Jsi čistější
ametystu
či drahokamu
Bude jistější
když Ti stu
podlehnout
sebeklamu
či tomu místu
kde pokleknout
smí jen
Tvůj ženich
A já štěstím
do teď míjen
hádám, že v nich
ale k čertu mě s tím
Krásné časy
ve svazku
novomanželům
přeje Kopecký
Myslím nač asi
na lásku?
vezmu plnou flašku
na zdraví Vašku
utopím vše v rum
a od pecky
pití destilované.

Pro všecky
lásky mé milované.





© 1999-2009 henryhill©copyright 26.10.2009

Že život věřím
se nemá
bez duše
jen tak proběhnout
nebo dokonce
pře sprintovat
od dveří ke dveřím
když němá
duše
chce zdechnout
nebo v portmonce
se schovat
a plíce
chtějí
vydechnout
líce
si smějí
povzdechnout

nad žitím
v krychli
vztahů
jsi tím
co zrychlí
sled tahů

a vlastně
rozervu
i tepovou
frekvenci
jen slastně
pro konzervu
masovou
ke kredenci

pár kroků.
I ke kříži
zbývá
tep roků
tu tíži
smývá

a zbývá
co vlastně?
a co je svět?
Básníku
Přiznání lživá
a slastně
civět
z kurníku?



© 1999-2009 henryhill©copyright 24.10.2009

V čekárně
hromadné
dopravy
u nádraží
cizí oči
Tě kárně
sic za dne
popraví
nebo se
jenom pilně
snaží.
A řidič
Tě nedochvilně
praží
splétá bič
ve Tvé vlastní
šťávě
z cizích úst
a skepsi
druhých druhů
co sytě jí
jak slastní
právě.
Tak pusť
svoje psy
z kruhů
o něco hlasitěji



© 1999-2009 henryhill©copyright 24.10.2009

v rozoraném
bahnisku
po prázdných
frázích
bez citu
v raném
východisku
kdo je v nich ?
v těch vrazích
jsi tu ?


můj anděli
nebo ne ?
v sebezapření
je slabo ne !
jen na umření
kam se poděli


v rozoraném
bahnisku
prázdných
citů
v raném
východisku
lásko v nich
jsi tu ?

Ne !


© 1999-2009 henryhill©copyright 2009

Větřík si peláší
s čertem
a všemi těmi Mikuláši
říkám už ne žertem
bože, drž mou střechu
ať mu odolá
po Mikuláši bude sněhu
všude dokola
Poslední lístky ofoukal
poslední vzal si lístky
ke mně na balkon i v dál
vem si i mé bolístky
když sousedům jsi i střechu vzal





© 1999-2009 henryhill©copyright 24.11.2009

Jsem probuzen
mým stihomamem
Jsem vzhůru
byť neskonale znaven
tím co mě deptá, trápí, sere
rvu se s přeludy, které
doufám, že při druhém velkém třesku
změní bůh v pitomou tresku

aby sem si je mohl dát
v kečupu či v oleji, pomazánce
část jejich schránky rozetřít
Jak bych byl rád
že stálo by na pozvánce
Kdo pomůže
mi tisíc pixel otevřít?





ROZptýlen ROZozptýlením ROZumy ROZsévám 27.11.2009


© 1999-2009 henryhill©copyright

Uhněte mé svátosti
trochu stranou lidé prostí.
Jdu podat přihlášku
do občanského fóra.
Budu mít na starosti
styk s veřejností,
sic v rudém rubášku
a na zádech toho tvora.

Teď sháním
po Praze
kabát co frčí.
Klaním
se blaze,
ať všichni mlčí.

Za několik
drobných
mlčí Čech
i rád.
Když pominu
několik
střevních
kolik.
A Čech?
toho nech
si hrát.

On si hrává
vedle.
Na západ
i ten divoký.
V sedle
pod ním kráva
a kdyby z ní pat
ochočí si prvoky.
OF sláva, sláva, sláva.





