.



Z mého života

Kam tak spěšně pádíte
vy nejlepší roky mé?
Teskný výhled má dítě
na otce svého v rakvi
Smutně štěstí pokyne
Žít má jak? Ví?
Žít? A jak? Ví?




© 1999-2010 henryhill©copyright 13.2. 2010

.




Loučení (s dědou)

Vraky si tiše jedou
na studené vrakoviště času
Zbývá rozloučit se s dědou
zachytit poslední paprsek jeho jasu

ten záchvěv života poslední
Na lůžko domova důchodců
Přišel přes dlouhé pole dní
ten hrdý otec našich otců

Nebo našich maminek
úplně stejně hrdý táta
utápí se do vzpomínek
Na půdě voní jeho máta



© 1999-2010 henryhill©copyright 23.2. 2010

.





Melancholická

Tak trochu
se všechno bez nás děje
Říkám si, hochu
nespadni zas do beznaděje





© 1999-2010 henryhill©copyright 13.2. 2010

.




Kočky

Pár hebkých černých koček
se má rádo před mým plotem
co chvílí na to divoce skočí
ve víru skleněných vloček
smývány svým teplým potem
vloček skleněných lidských očí






© 1999-2010 henryhill©copyright 18.10. 2010

.



Nová

Zamotávám, schovávám
se před tou bolestí
Kam asi, kurva, mám
před světem zalézti?

Neznám žádné takové místo
všude mě dostihnou výčitky
Světe, kurva, víš to !
V plech........ nebo pod kytky?





© 1999-2010 henryhill©copyright 14.10. 2010

.





Pohledy jarních krav

Na jaře mám tendence
přehánět a zveličovat
protože se mi nedaří
mé do kredence
celé tělo schovat
v tohle předjaří
před pastvinou !
Dobře vím zajisté
že mou vinou:

Asi jsem moc vlídný
že neříkám do očí krutou pravdu
a raději utíkám, zbabělý, dny
od stáda volů, krav jdu.....
......A to Vy jste




© 1999-2010 henryhill©copyright 8. 9. 2010

.






Jsem letícím holubem
mávám křídly bez kvaltu
Nevím, kdo má co za lubem
Padla rána - rána
Dopadám. Jsem kus asfaltu



















© 1999-2010 henryhill©copyright 8. 9. 2010

Ty černobílé chvíle
stěží něco smyje
Jsou jak bílá písmenka
na černé mohyle
Vytepány dny a roky
naší kruté bezmoci
Jak klikyháky zmije
Jak darovaná směnka
na bezesné noci

Trochu se v tom ztrácím
V čem ?
...................Ve všem ...
....................co na mě útočí
Už nevěřím kostkám hracím
Taky nechci být udavačem
Chci nemít strach se dívat do očí

Dnešní svět nahrává
ještě přesně nevím čemu !
Jedna je prostě Kráva
a druhý je za ničemu

Ty černobílé chvíle
našich urputně skromných existencí
Jsou vypité, jak rum v kredencích

Jsou příznakem degradace
My nechceme. Společnost ráda chce
dát si tu práci a smysl najít
Tvého soužení na zemi
Ale vždy každý ho bude tajit
za divnými frázemi







© 1999-2010 henryhill©copyright 8. 3. 2010


-

Už nechci nic
jen zapomenout
ve svitu svic
jež nesmějí žhnout
bez dozoru
a v rukou dětí
Co je na obzoru ?
jiného než smetí ?
A my prý jsme Ti
kteří to mají vytrhnout ?
Z chřtánu Ďáblovi
zbavit se pout
a to vše omluvit se slovy
prosím nenuťte mě, se zout





© 1999-2010 henryhill©copyright 8. 3. 2010



-

Respektovat zkouším
ty vraky lidí
na nekonečné pouti
Peníze pro ně jsou vším
Tak sami sebe šidí !
S otázkou na co jsou Ti ?






© 1999-2010 henryhill©copyright 3. 2. 2010

Ač jsem se spěšně vydal
jsi mi svědkem Ó Bože
že doktorka mi doporučila procházku
Ale sníh roztál v srdci i dál
zůstalo jen skromné lože
výkalů. Co odměna za psům lásku

Taky si jedno vyšlápni
(je teplý a ještě snad dýchalo)
Ty majiteli psa hrdý!
Že sebrat ho je to trapný?
Že prej se nic nestalo?
To že někdo tvrdí?
Vyhlášky! Na hovna málo platný!
Kdyby to bylo tvrdý
jak cihla drahý pane
tak jsem neuklouzl já na něm!
Vím, že se to stane
ale už v sáčku mělo být!
(ale jak narvat do sáčku sračku?)
Proč já mám u parku byt?




