Decka pozorte.....dalsi prispevek je tu. Puvodne jsem dnes vubec nechtela psat, ale nakonec me premohla nejaka filozofujici nalada a komu jinymu to sverit, kdyz ne vam. Ono to ani nikam jinam nejde, pac abych mohla pouzivat podlouhle kosate nacachrane vety, tak musim hezky cesky...Ale zase je pravda, ze anglicky by to bylo asi strucnejsi a urcite rychlejsi, ale nechme toho a pojdme k necemu, co by vas aspon malinko mohlo zajimat, a tedy k memu szivani se s Amerikou.

Ja uz si moc nepamatuju co jsem vam psala a nepsala, tak snad mi odpustite, kdyz se budu treba opakovat. Myslim ale ze jsem naposledy psala 28.8, coz teda ted vubec nevim co je za den...jo ctvrtek. Aha:) No tak moment, ja si asi jen prece radsi prectu ten posledni clanek.

Jo tahlec, on je tady na libku ceskej cas, takze ja vam psala naposled ve stredu, ale pro vas uz to byl ctvrtek- blazniva planeta kulata. Tak asi zacnu od ty cesky au-pair, rikejme ji treba Monika, ona se tak vlastne i jmenuje, takze Monika. Monice je 25 a je to vystudovana inzenyrka, vidite jak chytry lidi tady pracuji, to uz jsme minimalne dve:)) No tak Monika me vyzvedla a jely jsme do centra San Rafaelu posedet do takovy hospodo-restaurace, byli tam s nama jeste dva kluci, jeden z nich jeji pritel Mauricio a druhej Volter ze Salvadoru. Docela fajn  kluci na pokec, ale na nic vic, jsem na takovy evropstejsi typy. No ale musim rict, ze jsem rada, ze jsem mela moznost tu nekoho poznat, ze uz tu nejsem tak sama a treba dnes (je sobota) jsme spolecne vsichni vyrazili na plaz, kde jsme pinkali volejbal a pak jsme se zastavili na jidlo v podniku, kde za 10 dolacu muzes snist neomezene salatu a to neni jen nakrohany zeli, rajce, okurka...to teda samozrejme taky, ale zaleninu tam najdete vsechny dostupny druhy, nekolik typu syru na posypani, kureci kridylka a obalovany morsky plody, x druhu dresingu, ovoce, taky je tam zmrzka, ktery si muzete natocit kolik chcete...no proste raj. Jedina skoda je, ze moje kapacity jsou omezene a nemohla jsem ochutnat vsechno. Priste si asi vezmu nejakou tajnou lednici pod triko a schovam si to napotom- no nejsem ja ceska?:) Velebnosti, to je hnus...to urcite znate ne? Si vzpominam, kdy jsem ten film videla naposledy...no:( Radsi se vratme k ty Americe.

Ve ctvrtek me holcicky dost pozlobily, nechtely jit spat po obede a uz jsem byla zoufala, jelikoz jsem vycerpala veskere napady, jak je donutit usnout. No nepovedlo se a jelikoz bylo porad vedro, ze mouchy unavou ani nelitaly, tak ze pojedeme na plaz. Jupiiii, uvidim ocean...A prvni dojmy? Waaaauuuu....to je neuveritelny. Musim rict ze to na me zapusobilo daleko vic nez nejakej New York City, to vsechno udelal clovek, ale tady vidite tu prirodu, jak lame vlny o utesy s smyva stopy v pisku...No bylo to famozni, lec studeny, takze po kolena a staci, o trochu dal uz totiz klidne mohl s odrenym brichem cihat zralok a to ja zase nemusim ty ryby videt tak zblizka. Stejne byli ve vode jen surfari v neoprenech, by si tak akorat rekli, kterej chudak vidi ocean poprvy v zivote, ze do nej musel hned skocit:)) Tak jsem vam tam tak stala a zirala do ty nekonecny dalky a rikala si, tam nekde je Cina, pak taky Rusko a dal na zapad i takova ta mala roztomila zemicka nase. Chvili jsem mela nutkani vlastnima rukama stit strom a vydlabat kajak, ale pud sebezachovy zafungoval, tak jsem jen tak vzdychla a zase sla. Vecer prisli hostiiii a to Eric, jeho maminka a pak sestra s manzelem. Priznam pravdu, ze jsem se toho veceru trochu obavala, zase novy lidi kolem me, uz me to prestava bavit, zase musim rict, ze uz mam prima nacvicny predstavovani v cca 6ti vetach:)) Nakonec to byl ale prima vecer, takovy vsechno nenuceny. Nejvetsi udalosti bylo, kdyz sla Olinka poprvy sama na nocnik. To je prece jasnacka, ze to nebude delat pro jednoho dva lidi, ale ze si pocka na vetsi publikum. My se dobre najedli a pak zakusek- pravy svedsky dort. Uz jste to nekdy meli? Jestli ne, tak doporucuji, obzvlaste cukrovkarum:) Ona totiz Mamsen, alias babicka, je svedka, ale sem prisla...no uz je to moc let. Tak pozor tenhle dort se sklada z nasledujich ingredienci- korpus peceny ze 20 druhu cukru a nadychany cerstvym vzduchem And je promazany kremem, kterym neni nic jineho nez utreny cukr. Cele je to pokryte ruzovouckym a sladouckym (jak jinak) marcipanem. A navrch? Tramtadadaaa...posypany cukrem:) Nemusim doufam rikat, ze po prvnim soustu se mi slepila pusa takovym zpusobem, ze k naslednemu otvirani dochazelo jen diky nadmernemu slineni:) Nejhorsi na tom bylo, ze to je ale fakt dobry, ale tak sladkyyy, ze to svet nevidel a pes to nezral (vid, mami:)) To polknete a vubec to nejde do zaludku tema ruznejma trubkama, to se hned promeni v tukovy bunky a vas zadek ma po dezertu o dva cm vic v obvodu. No ale musela jsem to snist cele, uznejte, ze by bylo nevhodne, ponechat byt jen kousek.