© 1999-2009 henryhill©copyright

Křičím do noci
ze všech sil
není mi pomoci
já bych pil

Křičím do záchodu
své zvratky
o něchtěném rozvodu
své matky

Křičím do prázdnoty
své skromné přiznání
že z této ubohé psoty
jde na mě rouhání

Křičím do kouta
svůj život malicherný
roubík a pouta
jsou mi stále věrný

Křičím nedbaje noci
pod okny božího syna
Otázku impotentní
V čí je to moci?
A čí je to vina?
A jste k tomu kompetentní?

Křičím zpoza hlíny
Nedbaje ticha
Jdou ne mě splíny
Já chtěl bych mnicha
Pro zpověď finální
mám smrt zatím
už jsem dál v ní
až se v ní ztratím



ROZptýlen ROZozptýlením ROZumy ROZsévám 21.11.2009


© 1999-2009 henryhill©copyright

Vše je rudé
i mé zbraně bitevní
Vzdoruji hlupé nudě
osedlám stůl pitevní

Rozříznu si břicho
skalpelem ztupělým
to bude řev, ne ticho
však nebude ani rým


ROZptýlen ROZozptýlením ROZumy ROZsévám 27.11.2009


© 1999-2009 henryhill©copyright

Rozžhnulo se osvětlení
přichází zase stejný
tak blbě stejný všechno
i večer s psími lejny
v igelitu jde na ně tlení
v koši poslouchaj techno
Od alternativních dětí
ze sluchátek
než to smetí
vezme pátek




© 1999-2009 henryhill©copyright

Zase k nám přijede
Ten vousáč s kamiónem
Vánoce děti ! ! !.... honem

Veze Vám cukrovku druhého typu
do dvoulitrové petky nalitou
nešetří veselím v amputovaném vtipu
s hlavním hercem obezitou

Jen za dvě pětky
z dvoulitrové petky

Za 69,90,- v rodiném setu
rozume, zdraví, bože jste tu ?



© 1999-2009 henryhill©copyright

V zavřené místnosti
jak ve vězení
kde já s můzou jsme hosti
kde než ocel, beton nic není

Raději vystoupím na pergolu
zažehnu dýmku míru
pro jiné třeba smrti
Nedívám se vůbec dolů
neviděje velkou díru
co vše ve vše čistě drtí

A jak na pergole kouřím
země se žene, se svým pordelem
sic mě leží u nohou Řím
ale trenky mě řežou svým lemem





© 1999-2009 henryhill©copyright

Čelím kritice
že přestavěl jsem pokoj nevábně
a jestlipak, proč výš že ?
Aby nevypadal, tak fádně
dvě rakve, dva kříže
a uschlá kytice


© 1999-2009 henryhill©copyright

Tak pořád dokola
se svět marně ubírá
Do rumu co ? Kola
obojí však ubývá

bude nehezké
až udělám sobě
imunitu na chlast
Ve víru nebeském
ingredience obě
chtějí mě zmást

Cpou se mi do všedností
dále mi rovnají závity
v mozku, je tuzemský
V konfrontaci s veřejností
skáčou z rumu banditi
a ty rovnou na ženský


sb. chVLAST MÁm


© 1999-2009 henryhill©copyright

Nemám rád
jasné noci
kdy není vůbec
jasně v mojí moci
kam svět si k ránu dopluje
jsme všichni asi cvoci
když nám děvku rým supluje


sb. MŽ

© 1999-2009 henryhill©copyright

Koukám do ranního šera
vše je stejné, jako včera

Nikdo si nedal
tu práci přestavět svět
Možná si dal
ale pak to blbec vrátil zpět

Nejsem nějak schopen unést
tu tíhu skutečností co padají
A vyrovnaně si to prolézt
vše skrytě či potají

Kdy já budu vyrovnaný ?
A přistupovat tak k lidem
s pověstným ledovým klidem ?
Jistě nejspíše
až budu mít hnáty rovně srovnaný
a nedělat to všechno zbytečné
jak vy
v smrtelně skutečné
rakvi


sb. Rozptýlen rozptýlením rozumy rozsévám 23.11.2009

© 1999-2009 henryhill©copyright

Tiché odpoledne,
jen venku ptáci
po větvích.
Užívají si dne,
jiní v práci
a dětí smích.

Tiché zákoutí
s dnešní náladou.
Co mě rmoutí,
není náhodou.