© 1999-2010 henryhill©copyright 4. 3. 2010

Tak prosím si to vem
Je mi jít, až líto, ven
Kde na sáčku igelitovém
čtu o zmaru citovém

A to ani za nic

Tak prosím bordeláře všechny
ať nejsou tak bezohlední
Kousek čistého citu nech mi
na čistém místě pro žití
Vždyť igelit není k požití
nebo je.........pro poslední

díky....... zajíc








© 1999-2010 henryhill©copyright 24. 2. 2010

Kousky mé paměti
s částí budoucnosti
Protnu v mé strohé závěti
Já myslím na děti
Ať jim zbudou ctnosti

Které mě minuly
v oblouk tak široký
jak elipsa Země-planety
Rád bych vyměnil je za věty
Že jsme mi.... nuly
a s námi.... ty roky

Oheň jen ze mně plá léty
Z vysokého komína
Veliké černé pece
Lidí pece kremační
Však je to má vina
A to je Bože přece
to je tak legrační





© 1999-2010 henryhill©copyright 8. 2. 2010

....




Každá zloba
když přijde její doba
rozplyne se, jako smrad
Tedy myslím, aspoň snad






© 1999-2010 henryhill©copyright 25. 2. 2010

Kdybych tak byl stromem
a košatil se klidně v údolí
A kdyby ke mně někdo přišel
A rval by větve ze mě honem
Dělal bych, že mě to nebolí

To bych byl jen zákon přírody
a jemu skromně podřízen
Ale Vám lidé rozmarům Vašim ?
Bůh mi dá dostatek vody
když mám zrovna žízeň
Ale Vám divit se nestačím

Vaše normy, úkoly a plány
Jsou řetězy ostrých motorových pil
A mé větve jsou zohýbány
tancem všech mých krásných víl

Byl jsem němý svědek bolestí
otáček zeměkoule v poli dní
těch lidí, duší a jejich lakoty
Mám strach. Řetězy pil už šelestí
Za chvíli se údolí zalidní
a budu nic, jako Ty.....






© 1999-2010 henryhill©copyright 19. 2. 2010

Sníh jak postupně taje
odkrývá všechny poklady
Které držel v zajetí
Všechny ty jinotaje
zápory i klady
tohoto století

Sníh jak postupně taje
a teče si k oceánu
sám a už bez smetí
Tak ten bordel si hraje
na babu. S větrem k ránu
I pračka poletí ?






© 1999-2010 henryhill©copyright 26. 2. 2010

Mrzí Tě
že si nikdo nechce hrát
na Tvým písečku
Stavíš si ze snů hrad
akorát: krát a krát
samou úsečku

A příjezdová přímka končí
s medvědy v příkopu
-------------------

(Nejsem zvědavej na nic z venčí
to se vždycky v noci odkopu)








© 1999-2010 henryhill©copyright 26. 2. 2010

Zpovědník

Zpovědníci nemaj práci
je vlastně lepší být zticha
A někdo pořád křičí



To jsou jen ptáci



Na ty stezky nevydá celá kniha
Možná jsou to nářky, ale ničí

Každý si je táhnem sami
Jak chcíplou velkou bachyni
když je sníh, narve se to do saní
když není, jak Sudet stěhování
Svážeš svůj ranec v kuchyni

A pak se rvem přes vrátnice
s velikým uzlíkem bolestí

A jak se snaží uklízeč z „blázince“
všechny ty strachy zamésti


Rozmetá je po okolí
jak prach co vysavač spolykal
Možná to teď míň bolí
ale zcela jistě to bolí dál







© 1999-2010 henryhill©copyright 26. 2. 2010

Nejprve jsem si ruce omyl
až následně zjistil svůj jsem omyl

že byl to kbelík s kyselinou
teď modré páry z rukou se linou

A kosti prosvítají svojí bělobou
to na rukách já měl obou


Ale skončilo to dobře a to mě pochval
Měsíc z noci upije
Měl já ruce u pyje
světe div se, já se pochcal





© 1999-2010 henryhill©copyright 24. 2. 2010

Osudy lidí, které znám
někdy znal nebo kdy budu znát
Jsou, jak perly
Podobné budíkem roztrženým snám
a ty cennosti chtěl vítr se stolu svát
Oni se tak berlí

K jinému náhrdelníku a kutálí
dík zemské a lidské přitažlivosti
někam do jiných světů
Vám, kdo jste mi zůstaly
jste na věky mými milými hosty
Já neskromně říkám, máte mě tu

A jsem jen a jen Váš
a taky všech, kdo přijdou s Vámi
A s nimi spousty krás
pro mě zatím sotva známí






© 1999-2010 henryhill©copyright 20. 2. 2010

Tiše foukl vlahý větřík
do kabonících se mraků
Ptačí probudil se křik
mému zamlženému zraku

Už bylo mrazů požehnaně
a sněhu a z něho závějí
Sýkorky!!!! pohleď na ně
slavobránu jaru stavějí

Za oknem si štěbetají
a sluníčko je stále výš
Po právu smutky s Tebe tají
že se jejich radosti nedivíš

Tiše foukl vlahý větřík
a jaro jde možná k nám
Vem si dneska slabší svetřík
Krásné jaro,.... rád tak mám




© 1999-2010 henryhill©copyright 23. 2. 2010

Zkoumám
poločas rozpadu
svědomí lidského
V rukou mám
cizí mozek v rozkladu
Řeknu teda: Nic hezkého

Závity jsou prosáknutý
jako houba na tabuli
Pořád nevím, co člověka nutí
a proč má mít slabou vůli

