Realita deprese aneb. cca 135 slov

Žiji jako ve vězení,
měl jsem vše, co teď není.

Jako ve vodním válci pod jezem
marně hledám, kudy vylezem.

Já ………. a moje Duše,
která se snad bojí víc než já,
asi proto dělá, že mě nezná,
jo ve dvou nám to šlo vždy hůře.

Teď jí nechávám létat za vězeňskou zdí
a přemýšlím, za co velice hnusného
se mi s jednou částí mého mozku mstí?

Jen kopnout zkus do něho!

Kam utéct ? Nemám totiž nohy,
vždy jsem byl takový.
Sám ukryt někde v doupěti,
raději si nasadím další okovy,
než konečně v muže dospěti.

Sám ve své vlastní kobce,
mlátím s pocity těmi,
a hlavou do té stěny,
čekám, kdy pochopím konečně,
zatím to jde se mnou jen z kopce,

když se nezabiju, budu mlátit věčně.

© 1999-2016 henryhill©copyright
8.11.2016