Tebe já sám
moc chtěl jsem mít,
tak teď nemám
proč dál tu být.

Bezmocný jsem
ve ztracené chvíli
a pořád bez tebe.
Dopadnu na zem
jen jednu míli
od brány do nebe.

Doufám,
že zvony
budou mlčet.
Doufám,
že stromy
nebudou křičet.

Aby ticho
zůstalo krajině,
neboť bych toho
já byl na vině.


sb. Rozptýlen rozptýlením rozumy rozsévám 13.11.2000

© 1999-2009 henryhill©copyright

V chytré rovin kličce
zaplétám se do smyčky
z mých houslí a smyčce
dělám čtyřky i osmičky

Ve rvačce bojuji zběsile
struna na krku zebe
Čelím velké přesile
nikoho jiného než sebe



© 1999-2009 henryhill©copyright

Máme s mojí dívkou
oba jiné záliby
Já prolévám se slívkou
a hledám pro to alibi

To je pořád ty vole jeden
cos to zase vychlastal
Vstaň rychle je den
abych já rychle vstal

Já musím jí podat zprávu
o tom co jsme dělali
Ráno mi sušili trávu
a odpoledne ji zdělali

Zhulení trousíme se k lednici
ječná nám poskytne přízeň
Už po druhým loku mám něco v palici
ale pořád, pořád... žízeň



© 1999-2009 henryhill©copyright

Mám prst
Mám prstů dvacet
Pět pro hrst
či když se chce zvracet

Mám nucení
stále propastné
Někdo to ocení
Proč ? Co vlastně ?




© 1999-2009 henryhill©copyright

Nechci spát
v tuctových
povlacích.
Nebo povlakách?
Chci si hrát
v říších snových
v oblacích.
To abych teda kách.


© 1999-2009 henryhill©copyright

Sám Mám Radost Takovou

Protiklady
asi tady
nespatříš
Jsou tu sklady
kde přes dohady
vše opatříš
Od hovna
přes toaleťák
po močku
Sleduji přes mříž ?
To ne zrovna
já a postpuberťák ?
Co po očku
dívá se ?
Jak Vám se.
Jak Vám tlačí
kuličku hovnivál
Většině stačí
že už, ještě žijou
v tenhle s hovny bál
však ostatně všichni zhnijou
a jestli jsou blíž či dál ?
na obtíž či král ?
na tom smrti nesejde
A většina, jak ví
lásku, zákon, ústavu i víru
elegantně obejde
Kapsu v rakvi
ušije Vám na míru
Kuličky



© 1999-2009 henryhill©copyright

Zatím šílí běsi STB
před barikádou z listí
Něžnou, jak růže
k narozeninám
Za ní ležím v třídy náručí,
tak sám, bez Tebe
a s přeraženou čelistí
Kdo za to může ?
tiše rozjímám
Marx-Lenin-Stalin-područí.



© 1999-2009 henryhill©copyright

Máme holé ruce
na konci revoluce
a to svazuje nám jazyk
který si jen zvykl
Jediné co je po ruce
proč žít bez poluce ?
když jde o zvyk


© 1999-2009 henryhill©copyright

Sic každý jistě,
kam plout ví
na mělkém místě
dvakrát máchne ploutvý

A je na mělčině
vzdorujíce zběsile
katů svých přesile
Žít ano či ne ?

A jak se rochníme
tak se divíme,
že nevidíme
dík onomu kalu
z vlastního výkalu



© 1999-2009 henryhill©copyright

Kamarádi
to to pádí
že už jste vesměs
všichni pod drnem
Jen se neděs
však Tebe taky....
..........zahrnem






© 1999-2009 henryhill©copyright

K rozvodovému
řízení.
Ze sedmého nebe,
až do přízemí.
Hořkému parfému Tvému.
Ještě hůř je mi.
Však stojím při zemi.
Zbudou z pouta
v mé hrsti
dva prsteníčky.
Počty
liché, jsou tak:
Takže dva prsty,
a slzy pod víčky.
zhruba tři.
A dvě při.
O pozůstalá dítka
a ještě jedna výtka.
Celkem 5, takže nedostatečně,
má náš svazek posvátný.
Vykopnuv nás na ulici srdečně
od soudu třikrát ženatý vrátný.