No a pak uz byl patek a vite ze uz ani nevim co se delo? To uz se cele neslo v duchu nadchazejiciho vikendu, tak mi to prislo takovy poklidny. Taky jsem dostala svou prvni vyplatu, no byl to dobry pocit:)). Vecer jsem pak stravila vyhledavanim inforamci jak se dostat do San Francisca, protoze jsem na dnesek chystala vylet. Jak to dopadlo? No co myslite, nikam jsem nejela, pac jsem sedela na zastavce 20 minut a bus nikde, teda nekde asi jo, ale videla bych to na zastavku mimo muj doslech. Nj, tak nic, treba to zkusim zase za tyden a to uz nebude vstavani v 7 rano zbytecne. No jenze co jsem teda pak mela delat, prece se nevratim domu v osm rano. Rozhodla jsem se ze vyrazim na nakupy do obchodaku, kde jsem sice byla jen jednou a to autem jeste ke vsemu, ale tak nejak jsem neverila ze po nezdaru se San Franciscem by mohl prijit dalsi v podobe zabloudeni. Zabloudeni se nekonalo, po 45 minutach, byla to celkem streka, jsem dorazila k obchodum jupi...Ale co to?? Jsou zavrene? Japato? No pac prece oteviraj az v 10 ty huso hloupa. Jeste ze tam byly otevrene kafarny, dala jsem si takovej ten pruhlednej kelimek nejakyho ledovyho kafe nadrcenyho s karamelem a s bilou cokoladou+slehacka a k tomu nejakej ten pecivo jako breakfast...se teda nedivim, ze jsou tu vsichni taci obtloustli. Ja si to nastesti mohla dovolit, pac uz jsem za sebou mela ranni jogging v podobe cesty peskobusem a to samy me navic cekalo zpet. No pokoupila jsem, ale myslim ze s rozvahou, no teda ty dvoje bombardaky Calvin Klein, tem se nedalo odolat, ty nebyly az tak potreba, ale pak sortky, letni saty, triiico, pohledy a nejakej ten darek pro Pavlinu, pac je zitra Pavliny...bylo to prijemne dopoledne. Mene prijemna byla cesta zpet za praveho poledne v dzinach (puvodni plan byl prece San Francisco a tam je diky inverzi dycky tak o 15 stupnu Celsia min). Domu jsem dorazila v 1, splavena, zpocena, ulepena...Ale potesilo me jednak, ze jsem zastihla meho Toma online a jednak vzkaz od Moniky, ze vyrazi na plaz a ze se muzu pridat...No a dal uz to znate ne?:)

Ted uz mame pul jedenacty vecer, ale zitra zadne vstavani, nic takoveho, pekne budu chrupat, dokud me vune obeda neprobudi (realne to vidim nejdyl na pul osmou, kdy vstavaji holky:)). A na zitrek se tesim, protoze se snad pres Skype spojim s Ceskou republikou. Jupiiii!

Mejte se zatim hezky a kdyby neco, tak piste, hlavne treba Postaci, at vim co je u vas noveho, juu? Pacek

Tak se vsichni poti a smrdi stejne jako u nas, jen tu na to nenadavaji, pac jsou na to zvykli, nedejboze jim to vyhovuje- proste blazni amici no:) Dnes jenom rychle, protoze v devet vecer by me mela vyzvednou ceska au/pair co je tu uz pul roku a udelit mi cenne rady do zivota. Doufam ze ziskam rychly a ucinny navod, jak to tu prezit bez toho, aniz by me hned z Ruzyne transportovali do bohnic. Ale to horko je fakt strasny, to je proste jasny.

Uz mam za sebou tri dny, kdy jsem mela holky sama na starosti a mam o 2 vrasky navic a o 5893 vlasu min. Jako myslim, ze kdo ma jedno dite, ten snad ani nezije. radim vam hned poridte si dve, to je dobrej hukot. A jak me se driv libily dvojcata, ted uz jenom z dalky nebo s hrabema v ruce. Jako nekdy jsou milionovy, ale to jsou jenom svetly chvilky. Jinak se furt o neco pretahujou, zasadne nechteji sedet kdyz maji jist, nechteji vymenit plinu ani kdyz kolem nich uz lita hejno much...no zkratka to moc neulehcujou. Ja jen doufam, ze to bude kazdym dnem lepsi a lepsi. Musi to tak byt.

Jinak vcera ze si pujdu pinknout volejbal a mel to byt jenom nejaky trenink, tak cekam u hriste co bude a postupne prisli takovy dva vrahove, misto rukou kladiva. No jupi na hriste, jeste ze byl jen "trenink", tak si tak ruzne zkouseli nejaky blafaky a ja jim povetsinou nahravala. taky jsem chytla jedno delo do obliceje, ale tam uz nejde udelat nejak velky skody, tak dobry. Po dvou hodinach jsem odchazela, jako by do me celou dobu kopali...no nevim jestli se pristi tyden odvazim zase, ze by dalsi sebevrazednej pokus jako s tema mistnima lvama?:))

Zitra uz mame ctvrtek, to by meli vecer prijit pribuzny z tatinkovy strany, tak jsem na to zvedava. Od prvniho dne mi prijde ze umim min a min anglicky, tak treba zitra uz budu mlcet uplne, koneckoncu u jidla se mluvit nema, tak si asi nalozim trojitou porci a vzdycky kdyz se me nekdo na neco zepta, tak tam rychle nacpou vidlicku s jidlem. jeste ze jsem tak slusne vychovana:))

Uz moc nevim co vic psat, jsem tak ulepena za celej den, ze kdyz trochu nahnu hlavu k rameni, tak se urcite nadobro prilepi. Jestli vas neco zajima, ci mate nejake prima napady, tak dejte vedet, jsem otevrena vsem spatnostem:))