A kde je vlastně to svědomí
Či si ho každý nese
tam někam na věčnost
Zdá se, do spirály se svět lomí
a já nevyzkoumal nic zase
ale zhnusenej jsem pořád dost






© 1999-2010 henryhill©copyright 23. 2. 2010

Probudilo mě slunce ranní
přes okno se dívalo ospale
na mě a na ní
Říkalo dej spánku vale

Připravím Ti krásný den
V osm to začalo koncertem
Pračka naplněná způli jen
se ošívala. jak naplněná čertem
A můj o poezii krásný sen
se naplnil, tak leda žertem

V příklepových vrtačkách rotory
ožily v sousedovo rukách
Jako dávné bájné potvory
co pro krev zmíraly v mukách

Vysavačů lačné komory
plní se prachem všech cest
poslal jsem můzám svoje amory
Jsem sám, kdo má ruku v pěst ?


Koncert pořád nekončí
ještě je tu pláč dětí a křik
A spousta zvuků z venčí
Má můza jak hluchý kolibřík

Sedá si na popelnice
s odpadem směsným
Pro moje zřítelnice
zdá se být svět krásně směšným

A pro moje slepé oči
se vše trhavě do křeče
samo od sebe stočí
a někam se prázdnem vleče

Prázdné žití výbuchů extází
v ráno romantické sobotní
jak dělané pro špunty do uší
Střetávám se z nesnází
i když jsou všichni, tak hodní
Pozdravit sousedy, jak se sluší







© 1999-2010 henryhill©copyright 20. 2. 2010

. . .







Já sám jsem nezmoh nic
ve Vašem světě řádů a zákonů
Které asi nejsou pro mě
Teď vezou mě do Bohnic
jak odsouzence ke skonu
jak oběšence na stromě

Nezdá se to vůbec hezký
jak ve větru se houpe
a prosí o odpuštění
Co svedlo ho ze stezky ?
To malomocných doupě ?
Tak to přeci není
vždyť nevypadá hloupě

Na cest křižovatce
jsme stáli spolu
A kam jít jsme netušili
Jestli se vrátit k matce
a vlastně domů
kde v radosti jsme žili

Ale nakonec odvaha
zvítězila nad srdcem
Každý svou cestou šel
Jeden přijal od vraha
peníze a je soudcem
Sám sobě ovšem, žel


Peníze jsou málo pro žití
Pole kupme, to je očistí
z Jidášova života zisku
Ať hroby se lán zasytí
Útěcha pro Vás příští
Bůh je vždy nablízku

Sic nejsem Ježíš,
ale to právě asi klame
ty kdo Tě zradí, horem dolem
Jsou, než si myslíš, blíž
Když cesty, vidím kolem
jen oběšence samé








© 1999-2010 henryhill©copyright 17. 2. 2010

Tam, kde Země sela máry
v podobě studené lžíce
nakladače s teplým motorem
Mě zdálo se to smutné zdáli
Modlím se k bohu, ať nikdy více
Mě smutky. Těch hrůzných forem
Neděsí mě lesy
Těch hromadných křížů
v duši mé toho dne
V ní si rány ospale lížu
jak lžíce bagru děti nehodné
dalších dní života
V epicentru smrti
Každý je spoután čekáním
na svého Godota
Nervózně se vrtí
A před spaním
bagr studeně přijede
a teplo zpod peřiny
Ti lehce vydrtí
Živote, ty domnělý mede
k čemu jsou naše činy
bez dětí

Co mám, tak asi učinit
Když pocity mě tísní
jak v hromadném hrobě za vraty
dětí co chtěly učit se či snít
Poslal jsem litr na Člověka v tísni
ale jim to život k hrám nevrátí






© 1999-2010 henryhill©copyright 19. 2. 2010

-





Propiska Henry Hill



Co myslíš, jak vypadá taková propiska?

Já nevím, nikdy jsem ji neviděl zblízka



Jen tuším, že se s ní píšou dopisy milostný

A někdy i psaní co má ostrý dno i ostny



Prostě se s ní dá napsat cokoliv, co chceš

a papír to vstřebá tiše, byť by to byla ta největší lež



Ale Ty mi lhát nebudeš. Slib mi to

Ne to nebudu. Mě je jen líto



Že ani já jsem ještě neviděl propisovací tužku

Víš, někdy mám sen, jak ke mně k lůžku



Přistupuje bílý muž s taškou plnou barev a pastelek

a on mé vesnice, ani domu, ani mě se nelek‘



A já můžu vybarvit náš svět černobílý

do barev krásně jasných, až je to k nevíře

Ten sen však trvá jen chvíli

Stačila by mi modrá linka propisky po papíře





http://laccacheletemps.asp2.cz/post/Sbirka-prvni-informace.aspx




© 1999-2010 henryhill©copyright 19. 2. 2010

Vidím chybu svou, že jsem nestudoval
mohly jste mi přinést, větší múzu i rozhled
Že zastavil mě, můj stud o val
předsudků profesí dělnictva
Tak zabil jsem svůj tiše rozlet
Zbývá doufat, že bude jedna z dělnic Tvá
a snad, Ó.... i má
Bože, má blbost mě dojímá