© 1999-2009 henryhill©copyright

Na začátku 12 měsíce,
ač to sere mě sice.
Pohřbena bude naše republika,
bez okolků a hlavně bez publika.

Emigrovat zbývá mi,
to samé udělám být Vámi.

Až se kufry pobalí,
rozhlédnu se po Bali.

A modlitbu, ať nepřijímají
vcelku zbytečnou integraci.
Odříkám a rum, že přijít mají,
vyskladním pro tu legraci.
S dívkami z Bali,
jestli mě sbalí.
Nebo zbalí.

A odešlou zpět.
„Integrace Ti
musí prospět.“



© 1999-2009 henryhill©copyright

Dát vale nábojem
celé lebky skrze
a dále celým pokojem
až k sousedům drze.
To bych byl spokojen.
Část mozkovny
na projektilu letí.
Ať si (ne)hrají jen s hovny
sousedovic děti.




© 1999-2009 henryhill©copyright

Kdo šetří má za tři,
kdo šetří z hovna
má tři zrovna.


Pýcha předchází pád.
To neplatí, sedíte li ve vládě.
A ještě (za ústupky) Vás má rád.
Královo šašek na hradě.
A že lež má krátké nohy?
Jak čí, však v porušování
zákonů jí to nebrání.
Pro rychlou jízdu má vlohy.
Ještě, když si trochu přihne
samo sebou se sankci vyhne.




© 1999-2009 henryhill©copyright

Dnes mě dostala večer zpráva s tisku konkrétně na Primě:

je pravdou, že hrůza, která ve mě byla, když jsem se díval na paní co po Gottovi dostala to samé a to přežila holocaust. Už vyprchává "holt to je svět, každému měří jak se potentátům zlíbí" a dnes přišel mistr (70!) s něčím co dle mého soudu je úlet do 10-ti letého kluka. Mé stanovisko:


Panák s metály
co po něm ženy
kdysi polibky metaly.
I když roztoužený.
Teď je to kostra
která zostra
prstů deset tasí
proč sakra asi?
Ha ! ! ! ! ! ! ! ! ! !
trik malého klučiny
koho tím učiní
blbcem mimo sebe?
prostředníček
ho teď nejspíš zebe.

Ach náš Gott uličníček !




© 1999-2009 henryhill©copyright

28.10.09 cca hod

Zpráva z tisku „Anděla Dvořáková zmínila také snahy některých Sudetů o exhumaci těl Němců na českém území .........„

Odsun ostatků
od domova do Říše,
od již neznatelných statků,
zpod ukradeného kříže
v cizí zahrádku.
Sudet si jen rány líže.

Exhumací těch těl
já říci jsem jen chtěl,
co může být absurdnější
než ty zprávy zdejší.

Minulost je mrtvá.
Každému to prd dá.
Poučení zbude vlastně.
Není to jenom naše Vlast NE!

Patřila i Těm
v hrobech, co spíše
asi moc po těch letech
netuší o dekretech.
Čeká je běh do Říše?



© 1999-2009 henryhill©copyright

že život věřím
se nemá
bez duše
jen tak proběhnout
nebo dokonce
pře sprintovat
od dveří ke dveřím
když němá
duše
chce zdechnout
nebo v portmonce
se schovat
a plíce
chtějí
vydechnout
líce
si smějí
povzdechnout

nad žitím
v krychli
vztahů
jsi tím
co zrychlí
sled tahů

a vlastně
rozervu
i tepovou
frekvenci
jen slastně
pro konzervu
masovou
ke kredenci

pár kroků.
I ke kříži
zbývá
tep roků
tu tíži
smývá

a zbývá
co vlastně?
a co je svět?
Básníku
Přiznání lživá
a slastně
civět
z kurníku?




© 1999-2009 henryhill©copyright

oficiálně končí báseň třetí slokou, ovšem čtvrtou nechávám ve stejném znění jako v rukopise. Pro čtenáře mého blogu jako bonus.

Bratře můj,
jak ten čas letí.
Koho máme vinit?
A postoj Tvůj?
Vždyť ještě včera
hravé malé děti,
co nestačily se divit
obrovské tlamě
malinkého ještěra,
když šel na mě.