Tak nazdarek kasparek

Musim rict, ze jsem si na sebe v podstate upletla bic, opravdu jsem predtim ani trosilinku nevedela co me ceka a jestli jsem nejakou tu predstavu mela, tak se ukazuji znacne milne. Jestli jsem cekala relax, tak se dvema detmi padam unavou daleko driv nez ty dve dablice a tezce otviram oci, kdyz je rano slysim vyskat za zdi. Je to zahul, ale doufam, ze se to casem spravi a momentalni unava je zpusobena jednak posunem casu a jednak moji netrenovanosti. V New Yorku bylo -6 hodin od nas a v podstate nebyl zadny cas na adaptaci, tady je to dokonce -9, ale kazdym dnem je to lepsi, tak treba za tyden uz si budu pripadat jako bych tu zila roky. Stacil by mi teda jeden rok a pak jupi domu, nekam kde je normalni pocasi a normalni lidi:)) Pocasi je tu opravdu horke, hlavne pres den, rano byva casto celkem chladno. A lidi...jeste jsem si nezvykla na to jak srdecni tu jsou a hned se druzi, pro me- stydlina, kdyz vidim nekoho prvne- je to trochu sokujici. Ale mozna jim prijdu casem na chut, vzdyt jsem tu teprve tyden, tak je dost brzy na nejaky soudy.

Jinak je to tady vsude moc pekny, zvlast pro me, kdyz jsem tu prvne, ze jo:)) Ale nejak si to zatim neumim uzit, jsem jak by se tu reklo a little bit homesick a chybi mi absolutne vsechno: moje postel i kdyz ta co mam tady je opravdu comfi, cely znamy okoli, protoze tady vim houby kam jit a po tom co mi rekl dnes Eric (manzel), ze tu v okoli ziji nejaci mistni lvi, co te muzou i zabit, tak asi nepujdu radsi vubec nikam. I kdyz jsou vic v horach, tak uz vidim, ze s mym stestim potkam smecku tech nejhladovejsich. A kdyz uz nespadlo letadlo, tak se tu preci nenecham sezrat lvem:)). No ale co mi chybi hlavne jsou MOJI LIDI, cela rodina, muj Tom- ten asi nejvic, kamaradi, me snad chybi i vsech 59 sousedu z baraku. Ja si myslim, ze se to spravi po chvilce, protoze jestli ne, tak pujdu in front of our house, kde mame krasne playground pro deti with swingies-houpacky, a tam si najdu kousek krasneho pevneho provazku a svazu si s nim za trest obe nohy (jste urcite cekali nejaky suicide-sebevrazdu ze? No tak to jste se spletli:)))Ne, opravdu si myslim ze se to spravi casem, az to tu budu vic znat, najdu si nejaky kamarady, budu chodit do skoly a celkove budu mit i cas pro sebe, takhle jsem zatim porad s detma, abych je co nejvic poznala, nez s nima zustanu sama. Musim rict ze me celkem boli zada a to jsou holcicky jako pericka.

Jinak teda bydlime v malem jednopodlaznim domku, ktery ma 3 mistnosti, z cehoz jedna je loznice a ta ma i vlastni koupelnu a satnu, pak je pokoj holcicek a muj a potom je jeste velky obyvak spojeny s jidelnou a kuchyni a nesmim zapomenout na zimni zahradu, kde maj holky udelanou hrackarnu. Cely je to tu zarizeny moc pekne, moderne, ciste a bezpecne hlavne. Muj pokojik ma vestavenou skrin, dalsi jednu, police, stul a postel, kdyz jsem sem prisla poprve v patek vecer a videla, ze na zdi jsou fotky s moji rodinou, ktere jsem Pavline posilala, tak mi normalne praskly hraze, to bylo asi i tim ze jsem byla pretazena, ale opravdu me to dojalo a jsem rada ze je tu mam.

Vcera jsme byli nakupovat v nejvetsim obchode v okoli a nevim jak vypadaji ty mensi, ale tohle bylo k neuvereni, jak tam meli nablejskany kazdy jablko a nacechrany najemno nakrajeny platky suncicky a vuni peciva po celem obchode- no jsem zirala jak tele na vrata od chlivu:)) Ani jsem nevedela, co si mam vybrat, protoze mi ty krabice absolutne nic nerikaji, tak to bude asi metoda pokus omyl. Snad aspon poznam, kdyz to bude nejaka drogerie, aby to nedopadlo jak s Donutilem, kteryho kamaradi si koupili jako stavu lahev s citronem a on to byl jar...to urcite znate ne?:) No a odpoledne jsme sli na prochazku do mistni hasicsky stanice, kde pracuje uncle Steve. Tenhle pan ma dobre 2m 10 a opravdu budi respekt, myslim ze se suprove hodi do hasicskyho auta, ktery ma kola stejne velky jako jsem ja....s tim  by se parkovalo:) Dnes jsme byli dopoledne v Discovery museum a opet jsem byla z toho vyvalena, protoze je to misto pro deti se spoustou veci na hrani, jako je lod, schody z kmenu, z prouti udelany bludiste, staveni zmenseniny Golden Gate bridge a pak zase vevnitr spoustu Arts making. No, uz jsem se aspon naucila zavirat pusu kdyz se necemu divim:))) Odpoledne sla Pavlina posedet s kamaradkou, tak tu byl se mnou Eric, tak jsme sli na Creek-alias k potucku a pak i do parku.

