Žiju si
v přepychu
své bídy
mé hnusy
si po tepichu
tiše slídí

Něž najdou mě
po mém domě
a rozhlíží
se lačně
Vše se blíží
s mou potíží
se začne
a tak sám si
rány rozlíži

V tragikomedii
a tragice
mého přepychu
s otevřenou ránou
Zjistím
že žiji
jen pro své opice
nejsou potichu
řvou s černou vránou

A pijí
nade mnou
na větvích
tak jde tmou
ne vůně, smrad spíš
těch domnělých
opic laskavých
i jejich láska v líh
.................však víš








© 1999-2009 henryhill©copyright 26.12.2009