Chci dvojčata Kopeckých
okem básníka ocenit,
že ač je jiná doba,
my hrajeme si oba.
Já na mlynáře, co v mouky kopec kých.
A Ty v tanku třeba na zenit.
Hezké je si pořád hrát,
když nemusíš si něco lhát.

Však jsem také rád,
za tenhle svět,
za to že Tebe mám
do hravých dnů dalších.
Ve zdraví spět
jak vidím jde nám.


Děkuji za kondolence
případné.
Já jdu si snít o Lence
i za dne.
K rumu do kredence.
Příkladně
Případně
Je na dně
s Rumajzlí
slzou.
Dívky nemaj zlí
srdce zpoza prsou.
Miluju Vás
všechny prostě
slečny krásné mé.
Krásných krás
třeba po sté
tak Hani sněme.


© 1999-2009 henryhill©copyright

Jak horní listy
když se pustí
o ty spodní
zašustí
den po dni

méně
blíže
zimě
víš že ?

Nám zase
tu hodinu
k jaru
nedarují
a zpět
ji
vezmou
teď zdá se
že takhle inu
prospat daru !
Radši promiluji
a hned
jsi
věz mou.




© 1999-2009 henryhill©copyright

Naliju si z karafy
lihu
uvidím žirafy
na jihu

teď se o mě
stará
docent
bylo po mě
ze sta
procent

z bezmála stoprocentní
lihoviny
koliku decentní
pro ledviny

tak tohle říkání
je v závěru
zbývá věru
skromné pokání
a láhve oddělení
od uzávěru
nic se nezmění



(bás.sb. DeliRiUM aneb potácení na podtácku)




© 1999-2009 henryhill©copyright

o padesát procent
prodloužené řasy
a přes černé okolí
pod očima, pudr
nemusím být docent
abych věděl, že šla si
uhánět kohokoli
chtěj toho s MUDr.
česky tedy doktora
stejně budeš potvora




© 1999-2009 henryhill©copyright

minulost
je mrtvá
tak co kdyby
sic zlost
trvá
bez pochyby



© 1999-2009 henryhill©copyright

Anonymně
vyšetřuji
ztrátu
naší doby

do propadliště dějinného
první láska má jiného

teď mně
teď odměřují
každou hnátu
na rakev bez ozdoby


© 1999-2009 henryhill©copyright

Servírují kachničku
má hezké lože
křidélko, prsíčko
odolá jen chviličku
útoku mého nože

Létající sval
padá mi do útrob
křupavý
let neznal
zato hrob
rezavý

Je vidět uličkou
jak mráčky jsou hosti
na obloze
však ne s kachničkou
té vidličkou
honím kosti
po obloze



© 1999-2009 henryhill©copyright

Sedím si u Hiddekelu
a sním si o světě
Ach Evo
jdi do kelu
ona připravena k odvetě
U Tigrisu sním si
o spotřební planetě
zablábolil Adam
jablko sním si
ach bože jděte
a kam?

Tak sedím si v pracovně
a ťukám si do kláves
zatím kopáči.. rovně
překopali náves
a Adam v čínským triku
s růžovým prasátkem
co chrochtá si
jsou naskládáni do šiku
svým bohem pasákem
jít...kam asi?

Jít se mě nechce sedím si
Adam s Evou jdou na noční
a já mačkám klávesy
odbíjí déšť osmou na římsy
můj kontakt verbálně oční
zakončím dvěma slovesy
v minulém pádě
(čase)
utrhlas
dalas hlas
té naší vládě
(zase)



© 1999-2009 henryhill©copyright

Bronchitida
nás dusí
s průjmem se střídá
však musí

Jsme nakaženi
mikroby, této doby
a těchto nemocí, zbavit se nemoci
tak alespoň lijem
v úkolech zapraženi
ochcáni deliriem

Kořalou
duše si léčíme
hospodo, hrň to sem!
s nadějí malou
že neprobrečíme
zase celý den

Však králové
už máchaj vesly
posílit vlast
maj málo „love“
ňáký by se snesli
tak zdraží nám chlast

Zas samohonka jde do módy
sousedovi vypálíme
třeba rybník Karlíčku?
ale co bude za chlast z vody?
oba dobře víme
tak dík za rumu šťopičku
.
.
© 1999-2009 henryhill©copyright

K čemu, tak přirovnati
tu dnešní českou zemi?
K lodi s lebkou a hnáty
a vychcánkami u velení.