Ted sedim ve svem pokoji a jsem really grogy a to je teprve devet, dala jsem si caj s mlikem jako od maminky, coz jsem nemela samozrejme delat, jelikoz je mi ted vedro a jen tak cucim. Zitra asi pojedeme do banky, abych si zalozila ucet, coz jsem myslela ze nejde, ale ono to jde, tak super, nebudu muset strkat penize do polstare, to je stesti, protoze mam malinkej a urcite budu dostavat penez jak slupek:)) No nebude to prevratna castka, ale jelikoz tu zadarmo jim a bydlim, tak snad nebudu moc penez potrebovat, chtela bych si akorat nasetrit na notaska, i kdyz nevim, ta anglicka klavesnice by me asi rozcilovala, i kdyz uz jsem si celkem zvykla. Taky musime tenhle tyden sehnat ucebnici autoskoly, protoze si tu budu delat californsky ridicak a je toho spoustu co obehat...a pak uz to snad zacne utikat, protoze nejdyl za 388 dni uz budu doma a to neni zas tak moc ne?:) Sama nevim, dokazu si tu predstavit mesic, mozna dva, ale rok? To je zatim na me moc. Eric i dnes donesl knizku o californii, tak mam v planu se do ni pustit (je cesky, jupijeeee). jestli to totiz nevite, tak zatim tu mluvim jen anglicky, jak s detma, tak s Pavlinou, s Ericem taky, ten moc cesky neumi...jen takovy slova jako Tancit a Babicka:)) tak je to obcas tezky, ale umim spoustu novych slovicek jako boogie-nudle u nosu, pick-a-boo- to je hra, kdy na sebe bafate, slides- klouzacky, auie- bebicko....to se bude do zivota hodit, mozna vic nez business english co jsem mela ve skole:))

Ok, damy a panove, tady bych to dnes utla, pujdu si vycistit chrup a pak chrup chrup o postele. Zkusim tu knizku, ale davam tomu tak 3 stranky maximalne:))) Paaa...I'm going to napnap (spinkat)

PS: Jsem opravdu rada, ze me ctete, dava mi to motivaci vytvaret nove a nove smyslene pribehy zatimco travim my vacation na Slapech...No, I'm just kidding :)) Bye

Ahojky, jakpak se mate? Tak vam tu chci napsat prvni poradny clanek z californie. Nejdriv sem ale napisu postrehy z letadla, ktery mapujou chvile uz od odjezdu z nasi training school. So...: nazdarek, rozhodla jsem se, ze si cast zapisu pripravim uz v letadle, aspon to pak nebudu muset slozite vymejslet a jen to opisu. Mame 22.8 neco okolo7PM a jsem na palube United Airlines. Dnes jsem vstavala uz neco po seste, i kdyz vzhuru uz jsem byla driv. Ne samozrejme dobrovolne, moje spolubydlici svedka totiz vstava jeste za tmy- asi aby mohla dostatecne zvelebit svuj zevnejsek. Od 7mi byla snidane, pak rozlouceni a v 8:30 uz kazdy nastoupil do svyho busu, ktery nas mel rozvest vsude mozne, me kuprikladu na JFK, ostatni cechacky na autobusovy stanice, na rozdil ode me zustavaji na vychodnim pobrezi, a tak to nemaj tak daleko- no daleko z americkyho hlediska, Monca je ve Washingtonu D.C., Anicka v Bostonu a Martin ani nevim kde. Pojdme se jim ted spolecne zasmat, ze se tam museli kodrcat:)) Nas to teda vyplivlo u terminalu 7 napospas Americe. Jeste ze jsem se zavesila na takovou celkem dobre se orientujici se nemku. Nejdriv se slo vazit, prislo mi ze kufr je nejak tezsi, ale furt jsem doufala, ze je to jenom muj spatnej pocit. Nebyl, nadvaha tam byla. Melo to vazit jen 50 lbs. (cehosi) a vazilo to 52,1 lbs. nevim kolik je to na nase kila, jeste ty veliciny nemam tak v oku. Na kufr jsem dostala potupnou oranzovou ceduli a sla sem na odbaveni s bobkem v gatich, ze se tam vydam ze vsech penez...Nastesti, to nebylo tak strasny a tak jsem nemusela platit nic. Pak uz jen prolezt rentgenem a hura DUTY FREE. Tentokrat me ani neosahavali, coz mi vubec nevadilo. To mohlo bejt neco pred 11 a na palubu se slo az ve 3, takze nuda az na pudu. S tou nemkou nebylo dohromady co povidat, tak jsme prolezly obchody, daly si u Starbucks kafe a v mekaci salat, taky jsem si koupila 2 casopisy a polstarek medvidka do letadla. Po nalodeni cekam co bude a ono nic, porad jsme tak jezdili po vsech certech, az jsem si rikala, ze dnes asi nepoletime ale pojedeme po zemi:) Za chvili k nam promluvil CML, asi teda nejakej ten pilot, ze je na ranveji zacpa, nj co se da delat, aspon nejsem jedina, kdo tim trpi:)) Ani mi to nevadilo, mohla jsem aspon zapnout mobil a poslat par sms. Nakonec jsme odleteli asi s hodinovym zpozdenim. sedim mezi mladou zenskou, ktera furt spi, a mezi chlapem, kterej je krajne divnej. Doufam, ze neumi cesky, aby mi nekoukal pres rameno a jeste bych pak dostala do drzticky. No nebudu to tady nejak rozepisovat, proste byl zvlastni typ:)) nejdriv nam pustili nejaky fil a ted Dr.House, rozumet tomu nejde, tak na to koukam spis jen tak z nudy, se tu bojim vedle toho uchylaka zavrit oci. Ach jo, ta mura napravo sedi u okynka a cely to tam prospi, to ja bych se teda koukala, takhle musim natahovat krk a stejne vidim...no budme slusni a rekneme, ze nic:)) Vtipny taky je, ze jidlo se tu kupuje, coz by mi nevadilo, kdyby se to neplatilo kartou, kterou ja samozrejme nemam. Tak jsem dostala jen pytlik 14,2 g malych preclicku a piju tu vodu po litrech abych aspon trosku navodila pocit sytosti...:))

Ok, to je psano v mym denicku a ted by se dalo pokracovat, jak probehlo privitani a jak to "doma" vypada atd atd a ja bych vam to moc rada napsala, ale opravdu na me padla unava, tak to budeme muset nechat na nekdy jindy, snad brzy.