© 1999-2010 henryhill©copyright 15. 2. 2010

Polibek ti pošlu
po větru, co rychle utíká
snad se nezatoulá někam
neboť na odpověď čekám
podoben oslu
co strachy nehýká

Když duje silně pod Kletí
ten orkán s básní mou sedá
na střechu
z plechu
tak Ti možná přiletí
ten vítr, neposeda
s polibkem a střechou vod souseda







© 1999-2010 henryhill©copyright 20. 1. 2007

Láska je tak sladká
jen škoda zkrátka
že nemá zadní vrátka






© 1999-2010 henryhill©copyright 10. 2. 2010

Sic vím
co bych chtěl říct
ale, jak to napsat?
Ctím rým !
Nic míň
Rub je totiž zároveň líc
Daktyle promiň
musel jsem
to sem
nacpat

Sic vím
co bych chtěl říct
ale, jak to napsat?
Ctím rým !
Nic míň
Rub je totiž zároveň líc
Daktyle promiň
musel jsem
to sem
nacpat





© 1999-2010 henryhill©copyright 10. 2. 2010

K řece přece du
Vyfotit si faunu vodní
a Vodníka předsedu
Do záběru ho ženu
ale ne jeho ženu
vždyť jdu vod ní





© 1999-2010 henryhill©copyright 2. 1. 2010

Cítím se
jak rozervaná kolej
od vykolejeného vlaku
Jak utržená páska od límce
mého smutečního fraku

Ruce mě bolej
jak nohy poutníkovy
po stoupání na Everest
Mám na nich okovy
všech poutníkovo cest

Mám život
v životě života
na konci všeho a ničeho
Poutníka tlačí bota
ale však od čeho ?

Z čistých pij vod
poutníku dalekých světů
Jen tak samo sebou
poutníku života věčné lopoty
Do koše Tě smetu
a s Tebou
i mé všechny trampoty



© 1999-2010 henryhill©copyright 10. 2. 2010

Napadá mě
Že Bůh má svou něhu
Zdá se mu naše vlast
(-má patří úcta Dámě-)
jistě hodně špinavá
Tak ji vypral do běla
v novém sněhu
Ó bože jaká slast
krajnice z soli vod měla
Tak zavřu má ústa štiplavá

Vždyť Dáma už dospěla

„Ne !...nezdá se mi,... docela ?“





© 1999-2010 henryhill©copyright 11. 2. 2010

Lidé jsou hluší
bohužel i slepí
Nerozumím tomu
Nejprve tělo s duší
rozbijí do atomu
A pak to pracně slepý

Říkám jsi, když jdu domu
„ty blbče už nepí !“





© 1999-2010 henryhill©copyright 11. 2. 2010

Ani se mi nechce věřit
že planeta roztává
Když studí mě od ní řiť
a nejeden už nadává

Cítím se jak Eskymák
Na severním pólu
ptáčkům sypu hezky mák
Vždyť mrzneme tu spolu

A až všechno roztaje
do věčnosti zkažené
Své jmění prodám
„onen kožich z Hranostaje“
Matka mi lká, že né
Já však mám oči blažené
a oddávám se ódám

Na zimu
která tu byla naposled
Však k rýmu
hledám ten správný slovosled

Popros led
ať netaje
Popros sníh
ať padá dál

A přeci hned
už věta je
A já už nemám strach
a to jsem se jako vrah
jich tolik bál

Ať sníh zahladí stopy
stopy pod šibenicí
Našich jar, lét, podzimů a zim
V pekle jistě dnes topí
všichni pekelníci
Hřejí se z našich rýmů a vín




© 1999-2010 henryhill©copyright 11. 2. 2010

Zvu Vás vážení na degustaci
svých myšlenek
Snad Vám papír postačí
místo sklenek

Slyšte upozornění
číšníka světa bolu
Jsem neskromný číšník
V mém díle je
i co tam není
Podívej se dolu
Nebo si vem deštník
vždyť leje !

Prší Ti hrůza
za krk v chuchvalcích
nezpochybnitelných činů
Jak lůza
Spíš? tak mě chval z cích
a příště dej přednost vínu



© 1999-2010 henryhill©copyright 10. 2. 2010

S pitoreskní noblesou
andělé čumí v nebesou
Alespoň na mě
Čumí klamně
Tím, že vůbec jsou





© 1999-2010 henryhill©copyright 9. 2. 2010

Mám něco zas pod kůží
Možná jednu lekci
jinak, že mi nic nedluží
Tenhle kulatej a zlej svět
Já však hlavně nechci
Do něj vystřízlivět



© 1999-2010 henryhill©copyright 9. 2. 2010

Maminko má
píšu Ti z války
Jak je doma ?
Tady jsou jen tanky

Občas tu prosviští
nepřátelská střela
Jak mi bylo dobře na hřišti
a Ty, Ty jsi byla tak skvělá

V zákopu střílím
na kluky jako jsem já
K mým slabým chvílím
uklidnění: „jiné zem dá“

Však byli také nejspíš syny
syny matek skvělých
Proč, z jaké asi viny ?
Uklidní jen, mě líh ?