Cachtá se bárka
ve žlabu kravských výkalů.
Strhla se válka
senilních šakalů.

O post
na velení.
Neví však
že kompost
je jen tlení

a taky trilióny-

-bakterií

pro prachy to ony

však neryjí.




© 1999-2009 henryhill©copyright

Trpím obsesí
že na orbitu
lítá si stále Gagarin.
Dále mě děsí
rum ze sorbitu
a z lejna chutný margarín.





© 1999-2009 henryhill©copyright

Tak v tomhle s Vaškem
souhlasím bez výhrad
byť je pro Evropu šaškem
a sním i celý Pražský hrad
Protože byl by nápad levý
kopat si hrobu
v pohraničí
neb nikdo neví
v jakou dobu
ho tam soused zničí.




© 1999-2009 henryhill©copyright

.
.
.
Zaplatím si doktorát
kolik to tak může stát?
může na mě potom Stát?
.
.
.

Teď žijeme
v době divné
bez známky citu
a bez okolků
Tak pijeme
a vše zvlhne
když čert spí tu
v bědně
vlhkých žmolků

Jak krysy
pereme se
o poslední lok
co v láhvi zbyl
Jsme jak cizí
neznáme meze
Je tvrdý tenhle mok
taky kde kdo se zblil

Teď však
umřít nehodláme
možná
až protáhne nás osud
zkouškou ještě větší
Trefí nás šlak
či někdo vaz nám zláme
Třeba pozná
opřen o sud
že ač pije, tak se šetří

Copyright © 1999 - 2008 Henry Hill

Jdu líčit na štiku
nesu si s olůvky
chléb a paštiku
hraji si se slůvky
například:
mám malých bělic
plný sklad
na půle je dělíc
štice v past klad.

Mám problém se štikou
ne a ne na past hupsnout
raději do chleba s paštikou
já chci se zakousnout
„jsi dobrá paštiko“
volám „pa štiko“
já chytím si tě příště
já chytím si tě při sté
návštěvě tohohle zátočí
zas se mnou štika zatočí.

Jó žít tak v Brazílii

Jó tak bydlet v Brazílii,
tak se v pátek,
pod obraz zliji,
pak se pod obraz zbliji.

Jenže pár dní zbývá ku pátku,
tak projedu se v kupátku,
popředu i pozpátku.

A když zahradu pak poryju,
projedu se po Riu,
v mém novém kabriu.

Jenže žiji v Evropě,
v Česku žiji,
a nemám investici v ropě,
tak se z vlády zbliji.
A že se mě chce projet,
tak dvacku techničáku vliji,
do svého Trabantu,
a pojedu si pro jed,
od Lipna směrem ku Baltu.
Ke tchýni k Jihlavě,
ta má jed na potkany,
a že je Trabant dvojtaktní,
a nemá ventily v hlavě,
nemůže být potkaný,
a já dojedu tak k ní.

Volby 08

Stejně je to všechno kolem vo hovně,
v politice blbci trčí,
jak strašáci v zelí.
Kde kdo chce jít rovně,
a nežerou to co frčí,
jsou možná více smělí.
To však neznamená,
že mají život skvělý,
byť,
populace bezejmená,
má řiť.
Či z časopisů fráze,
možná i z filmů amerických.
A nadávky českých politiků.
Tak staví mezi sebou hráze,
z demagogie politických,
předvolebních intriků.
Však na to seru,
co Kočka a Jirka,
a všechny ty další hovna.
Sám se sebou se peru,
jestli volit Martina či Mirka,
není strany co by byla vhodná.
Však ráno moudřejší večera,
jedna bývá na mě hodná,
a můžu u ní i sedět.
A srát na to co bylo včera,
Život je přítomnost.
Oni měli by vědět,
že rakev kapsy nemá.
Chybí jim soudnost,
a pravda ta je němá.
A policie uplacená.