Ahojte a dobrou noc vsem a me zvlast:)

Tak jsem tu. Potom co to vypadalo, ze budeme pristavat na vode, jelikoz je pristavaci draha hned za nejakym mega jezerem, tak jsme bezpecne dosedli. Nez jsem stihla byt nervozni, tak uz jsem stala pred Pavlinou, coz je moje "nova maminka", cekalo se na kufr a pak uz honem do auta a "domu". Ted asi neni nejak moc cas to rozepisovat, holcicky spi po obede a uz by mely kazdou chvili vstavat, ale vecer si sednu k notasu snad na dyl a napisu vam vsechno co a jak bylo, dokonce uz mam pripraveny zapisky, co jsem si psala v letadle, aby nehrozilo, ze zapomenu neco megadulezityho, co jsem chtela. Jinak moc dekuji za vsechny komentare, jsem moc rada, ze jste duchem se mnou.

Jedna dulezita zprava, zachod je tu normalni, a tak mi nastesti nehrozi smrt na zacpu.....:))

Pacek Shledacek

Ladies and gentlemen,

vezmeme to pekne od zacatku a musim rict, ze toho mam na srdci dost. Doufam, ze prilisna unava jeste nesmazala vsechny dojmy a zazitky a nezapomenu nic, co bych chtela psat. Na zacatku musim rict, ze me krajne vadi nova klavesnice, takze dopredu omluva za z/y, ale snazim se to hlidat:)) Takz tu nejsou hacky a carky, ale s tim uz se da zit. So....

Pondeli 18.8.- vstavala jsem tusim nekdy kolem pul sedmy, posledni noc byla kratka a parkrat jsem se vzbudila, ale rekla jsem si, ze bude lepsi si to neprioustet a vyspat se...koneckoncu brecet tu muzu cely rok. Takze jsem vstala a probehlo bezne rano, za chvilku uz cink cink a byla tam Kaca, tak jsme rychle sup sup na bus a uz sme si to frcely vlakem do Prahy. Zpozdeni nas trochu vyhodilo z rozvrhu, ale nakonec sme nasly jak agenturu pobliz Vaclavaku, tak jsme se statne shledaly s mou family na Cernym Moste a dal uz se jelo autem. Na Ruzyni jsme se dostali kolem 11, takze relativne casu dost, i kdyz mi ty vterinky a minutky utikaly az moc rychle. Jeste nez jsem odevzdala kufr, zalepila jsem si paty (novy boty)- btw naplasti tam mam doted, je mi to nejak lito to sundat, ale nebojte rok tam nebudou a jinak jsem cistotna. Kufr mel nastesti jen 23.5, no problem, dokonce mi tatka vyprosil i sedadlo u okynka. Pak jsme jeste chvili posedeli a pak ze uz radsi pujdem, preci jen se to kumulovalo a bylo by blby to zmeskat. Rozloucila jsem se se vsemi co nejrychleji, coz bylo nejlepsi reseni dane stresove situace a vydala se urednikum na pospas. Byl tam tak ruzne zakroucenej had lidi a jak se postupovalo, parkrat jsem jeste svoje blizky zahlidla. Kdyz ted tak na to myslim, derou se mi do oci slzy, tak radsi pujdu dal. Gate jsem nasla skoro hned, zrovna jsem mluvila s tatkou a rikam Mam Gate C02 a tatka No a kde ses ted, tak mu na to povidam, ze teprve u C2 a ze to moje zatim nevidim. Chachaaa...C02 a C2 je to samy, no kdo to mohl tusit, jeste ze mam tak chytreho tatinka:) No tak tam sedim a pres okno na sebe mavame, dalsi stresova situace, ale opet jsem to hrdinne ustala...asi jsem divna nebo co, ale spis mi vubec nedosla vaznost okamziku....a ta mi nedosla doted, proste si to neumim predstavit, mozek mi to nebere...snad casem:)