Maminko ti synové
po mě ale pálí taky
Tak udělejte si nové
I když to tu přežijem
Zbudou po nás jen vraky
Smutné té války rekviem





© 1999-2010 henryhill©copyright 4. 2. 2010

Volá na mě
„Mistře“ Eva
„Proč vyhřezly
Vám z prstů střeva ?“

Já volám lámaně
„Jsme i při výhře zlí !“
Však přes ozvěnu, která změní
Na pouhé výřezy
Evy dětské snění





© 1999-2010 henryhill©copyright 4. 2. 2010

Svět je zakouřený
kabaret příběhů
tak trochu vždy jiný
Však stále monotónní
Bereš něhu
z rukou ženy
Která zří v běhu
Tvé lidské viny
Napíši mnoho o ní

Však ani na chvíli
nepřiblížím se
její velikosti
velikosti mateřského pudu
Časy viny
i strach smyly
jak voda na římse
nezvané hosty
S kyticí růží
za maminkou pudu
Vždyť nikdo jiný
jí víc nedluží





© 1999-2010 henryhill©copyright 4. 2. 2010

-



Jsem pouhou loutkou v rekvizitáři
A svět je první i poslední scéna
Všichni ostatní jsou asi lháři !
Že prý lepší zítřky.................
přitom jde všechno do ztracena





© 1999-2010 henryhill©copyright 18.1.2010

-





Rád jsem ve městě
kde Vltavské vody
rozčísly břehům šíji
v neúnavném koloritu vracení
snad na své cestě
dojdeme shody
že město, kde žiji
Jiné už ve světě není

Vody šumavské šeptají
tu svou obehranou
písničku o tanci k moři
Chvátáme staletí stále
a sněhy nás sytí, když tají
Za Budějovickou branou
se znenadání vynoří
hrad s věží na skále

Nechal si postavit
Pán hradní
Vítek z Krumlova
Ještě hrad i nad ní
A kostel svatý Vít
tam dojdou Vám slova

Jindřich III. z Rožmberka
roku 1406
Nechal ulít dva zvony
Sem zvou Vás ony
Ve věži zámku visí
Zvoní, když má herka
vrací se z cest
lákaj mě domů, že nejsem cizí

Co vykoukne zpoza hradu ?
Mám rád tu zahradu
zámeckou blíže baroku
Krásou je každý čas roku
Když se v ní procházím
A z nenadání
Ze srdce prchá zim
a nastává tání

V listopadu je nejhezčí
nachové veliké buky
listy pouští červené
A třistaleté javory zas okrové
Cítím se v bezpečí
sic dávno nejsme kluky
a pro nic se nerveme
Tady jsme někdo, v té říši snové

Jsme králi
a ve zlatě se brodíme
alespoň nekonečna chvílí
tak konečně krátkou
Už zdáli
přání se rodí mé
kéž byste tu žili
žili Krumlova pohádkou






© 1999-2010 henryhill©copyright 1.-3. 2. 2010

Kristus visí si
na svém kříži
tak nějak nezúčastněně
Světe čí jsi ?
Boha, co vzhlíží
z obrázku na stěně ?

Nebo každý jinému patříš
každý má svůj svět
přesně takový, jaký chtěl
Pak dožijem..... a na kříž
neradostná je to změť
mých a vašich těl





© 1999-2010 henryhill©copyright 3.2.2010

Zas na mě jdou
ty černobílé obrazy
jak od pana Hrabala
Jaro je mizernou mzdou
Jen břízka si vesele obrazí
Asi se ve výčitkách
tak blbě jako já nezahrabala
A já bych nejradši mí drazí
Pro ten sweet cit kách´






© 1999-2010 henryhill©copyright 28.1.2010

...





Co máte rádi ?
Já cítím bezmoc
Jak moucha v síti
jsem ztracený
Tak přežít přes noc
Měsíc studeně svítí
A všechny rady
jsou bezcenný







© 1999-2010 henryhill©copyright 1.2.2010

Doléhá na mě
na mě realita
světa hrůz
Tváří se klamně
jak barevná ulita
našich můz







© 1999-2010 henryhill©copyright 1.2.2010

Kruté lože
Ledna se vleče
se svým mrazem
našimi dny
Bože
Prosím tě v kleče
jaro pusť na zem
a zbav nás té tmy






© 1999-2010 henryhill©copyright 26.1.2010

Mám rád Českou zem
mám hezký výhled
k popisu nestačí mi věta
z mého skromného bytu

Jdu na vzduch

V tom šlápl jsem
samotný hleď
Přímo do světa
Velikého psího shitu

A spousty much

K letu se vzneslo
Bez zbytečných metafor
V proudu žití
ztratil jsem mé veslo
proud o skaliska
teď můj metá vor
Představa mě sytí
jak pěkně s blízka

Cpe se plnými sousty duch






© 1999-2010 henryhill©copyright 31.1.2010

Hledám
Světa slabá místa
abych se mohl vysmát
něčemu jinému než sobě

Než shledám
pravdu dozajista
že se mám vystát
V té věčné zlobě







© 1999-2010 henryhill©copyright 30.1.2010

Prý vesmír se někam
dál pořád rozpíná
A já se lekám
že jsem sám jen špína

Vypařit se je přání mé
jak vody louže
V teplém letním dnu
Mezi mráčky jiné
si ten můj klouže
V krásném zimním snu







