vůli udržet si něco ze sebe sama a nepřijímat pouze nové informace, ale vždy se zamyslet nad tím, co nám to doopravdy přinese a jestli to není jen nějaký marketingový tah, jak získat naše city nebo peníze.

Upřimně si vážím lidí, kteří ke mě přistupují sami za sebe a nebojí se chovat přirozeně. nebojí se sdělit mi názor, kterej není stejnej jako ten můj a hlavně lidí, kteří mi ještě k tomu všemu dokážou říci, co je vedlo k tomu, že si to myslí tak a ne jako já, nebo ty.

Mate nejaky pravidla, kdyz nekomu mazete diskuzi? neco podle ceho urcujete zda je to vhodne a nebo ne? Pac me prijde ze to dela banda idiotu, ktery si tim mazanim zvedaji sebevedomi. Tech co se to netyka se samozrejme omlouvam za pouzity vyraz idiot, ale rekl bych ze to tak na 75% adminu celkem sedi. pokud to nekdo z vas cte, tak vam napisu co mi jeden magor od Vas smazal a zablokoval mi po trech takovych diskuzich zakladat i prispivat do dizkuzi.

zde:

nadpis(pro ty natvrdle): MATE NA NAS?

Dnes mame hodlame uvolnit nastradanou energii ke slovni likvidaci vetsiny z vas. Vy co nejste dost pohotovy bezte radeji rovnou spat, pac budete plakat.

Neco v tomto zneni(to uz nepatri do te diskuze) presne si to nepamatuji, zalozil jsem to jednou jako diskuzi do otazek, takze jsem cekal, ze to smazete, proto jsem to ihned opravil na otazku a smazali jste obe dve, tak jsem to zalozil do diskuze a dostanu za to ban?????????????????????????????????????????

Tak kde to kurva jsme? Ty sracky o sexu, chlastu, devkach a chlebickach vam nevadi a tohle budete mazat? Ani nevite proc jsem to zalozil? Co je na tom tak nevyhovujiciho abych za to dostal ban? nebo je to zas jeden idiot co si zvednul sebevedomi? proc jen mazete a nenapisete proc to mazete? jen jednou se mi tu stalo, ze tu diskuzi nekdo zamknul, napsal proc a az po nekjaky dobe ji smazal, to je asi jedninej poradnej admin co jsem tu videl. pac kdyz neco mazete a nereknete lidem proc, tak to ma fakt ucinek jako krava. Jenze to by prvni nekdo u toho mazani musel pouzivat mozek a ne obsah strev. takze necekam, ze pokud si toto nejaky admin precte, bude na to reagovat, to je asi pod vasi uroven, bavit se jen s obycejnym uzivatelem libimstei. pokud se najde nekdo kdo na to z adminu zareaguje, tak mi vysvetlete co je na tom spatne, abych se priste nahodou nejakeho chytraka zas nedotknul.

To mi někdo vysvětlete, jak.

Příklad ze života:

Můj dobrý kamarád měl vztah, který trval skoro 4 roky. Jeho přítelkyně ho posldních 10 měsíců hrotila do svatby, takže zásnuby apod. Společné plány. On by na to tak nespěchal, nechal by tomu volný průběh, ale slečna si ten vztah patrně chtěla pojistit i úředně, tak nic proti pokud to oba tak cítí, každopádně hlavní iniciativa byla z její strany. No a po tom 10měs. hrocení a příprav apod. mu dala košem, že je prý ještě mladá na to se takhle uvázat. Chápete to někdo tohle? Ne že by řekla počkáme ještě, prostě nazdar bazar. Tak Vám nevím jestli už ztratila zájem, když docílila toho, že by si jí vzal a neměla si už co dokazovat a nebo se zabouchla do nikoho jiného a nebo je prostě na hlavu.

Občas si říkám, že je dobrý bejt sám, ale pak si dám facku, co to zas melu  jasně že to není lepší, ale člověk nikdy neví na koho narazí.

Co je vlastně pravda? Nebo TO, za čím jít, co je TO, čemu má člověk věřit. TO co tě povede a dodá ti to sílu jít, něco co tě ujistí, že konáš správně?

Je to náboženství? Politika? Ale tyhle dvě věci jsou vlastně úplně stejný, akorát jedna se odvolává na Boha a druhá na materiální výhody pro voliče. to jsme si to pěkně na tom světě zařídili co? :) Kdo je věřící, tím budou manipulovat náboženství, kdo je ateista, tím bude manipulovat politika. Pro každého něco a pak se v tom vyznejte. Pak se člověk zastaví v té hromadě pravd a řekne si, která je tedy pravdou? Nebo jsou to všechno lži určené k tomu aby mnou manipulovali a ždýmali ze mě volební hlasy, finanční příspěvky nebo si zvedali sebevědomí povyšováním se do jakýchsi vyšších stavů vnímaní a zvali se kněžími, kteří jsou hodní větší úcty než-li ostatní členové stejné skupiny. zváži-li člověk všechny tyto skutečnosti a hlavně skutečnost, že za vším je člověk, ten člověk, který touží po uznání, po moci, po penězích a po síle, pak je zavádějící tomu všemu věřit.

pak je tu ale druhá stránka té stejné věci. nejde to všechno tak lehce odsoudit. Protože pro někoho je víra v něco z toho co jsem psal výše právě ten motor, co ho žene kupředu. Je to právě TO co hledal. A i když tím možná někomu něvědomě přispívá do rozpočtu, tak tomu kdo v to věří to pomáhá projít životem.

Takže je vlastně úplně jedno čemu kdo věří a v co doufá, hlavní účel pravdy, kterou každý vidíme individuálně je ten, aby nám pomohla jít dál a přežít složitá období našeho života. Nic víc, nic míń. Samozřejmě že tímto se dá omluvit i mnoho zlého co člověk dělá, ale víte jak to je, jiná část světa jinej pohled na tu samou věc - ale to už by bylo na další článek. Máte někdo jiný názor? nebo si myslíte že má cenu bojovat za to, aby co nejvíce lidí přijalo jednu a tu samou pravdu za svou, že to bude lepší?

Docela dlouhou dobu se potýkám s jednou věcí. Něco ve mně se snaží nějakým způsobem projevit, jenže já nevím kam tu energii namířit, jakým směrem. Je to dost silnej pocit, dost energie, která čeká na využití. jenže já ještě nenašel ten směr, kterým se mám vydat, něco co mě doopravdy naplní a co mě bude bavit, více než to, co mě bude naplňovat. Samozřejmě mám nějaké záliby, to určitě ano, ale něco ve mě křičí a až přijdu na to co, tak to bude asi mazec.

Ani nevím jak to přesně popsat, prostě víte, že v sobě máte velkej potenciál něčeho a nevíte čeho. Je to divnej pocit. Rozdvojenou osobností netrpím, takže tím to nebude :) Znáte to taky někdo? Nebo jsem fakt cvok? to si nemyslím, ale to si asi málokterej blázen uvědomuje, že je blázen. Doufám že brzy přijdu na to, kde se ten pocit změní v granát a já zatáhnu za pojistku. Potřebuju najít nějakou činnost, která mě naplní - nemluvím teď o partnerském vztahu, tohle je něco jiného. Tohle je pocit, kterej člověk potřebuje aby se pustil do něčeho co ho pohltí, něčeho co ho nakopne se rvát s jěště větším nasazením a jěště více si vychutnat život. Pocit, když je před Váma něco důležitého a vy pořád váháte jestli do toho jít a nebo ne, takovej ten pocit, co když to nevyjde a nebo do toho mám jít? Jenže problém je, že já nevím do čeho.