Po nalodeni do letadla jsem sedela u okynka a mela je stale na ocich, ale to uz jsem moc nevnimala, protoze jsem se tam klepala-ale jen malinko, aby to ta francouzka vedle me necejtila. No a pak start...zapadla jsem tlakem do sedacky a ukrutne se snazila udrzet zaludek tam kde patri. Byl to mensi typ letadla, tak to asi kvuli tomu hazelo vic nez pozdeji. Ale jakmile to dostalo nejakou tu vejsku, tak uz to bylo dobry. Dostali jsme papu- nejakou bagetku a musli tycku a to bylo asi nadlouho moje posledni normalni jidlo. Jen jsem se nafutrovala, tak uz to zase zacalo klesat, prima, nakonec jsme nespadli, i kdyz to trosku houpalo. Prolitali jsme totiz mrakama, tak to parkrat hodilo, ale nikdo jinej nekricel, tak jsem usoudila, ze je to asi normalni:)) Ve Frankfurtu byla nuda a taky nebyl moc cas, na my Gate bylo uz asi milion nemek, strasna invaze tady, uz jich mam plny zuby, ale furt lepsi jak svedky...no o tom ale pozdeji. Tak tam tak sedim a koukam, teda pri kontrole na me nejakej cernej zacal speakovat- coz jsem necekala, takze mi chvilku trvalo nastartovat mozek a zaposlouchat se do ty cizi reci, ale pak ok, asi si jen rekl, ze dalsi blba, co neumi ani fnn:)) V boeingu uz to tak dobry nebylo, sedela jsem totiz ve prostredni ulicce, takze nic moc na koukani, navic po tom co jsem prosla business class me moje economy nemile prekvapila, misto zadny, televize primo nad hlavou, takze zlomenej krk a jeste ke vsemu zrnela. Najednou slysim za sebou cestinu, ale jelikoz jsem holka stydliva, tak jsem premyslela asi 6 hodin letu jak zacit konverzaci:))Vzlet uz byl tentokrat hladsi a na televizi jsme mohli sledovat, jak vysoko jsme, jak daleko, kolik letime a jak je venku zima + mapa, kde zrovna jsme. Po chvilce prislo na radu jidlo, z tech misticek mi nebyla povedoma ani jedna, tak jsem do vseho na zkousku stouchla...s chuti do toho a pul je hotovo:)) Zdlabla jsem teda rozvareny plneny testovina v nejaky omajde, pak tam lezelo nejaky maso, tak to taky...a pak jsem si dala muffin, kterej vypadal ze je v kecupu, ale nakonec to bylo neco rybizovyho...nacpala jsem se a zvolna se prehoupla do druhe pulky letu. To uz me bolelo bricho i hlava, tak nebylo moc veselo. Ale oproti ocekavani jsem se i odvazila jit 2x na zachod, nic peknyho teda ale aspon lepsi jak ve vlaku. Sakra ja se to tady snazim popsat tak podrobne, ale moc to nema tvar ani formu, tak pardon, priste to snad bude lepsi...ale tady holt neni cas na nic, mame naplanovanou skoro i prestavku na curani-sileny, takze tu pisu jako o zivot. V letadle jsme jeste vyplnili papiry pro imigracni (samozrejme jsem to spletla a musela to psat znovu) a taky jsem se zacala bavit s cechama. Po pristani uz pomalu vymodlenym me cekal pohled kterej netesil...milion lidi cekajicich na vstup do USA. To cloveka nastve, kdyz je grogy a ulepenej z letadla, ma hlad, zizen a vsechno ho boli...No des bes. S pocitem, ze stejne neni co jinyho delat, jsem tam stala a trpelive postupovala metr po metru. Ani nevim jak dlouho to trvalo, ale na konci toho vseho bylo vytouzene razitko a pak honem pro kufr. Hlavne aby tam byl...No byl tam, ale skoro jsem ho nepoznala, byl asi tak o 15 cm tenci, asi chudacek lezel nekde naspod. Jo a jestli jsem si myslela, ze mam velkej kufr, tak jste jeste nevedeli s cim jsou schopny cestovat jiny holky, ty si to tam dulezite vozily na vozejku. Ja popadla svyho placatce a sli jsme s davem. Jupi, pan s ceduli CulturalCare me potesil, tak jsem hned v trafice koupila vodu za skoro tri dolary- vydridusi jak u nas :)) Porad cekani, nez se vsichni sejdem, jestli prijedou busy, nez se to nalozilo.Fuuuu...uz bylo 9:30PM a v cechach +6, tak si to spocitejte, jak dlouho jsem nespala, dohromady s bolesti hlavy vrazedna kombinace. Ale konecne sedime a jedeme, Z NY jsme nevideli nic, zaprvy byla tma a za druhy je JFK na kraji a my bzdlime na Long Islandu. Jeli jsme asi hodinu a cesty tu jou asi pekny, ale obcas to tak divne skocilo, ze jsem se ani nedivila, kdyz se slecna hned vedle me no....poblinkala, to mam asi pro stesti. Ale nedeste se, ja jsem vysla s cistym stitem. Dorazili jsme sem a zvenci je to aaaaach, az sem dam fotky, tak to uvidite sami, ale kdyz jsme sli dovnitr, tam uz to bylo slabsi. Vite co, ja to budu muset nejak zkratit, protoze tohle bych psala aspon 2 dny.

So, ve zkratce, cesi jsme tu 4- 3 holky a jeden kluk, skoleni je o nicem, kdyz nam pustili video, jak myt detem ruce, tak jsem si jista, ze takhle si je nemejou ani doktori. Jidlo je tu hnusny, nema to ani chut ani moc barvu, ale aspon je tu hodne zeleniny nebo ovoce, tak se to da. Vcera musela kazda zeme zpivat detskou pisnicku prede vsema, tak jsme si vybrali Prsi prsi a tesili se mezinarodni ostude, nakonec byl potlesk, ale to asi z litosti, ze jsme jen 4 chudaci:))) Jinak je tu absolutni prevaha nemek, takze clovek slysi spis nemcinu nez anglictinu, pak taky hodne svedek- a skoro vsechny blond, s tema se ale moc povidat neda, drzej se svoji party a nejaka CZ je asi pod jejich uroven, vetsina ani nevi kde to je. Jsou tu pak takz rakusanky, thajky, danky, norka, cinanka, severni koreanka nebo jak to napsat, kostarika, mexiko a jeste asi par dalsich. Zitra mame skolu jen dopoledne a pak jupi do centra NY. A v patek na letiste a do San Francisca, moc se tam tesim, protoze tady je to fakt o nicem, nebejt tu cesi, tak bych byla asi mirne v depresi. Stejne se ale moc nepotkavame, jsme rozdeleni jak na pokoji, tak ve tride, nastesti to rychle utika.

No snad posledni...KDYBYSTE VIDELI TY ZACHODY!!!! No to se neda, jsou to jen takovy koje, dole dira, nahore dira, takze curate a slysi to cela koupelna, nemusim snad ani psat, ze pri 220 lidech je plna 20 hodin denne, sileny...zatim se drzim, ale jestli prasknu, tak je zazaluju. Bych chtela videt nekoho kdo ma odvahu se tam tento...:)) No nic vazeni, budu rada, kdyz poslete jakykoliv otazky, rada odpovim a moc me potesi, kdyz uvidim, ze si na me jeste nekdo vzpomene.

Vsichni mi moc chybite, chtela bych treba jenom sedet doma na balkone a cucet do tmy.