Na vzpomínkách moři,
svojí lodě kapitánem.
V majáku oheň hoří,
vede Tě nocí, ránem.

Ač vede Tě maják,
občas najedeš do skal.
Jsou tvrdé, a jak
jak zkušenost cos získal.

Na vzpomínkách moři,
občas se s lodí převrátíš.
Utápíš se v hoři,
že už ten čas nevrátíš

Únorové vyznání lásky
(atyp 6*6 řádků veršovaných)


Jsi krásná,
jak svítání,
když čekám
až zahřeje mě
u Tebe, jinde ne
jsem láska Tvá.

Jsi kra ze sna
a jí radostné vítání
když se lekám
jak smrt jemně
ve vodě studené
umí být laskavá

Jsi tím snem
a já sám
jsem v nejistotě
city stojí křehce
vím, že zítra
když zazebou
jiné to může být.

Každým dnem
kterým Tě mám
mohu milovat proto Tě
Děkuji jak lehce
slunce z jitra
a že sním a s Tebou
tu můžu žít.

Vyznání lásky
(vznik: 11.1.07. až 14.1.07. balk,obývák i čekárna mudr.Divišové)

Jsi
jak pírko v polštáři
měkká a mazlivá,
kdybych Tě měl na tváři,
již nebyla bys bázlivá
Jsi
jak pivo v lednici
neodolatelná,
kdybych Tě měl na líci,
nejradši bych vjel na…
Tvé
krásné hebké prsy
svojí hrubou rukou pravou
a dolů, kde chaluh trsy
zatím samy plavou
Jsi
jak k obědu pečená krkovička
křehká a vůní prosycená,
šeptat Ti pod víčka
jak krásná jsi žena.
Jsi
jak na Kleti studánka,
jak podzimní ovzduší,
tak čistá průzračně
a tělo jen schránka
na srdce s duší,
když milovat začne.
Jsi
jak princezna
zamilovaná krásně,
když prince zná
a ten jí skládá básně.
Jsi
jak Vltava Smetanova,
klidná, pak zas dravá,
jsi každý den nová,
však stále láska pravá.
Jsi
jak deset stupňů v lednu,
tak nečekaně zajímavá
s Tvým pohledem blednu,
byť je noc tmavá.
Jsi
ladná jak mraky,
co letí po obloze,
počítám, že chtějí taky
sdílet s Tebou lože.

Jsi
jak zrána slunce východ,
vždy tak půvabně jedinečný,
má jistě spoustu výhod,
milovat Tebe, ne jiné slečny.
Jsi
jak čtvero ročních období,
jak jaro jsi voňavá,
jak léto jsi žhavá,
úsměv Ti rty zdobí,
když se pusa smává,
jak podzim jsi tajemná
a jak zima jsi radostí,
polibek, dotyk jemna,
lásku v srdci rozhostí.
Máš
úsměv kouzelný,
jak duha na horizontu,
jak salát zelný,
složený z atomů a iontů.
Máš
vlasy nádherné,
jak hříva lvova,
jak když vyhraju v herně,
stejně hledám ta slova,
když máš
pohled a oči věrné,
kam vše se schová,
chvíle perné
i láska snová.
To jsi Ty
v kráse své celé,
jsi u jiného
jsem z Tebe sytý,
byť zavřený v cele
srdce mého.

Copyright © 1999 - 2008 Henry Hill

Tu máš hrba od blba….děkuju

Plnou parou blb
nasazuje hrb
na naše záda.
U koryta stojí
lva ..tu krávu dojí
a nasazuje hada
kolem našich pasů.
není slyšet hlasů
co křičely by zrada.
Oni rozkrádají čas co bude
vždyť z lvíčka nic nezbude.
Jen kůže plazů
a z trouchniviny smrad.
Raději se nechte zmást
proslovem novoročním.
To nesmělo by se krást.
Stejně se sejdem na očním,
až v portmonce
koruny nespatříš.
Za děkuji nic není
lvu z tlamy pění.
Tunelení u konce
zbývá kříž
pro nás pitomce.

Nebo se darovat
Číně…či Americe
tam klovat
z jejich rice.
Zapnout si zprávy
v čínským triku.
nadávat stejně jak teď
na jejich mravy
a jejich politiku
Mě to sere-jestli tebe ne ? tak seď.