© 1999-2010 henryhill©copyright 30.1.2010

Mám rád Krumlov
I s jeho schody do nebe
všude je to z kopce do kopce
Když mám na rum lov
Řvu do noci „Olé!“
pak strážníkovy vykám... vole
Je to nahoru i na VéBé
a skončí to ....dole
.........dole v kobce






© 1999-2010 henryhill©copyright 30.1.2010

Co mě může
potkat horšího ?
Než sebereflexe svého mozku ?
A při té hrůze
co zabila mého kočího
s ním i jeho vozku

Jedu v dál životem
teď už bez opratí
do psychologických traumat
nocí budoucích
Vzkazuji to Těm
co se ztratí
s provazem po docích
Své kůry šedé
někde v lebce
Zůstává lehce
Jen strach co svede
zabít i moje hřebce





© 1999-2010 henryhill©copyright 29.1.2010

Mám se rád
asi, jak to hovno v míse
S rozdílem akorát
že to hovno.......
...... spláchnutí nebojí se







© 1999-2010 henryhill©copyright 29.1.2010

Já: „Kolikrát
už jsem zemřel ?
Alespoň na papíře

Mám dál žrát ?
Jen tu zem žel“

Oni: „pomůže akce mu“

Já: „Dál rozviklaný
ve své víře !

Ten zvyk s lany

A k čemu ?

Že jsem blíže ?“




© 1999-2010 henryhill©copyright 29.1.2010

Život
se svou beznadějí
se vtírá
do mé mysli
Přijde vhod
Snad raději
tupá víra ?
Se zbytečnou otázkou
o co jsme přišli ?
když schovali
jsme se před láskou




© 1999-2010 henryhill©copyright 25.1.2010

Na sněhové přikrývce
až kolem mínus dvaceti
po rumu jedné odlívce
budu před zemljanku
kusy ledu zvraceti

Kéž vyžebrám si na Národní
letenku do Říma
Češi ti jsou hodní
snad v Římě nebude taková zima

Nebo poletím
se Student agency na Kanáry
bude to lepší
než přikrývat se smetím
a voblejzat kanály





© 1999-2010 henryhill©copyright 18.12.2009

Jsme slepci
druhé raději nevidět
My vidět nepotřebujeme
Ani zlámanou grešli
nedáme za zrak

Máme skepsi
není nám co závidět
Jak spolu na Zemi bojujeme
tak jsme se pěkně sešli
A čekáme na zázrak



Jsme žebráci
otrhaní, špinaví
Žebráme city od druhých
Čekáme v řadě
v řadách dlouhých
Co je to za práci ?
Která unaví
A srdce krade



Jsme kati
však bez kápě černé
To zlo samé produkujeme
Byť s úsměvem na líci
Nervózní, jak Alíci
Když máme smekati
a naše duše být věrné
bohu a na něj kujeme



Jsme bídní
jak červi
Jsme mizerní
jak v beznaději
Jsme otroky
své minulosti
Ty roky
ve zlosti
Těch dní
máš nervy
Jsi stále věrný
Chlast…raději
než Beznaději



Jsme
a nikdo to neví
Žijeme
no spíš je to tlení
Bijeme
je tvrdě, to se ví
Tlejeme
v té hnusu revue
Smějeme
se tomu, co je levý
Blejeme
si na hlavu, že ví
Ví
Ano uvnitř jsme bohy
Jen na venek zrůdy okaté
Máme k lásce vlohy
Leč voláme ó kate
Vem si nás hříšníky
Nebo nás bože
proměň v básníky




© 1999-2010 henryhill©copyright 20.2.2007

Nastal soumrak
jen pes si přines vytí
Může za to zrak
či, že osvětlení nesvítí

Že lásko nejsi pozorovatelná
že jsem Tě lásko nespatřil
Svůj strom datel má
a pes ho zavětřil

Však co je mé ?
snad jen ty stíny
které zůstávají němé
zpoza hrobu hlíny




© 1999-2010 henryhill©copyright 6.1.2010

aneb Seven days in Hell




den prvý

Slunce těsně nad obzorem
a pach injekčních nábojnic
kolem prázdné zhola nic
vše přesně podle platných norem

modrého prasátka-
-dojnic
pro samotku blouznic
z citů, kostí vsádka
plněná horem
zbudou rudá trsátka
a slunce to neví
za obzorem
den prvý






den druhý

pozoruji od klíče otvorem
druhy jiné medikaci se klaníc
stále ještě živým tvorem
brát farmaka....za nic

nečekám,
že přiletěli
ani se nelekám,
že odletěli
jsem snad host, i
v lidském druhu?
zapadám do průměrnosti
maniodepresivního kruhu?