Bye and see you soon

Panejo, dneska skoro rekordní návštěvnost- to všichni čekáte na moje žalostné poslední výkřiky ne?:)) Inu dobrá, tady je máte.... No jak začít, je to divný být tu dnes naposledy, je to hodně divný, pořád na to musím myslet ať dělám co dělám. Ale asi by bylo zvláštní nemyslet na to vůbec, takže jsem asi normální :) Za ten poslední týden proběhlo dost loučení a padlo i dost slz (nj, ženská). Nejdřív to bylo v úterý s Jíťou, pak ve čtvrtek, resp. pátek nad ránem, s kavárenskejma a dnes s mým Tomem a jeho rodinou. Zítra už tam se mnou bude jen mamka, taťka a Kačenka, což je moje výborná kamarádka a nejlepší spolubydlící z Brna. Tak doufám, že to nějak ukočíruju, ať tam nejsem za hysterku:)No nevím, ale spoléhám na to, že Káča zažene všechny moje chmury. I když je schopná mi s ledovým klidem celou cestu vlakem říkat, že to letadlo 100% spadne, tak od ní se to snad ani nedá brát vážně:) A navíc z dřívějšího článku víme, že to letadlo prostě nespadne, protože by to úplně rozhodilo mé statistické výpočty a propočty:)

Jedeme teda vlakem, aspoň já a Káča. V pátek mi totiž z agentury volali, že si musím ještě vyzvednout letenku v pražský pobočce- brzo to řekli co?:) Hlavně když jsem byla v Brně, tak jím říkám, že tam psali že mám mít papírovou letenku a oni na to: Nééééé, vůůůbec, ty hlupačko, takhle ti to stačí a už neotravuj :)) No tak teď to maj, oni teda ne, já tam musím jet jak hňupka zítra napřed....áááách jooo, to snad ani nemá cenu komentovat, zase budu muset brzo vstávat. No takže my vyrážíme už v 7:43 nach Prag a v 10 máme sraz s mamkou a tátou na Černým mostě, doufám, že to všechno klapne, protože jinak jsem bez kufru, což je ještě čajíček oproti tomu jestli budu bez letenky- troška adrenalinu, coby ne:))) Jinak copak bych vám tak ještě řekla. Kufr už je sbalenej a má trošku nadváhu (to se k sobě hodíme), tak se to bude muset ještě nějak vyřešit. Když jsem to teda snesla na hromadu, tak jsem silně pochybovala o tom, že by se to tam mohlo nacpat, ale kupodivu se to tam vlezlo jako prd a je tam i rezerva, takže se bude moct Ijáček roztahovat. Jen je to moc těžký a nevím co s tím, přebývá asi kilo, takže jako žádná hrůza, budu to muset holt asi ještě probrat a nebo si tam zítra zahraju na blbečka:))) No tak to to radši proberu.

Teď mám trochu přetrženou myšlenku, určitě je toho hodně co napsat, ale je fakt, že už je půl desátý a měla bych to rychle všechno dodělat a jít si taky lehnout. Ještě si musím dopsat důležitý čísla, vymyslet co s tou nadváhou (kufru, ne mojí:)), dopsat cedulky na kufr...no prostě je toho dost a času málo.

Tak na mě myslete a mějte se tu pěkně, pokusím ci nejdřív napsat, jak to všechno bylo a nebylo:))

Hlavu si lámu spoustou věcí a jedna z nich je, podle čeho si zdejší čtenáři vybírají čtivo, protože když se podíváme na nadpisy nejčtenějších, dost nám to napoví, po čem místní společnost jde a prahne. V 99% jde o sex, články spíše nechutné než hezké a nadpisy povětšinou zavádějící a klamavě neodpovídající, a také není vůbec nereálné pod jasně psaným a jednoznačně sexuálně motivovaným nadpisem najít článek o koťatech, kytičkách, problémech teens. Co k tomu autory vede? Asi touha po "úspěchu", je-li pro ně životním úspěchem umístění v TOP nevím kolik:)) Já mám trochu jiné priority, a tak si nemusím lámat hlavu co nejnápaditějším úvodem, vlastně ani nikdy na začátku nevím, jak ten finální článek bude vypadat o čem bude a jak moc se bude blížit nebo oddalovat od původně zvoleného nadpisu, takže se omlouvám jestli někdy najdete článek o koťatech, kytičkách a mých problémech, ačkoliv jsem vás původně zvala na prohlídku mé ložnice:))

Tak to by na úvod stačilo a teď bych mohla začít už psát o něčem. Máme olympiádu, což asi zaregistrovali i ti absolutně sportem nepolíbení, to by asi nepotřebovalo komentář. Ale teda chtěla bych tu zdůraznit, jak se mi nelíbí vidět většinu ze záznamů, nejlépe 3x za den. I to se dá skousnout, pokud se nejedná o šerm, judo, zápas řecko-římský, koně apod. Chápu, že ty sporty mají tradici, ale mě se prostě nelíbí. Asi je to můj problém, že jim nerozumím, ale tak můžu si postěžovat, je to přeci můj blog. Jo? Tak jo:)) Má to ale i své plusy- v televizi je konečně na co koukat, cyklisti, kteří vypadají jak ujíždějící spermie na kolech pobaví a svlíkající se plavky u skoků do vody minimálně volají po větší pozornosti. Teď tu mám zrovna puštěný basket Češky-Španělky...záznam, takže vím, že prohrajou a tím pádem to ztrácí trochu na exkluzivitě. BTW v Brně jsem hrála volejbal ve stejný hale, jako tyhlety žirafy trénujou a měly trénink hned po nás. Musím říct, že ta asi nejvyšší s dvoubarevnejma vlasama, která bohužel nevím jak se jmenuje, má zajímavý styl chůze. Ona se tak kymácí zepředu dozadu a člověk ani nepostřehne, že chodí. Asi je ve vyšších vrstvách vzduchu nějaká nadnášející síla, což já samozřejmě se svojí výškou nemůžu potvrdit, ale myslím si to:)) Mě teda basket osobně nikdy nebavil, při kontaktu s protihráčkou se dokážu moc vztekat, a tak jsem brzy pochopila, že když budu od druhého týmu oddělená sítí ušetřím si spoustu nadávek, svoje nervy a možná mě ta hra bude i bavit. Vztekat se bohužel umím i tak:) Teda naše zatím vedou 20:11, to i tak prohrajou jo? No tak to jsou trubky, to se nedá říct jinak:)