Copyright © 1999 - 2008 Henry Hill

Pád do žumpy

Jsou věci
co nezměníš.
Ač nechceš ony přeci,
přijdou prostě.
A cítíš se čím dál níž.
Už třeba po sté.

Mám rád žití.
Do výšin létá,
a když se nasytí.
Do žumpy padá,
Tak to jde léta,
a žumpa není vada!

Však,
vždy mám novou zkušenost,
když dostanu se z hoven.
Tak,
pokořím svou lenost,
a sám sobě jsem roven.

© 2007 henryhill©copyright

Slunci v dík

Tak plynně
od východu plyne
k západu líně
sklání louč.
Když Zem v klíně
utápí v slině
paprsků co line
sluneční kotouč.



© 2006 henryhill©copyright

Všem pánům
.
.
Sladké spaní.

Bez či s paní.
.
.
.
.
.
A jestli ta vaše smrdí a kouří pije.

Tak ta moje velice dobře kouří pyje.

Copyright (c) 2005 henryhill

Důchodce

Zas to páteční ráno
jeden se oholí,
druhá se nalíčí,
je to tak dáno
před poštou o holi
na důchod nalíčí
na poště od osmi,
v půl tam již stepují
důchodci, ne osli.
V duchu si rapují
co mám dnes udělat
a co zítra bude zas
snad ještě nepřijde kat
je cítit smutný hlas
Stejně, jak trouchnivá lať.
Stejně jak šediví vlas
Však dobře vše splať.
Jsi jak uzrálý klas.
Jen sklidit
vymlátit
a zbytek spálit.
Co dál se bude dít
tak čas vrátit
zrak svůj šálit.



© 2006 henryhill©copyright

Mlha
leza
z lesa
nad řeku
trhá
nebesa
klesa
ve breku.


© 2006 henryhill©copyright

HENRY HILL básnická sbírka NAŠE KULIČKA 11.2.2002

JSEM SI JIST , ŽE ZA TO MŮŽE LIST



Ani to nevíš,

a už máš první list.

rodný list Tvůj.

A už se těšíš,

abys měl výuční list,

výučák Tvůj.

A pak nejspíš,

když s ní se vyspíš,

budeš mít oddací list,

oddací list Tvůj.

A pomalu jsi blíž,

už možná víš,

že poslední list,

Ti řekne stůj.

A budeš si jist,

tím z posledních míst,

když přečteš si svůj,

svůj úmrtní list.

HENRY HILL básnická sbírka MŮJ ŽIVOT

NA DRUHÉ KOLEJI POZOR , TEN EXPRES JENOM PROJÍŽDÍ….



Já v expres nastoupil,
ten vlak má zelenou všude.
Já lístek si nekoupil,
však žádná zastávka nebude.

Lokomotiva má stále tendr plný,
stále páry maximální tlak.
V zatáčkách se trochu vlní,
to dobou má i zašlí lak.

Sama smrt je vlakvedoucím naším,
na mašinfíru ať přitopí mává,
Že jsme před stoupáním dalším,
hezky se na něj při tom smává.

Mašinfírou je pán čas,
je průvodčí i topič.
Občas slyším jeho hlas,
když říká další den je pryč.

Vím že jedu expresem,
nejedu tam ani sem.
Jedu dál den za dnem.
kde já ještě nebyl jsem.

Hledám brzdu záchranou,
a kudy vystoupil bych.
Hledám myšlenku správnou.
už opustil mě smích.

Naším výhybkářem je sám osud,
občas zaskřípají vozová kola.
To když měníme kolej na které dosud,
na které dosud ona jela.

Ten expres 1976,
ten stále do neznáma jede.
Už projel spoustu měst,
tam kam výhybkář náš ho vede.


© 2006 henryhill©copyright

a tO tak cítím
mítíc kat Ota.
Atom leží tam,tam ladí s mytím
mi-tým si dal mat, máti žel motá.

© 2006 henryhill©copyright

Chci dost Annu,
až dostanu,
jí do stanu,
tam ji teprv dostanu.


© 2006 henryhill©copyright