Zkoumám
poločas rozpadu
svědomí lidského
V rukou mám
cizí mozek v rozkladu
Řeknu teda: Nic hezkého

Závity jsou prosáknutý
jako houba na tabuli
Pořád nevím, co člověka nutí
a proč má mít slabou vůli

A kde je vlastně to svědomí
Či si ho každý nese
tam někam na věčnost
Zdá se, do spirály se svět lomí
a já nevyzkoumal nic zase
ale zhnusenej jsem pořád dost






© 1999-2010 henryhill©copyright 23. 2. 2010