A copak je jinak nového? Kufr mám, to víte. Hodně často teď u něj vysedávám a z vnitřního šedivýho potahu se snažím nejspíš vyčíst budoucnost, jinak si neumím vysvětlit, co mě na tom vnitřku tak fascinuje. Ještě jsem nedospěla tak daleko, abych si s ním začala nahlas povídat ( v duchu už si něco málo vyslechl:)), ale možná bych mohla začít, třeba by se mi ulevilo. S ubývajícím časem už se začíná trochu naplňovat, ne nijak systematicky, zatím co koupím, tak tam hodím, a tak se tam zatím povaluje spoustu kosmetiky, hodně léků a taky dárečky pro mou host-family, no a taky balík nových ponožek abych nedělala ostudu:) Ty dárky mi daly hodně zabrat, ne teda pro holčičky, těm jsem věděla hned. Dostane každá jednu knížku, Babiččiny říkanky a pak Hraj si na statku nebo tak nějak. Vám to takhle moc neřekne, ale já bejt dítě, tak bych byla nadšená:) Pro Pavlínu to bylo složitější, vozte jí něco echt tschechische, když je to tscheška. Tak jsem to nakonec kulišácky vyřešila a dostane kalendář na 2009 od Muchy. To je českej malíř, kterýho obrázky jsou podle mě nadčasový a neurazí, aspoň doufám. Ještě jsem přemýšlela nad Saudkem, ale přeci jen ne každej má žaludek na nahatý baculky, i když mě osobně se to moc líbí.

Asi bych ještě pokračovala v psaní, ale nedá se svítit, za chvilku se pro mě staví taťka a než abych si nechala přerušit myšlenku, tak to radši utnu úplně. Doufám, že mě někdo navštíví, ačkoliv mám nejméně nápadný nadpis a kdyby ne, tak co se dá dělat, příště kdyžtak vymyslím něco lákavějšího:)

No mějte se jak chcete a já sem snad ještě v neděli přidám můj poslední článek s postřehy z Čech.

Aloooha

Ta cesta nebyla jednoduchá a trvá už víc jak 4 měsíce. Teď už je ale jisté, že do finále zbývá posledních 11 dní. Myslím, že dnes je příhodný den pro to, napsat další z článků a tak nějak si tím urovnat myšlenky. Myslím, že vy i já máme štěstí, že je něco málo po poledni, poslední dobou se mi totiž stává, že s přibývajícím večerem je nálada klesající a myšlenky černý jak noc. Čím dál víc nabývám dojmu, že těch několik posledních dní bude těžší, než cokoliv dalšího v budoucnu. Do mýho slovníku se pomalu vkrádá začarovaný slovíčko NAPOSLEDY a jak se pomalu ukrajuje čas, objevuje se častěji a častěji. Naposledy k babičce, naposledy do kavárny, naposledy.....Brrr, z toho až mrazí.

Ale odhoďme tyhle skleslý slova pro chvíli pryč a buďme pozitivní, přeci jen neumírám, i když z množství loučení mám pocit, že možná ano:)) Vlastně mě čeká ohromný dobrodružství, větší než jsem kdy zažila a než kdy zažilo spousty smrtelníků. New York- San Francisco- Hawai- tohle v moc cestovkách nenajdete a když jo, furt tam pojedete jen na dovolenou, prožít tam pár dní. Já to tam nejedu jen prožít, ale pěkně si tam odžiju jeden celý rok a to už mi nikdo neodpáře.

Už mám KUFR a je to opravdu kufr s velkým K, protože nemá daleko do skříně na kolečkách a vypadá opravdu moc hezky. Pravda, do roztomilosti mu přebývají rozměry, ale myslím, že mi nebude stydno vozit si ho za zády. Ačkoliv se jedná o kufr Ting Ťang Ťong, teda vyrobený kdovíkde v Číně, není to na něm moc poznat. Poznat to bylo na ceně, stál totiž jen 900 kusů koruny a o to míň mě bude bolet až na mě v NY na pásu vybafne na míste oranžovýho krasavce špinavej rozedřenej hnusák, hlavně když v něm zůstane obsah:) Jinak je tak veliký, že při troše dobrý vůle a ohebnosti bych se tam klidně poskládala. Ke kufru je taky potřeba nějaké to zavazadlo na palubu. Paradoxně stálo víc než megakufr, což bude asi tím, že je to Puma, ale nedivila bych se, kdyby oba pieces of my baggage prošly stejnou fabrikou. Já si teda doteď nejsem jistá, jestli splňuje předepsaný rozměry, běhala jsem po krámech totiž dlouho s tím, že tohle je malý a tohle zase velký.....až jsem se na to s radostí vykašlala a vybrala si tašec podle vkusu a běda jak se jim nebude zdát, budu ho bránit vlastním tělem. Po včerejším intimním zážitku, kdy mi bezvadně posloužil jako polštář pod hlavu při cestě z Brna, mezi námi vznikl dojemný vztah a klidně si ho povezu 10 hodin na klíně:)

Omlouvám se, dnes je to nějak bez nápadu a humoru, musím toho ještě moc zařídit a chce se mi do toho asi jako do úklidu šatní skříně. Upřímně doufám, že poslední dny utečou, aniž bych je strávila odpočítáváním do startu, nejsem žádný NASA přeci.

Vy se mějte hezky jak jen to jde a zase někdy tady