rozhlede byls´
ztížen
klíčem
rozume, kde byls´
přistižen
víš v čem?
nejsem debil s
kruhem mánií
se svými druhy
ještě žiji
den druhý


den třetí

v těsném obdélníku
z koženky a molitanu
po mém stětí
z přeleženého hrudníku
sotva vstanu


za úkol mají mimo jiné
vezmou to přes řiť mojí NE!
vytřást
aspoň část
toho smetí
z rozumu věru
i z duše
co přebývá průměru
však já netuše
Den třetí
s hadicí
voda
letí
v zadnici
naplněn zvracím
žiju a čím?


den čtvrtý úterý

neliší se z hola nic
od předešlých dnů
injekce..neboj nic
pro zbytky snů

asi fakt mám binec
v hlavě své
proto blázinec
mě zve

toť továrna na průměrnosti
nadprůměrný
i podprůměrný
tvory hostí

provinile koukám
na dveře
izolace
zevnitř zase
lehnu si kam?
v nedůvěře
v medikace
den čtvrtý který
zase na podlaze
žiju v úterý




den pátý

zmatený
melu pátý
přes devátý
zpocený

asi po té medikaci
mám ducha mimo tělo
ztížilo mi to identifikaci
co tělo všechno chtělo

spi sladce
ve vlastní šťávě
zašeptal bůh
v ten pátý den
jde to hladce
ve středu právě
splatit dluh
žiju nebo je to sen?




den šestý

postupné
vybití
představy
duši neoblaží
tak potupné
jak vyblití
potravy
na nádraží

však
bych raději
zvracel
na nástupiště
tak
snad příště
s touto naději
od cely do cel
v den šestý
k žití
jsem se vracel
či vrace
celkem si jistý
že mě chytí
medikace



den sedmý

pátek
den
vzkříšení
drátek
jen
pro sblížení
se smrtí
průměrnou
drátkované kosti
drtí
s duší věrnou
naši hosti
pod lucernou

vítězství
spočívá
v průměru
vítěz ví
že odpočívá
věru
v hrobu
je v něm
ve směru
pro tu dobu
správném (správně průměrném)

my v průměrnosti
vychovaní
leností
urvaní
tkáně a kosti
průměrně
pochovaný
věrně
zmíráme
vycvičení
do zákrytu
hřbitova
se dáme
v průměrném
koloritu
pátků umíráme
stále znova







průměrný
amen
i průměrně černý
kámen

již připraveny
tak začněme
oči slzí
průměrně
zbaveny.
ústa němé
to mrzí
pouze úměrně

skutečnosti prosté
vždyť ne všichni hosté
dostali pozvání

ke smuteční
tabuli
tam objímajíc
lžíci
nohu
pak prasečí
i s hmyzem
dotěrným
jsme věční
říci
mohu-li
víru majíc
v Bohu
mezi řečí
patří sem
místo průměrným

a taky

pro
epitaf
průměrný
už víš to
kdo
zmírav
průměr ni

on průsečík hodnot
na, které teď vsázíš
shoří víš?
se smrtí
jak bez vosku knot
na soudce jistě narazíš
na židli se zavrtí
a ty si sám řekneš
že průměru se nedivíš
než
zjistíš
lež








z bás. sbr. My life

© 1999-2010 henryhill©copyright 23.10.2009

Na štěstí
čekáme
ve frontách
výprodeje
v bazaru
na předměstí.
Lekáme
se samy sebe
na fotkách
a z lomu
toho děje.
Kdy jak po staru
vzdor rozumu
se podívat na nebe
nedovedem.
Nechci to vylhat.
Chci vám
na chvilinku
toto říci
předem.
Co takhle zhltat
palačinku
se skořicí
a utéct zadem.
K hrám
dětským
tam kde
kotví prám
s nadějí.
A Ty jet s KÝM ?

Vím co...
raději
A co říci závěrem
jdeme špatným směrem.
Byť s dobrým záměrem.





© 1999-2010 henryhill©copyright 27.10.2009

Bezpáteřní Lucifer
hraje s námi
na honěnou
zdá se,
že všichni nehrají fér
babu dá mi
vyplněnou
jak má se
však plnou plusových cifer
FÚ s námi
mám otázku zodpovězenou
jak dá se
zaplnit těch spousty děr

Co Jiří nadrobil
Mirek či Stanislav
a spousty dalších belzebubů
lid podrobil
tak plav
a drž hubu



© 1999-2010 henryhill©copyright 21.10.2009

Křížovku luště Nina
K večeři zas ta luštěnina
Snad lépe posnídám
Pak do kamen Pepo s ní dám
A posléze pod peřinou
spojí se naše pachy
Raději spát s Jiřinou
protože to je......
no smrad za všechny prachy





je třeba v těchto smutných dnech odlehčit
něco ze starší tvorby :-)


© 1999-2010 henryhill©copyright 17.11.2006

Svět je plný
smutků a krás
růží a trní
i slzí z nás

Však Zem se stále točí
i bez mnohých dětských očí

Smutek se odkutálí
asi tak
jak věčnost plyne
Přišel i zmizí v dáli
však
už vždy to bude jiné





© 1999-2010 henryhill©copyright 16.1.2010 (úryvek z básně pro Julii)

Z ruin domů dětí
se ozývá pláč
Bože ! Dobře je Ti ?
Co jsi vůbec zač ?

Že takhle rozbil jsi to tu

Z ruin těch domů
se pláč už neozývá
Dát vinu a komu ?
Jediné co jim zbývá

Věřit....i přes onu jistotu






© 1999-2010 henryhill©copyright 15.1.2010

Zbavit se pout
Cestou ke druhému břehu
tak si lehnout
do přikrývky ze sněhu

A spolu s ní vysublimovat
Vypařit se prostě
někam k lepšímu bytí
jak na Nuselským mostě
Zmizet ze stáda hovad
Do sněhové hromady
hromada zpomalí pád
Tak jsem stále mezi hovady
A jsem za to rád
Však furt je mi k blití



© 1999-2010 henryhill©copyright 13.1.2010

Moje tajné soukromí
Tak to bych vám nepřál
takové mi nebudete závidět
čekám až se to zlomí
až najdu svatý grál
a přitom ho vůbec nehledám
Najdu ho co nevidět
Nebo je to očí klam ?
Občas ho najdu k večeru
schoval se blbec v lednici
šáhnu po něm v tom šeru
a zas....mám.... jen opici



© 1999-2010 henryhill©copyright 6.1.2010

Logicky vzato
soustředím se na to
co mi chybí
a na tom co mám
hledám jenom chyby
To je asi to
proč jsem furt sám
bez pochyby







© 1999-2010 henryhill©copyright 10.1.2010

V neděli po ránu
Mám jen jedno žití
žití a v něm zmatek
Jak v hlavě ráno po flámu
Lampa svítí
do zrcátek
vzpomenu si na mámu

Vím život je takový
jaký si myslím že je
Sám jsem si uplet okovy
ve své hlavě z děje

Svého průměrně neprůměrného
života osla v ovcí božím stádu
Osla, jak černá ovce černého
stojícího až úplně vzadu

Nemám ambice k rozletu
ovci ze sebe vymáčknout
a ke všemu ještě bílou
Svetr bílý si upletu
ovšem nemohu se v něm hnout
odřežu si bílé údy pilou




© 1999-2010 henryhill©copyright 10.1.2010

Cítím strach
z lidí

Asi patřím do blázince
poněvadž po jedné sklínce

Je každý vrah
co slídí

A já se krečovitě držím
se svým mizerným žitím
Před doktorem mlžím:
„Já..... a problém s pitím ?“



© 1999-2010 henryhill©copyright 7.1.2010

Vánoce
s těma všema
blikajícíma balkónama
náš svět spotřební
Jedna velká nenažraná tlama
Jistě mám kecy pohřební !
Vždyť mele vše
bohužel i s náma



© 1999-2010 henryhill©copyright 20.12.2009

Zaháním
radosti letní
v mém září
Ani se nebráním
když otec ved jí
k oltáři

Jsem v nemocnici
na kapačce
potají
Jen vrabci si
na houpačce
pravdu šeptají

O mých láskách
z kterých zbyly cáry
a otazníky v otázkách
něco pro mě ?..máry



© 1999-2010 henryhill©copyright 30.12.2009

Dostal jsem zásah
šípem od amora
nemířil blbec
jen je pouštěl shora

Tak jsem v zajetí
lásky jednostranné
přemýšlím o tom
co teď se stane

Vyhodí mě z domu
bývalka dejme tomu

A já ?
asi seběhnu kolmou stěnu lomu
volným pádem
Protože chci být Tvým
ale ne jen kamarádem




© 1999-2010 henryhill©copyright 21.12.2009

Prázdně cítím se
jak medvídek zaprášený
v krabice rohu
osmnáctiletého muže
Levnější než sníh na římse
tak hmotně bezcenný
jak být mohu
jak medvídek být může

Jak kocour bez pyje
v koček harému
Kde každá si žádá
Jsem netečný
Jak táta co pije
zmazaný jak z krému
bolavý záda
Jsem zbytečný

Jsem in
jak hodinky
s kalkulačkou
jak stoletej panic
Jak prázdnej Demin
jak děravý holinky
jak vůz s kradenou značkou
Jsem na nic

Mám z toho jistý splín
skoro tak jako on
když na mravence
just flusneš
Tak v té části slin
topící se faraon
hraje si na utopence
skoná, než usneš



3.2.2007 sb. My life

© 1999-2010 henryhill©copyright

Jak kobliha bez marmalády
tak cítím se prázdný
Toužím a nemaje lásku
Tak stále hlady
Procházím těmi zdmy
hlavou řeše otázku

Kam a kudy jít
rovně...možná
či vlevo do údolí
Mě chce se žít
věřím, že srdce pozná
nejít tam, kde to bolí


27.11.2006

© 1999-2010 henryhill©copyright

Jsou smutná rána, když v srdci mém zakována.
Lásko zůstáváš.
Vím zmizela jsi na pořád, a mě nejde pookřát.
Mrazem hráváš.
V mém srdci trouchnivém, bože vše si vem.
Když dáváš.
Bože zpět čas vrať, chci mít zas závrať.
Z Tvých polibků.





něco z minulých časů 14.12.2006

© 1999-2010 henryhill©copyright

Ráno prvního je ospalé
vše si lehce spí
následky jsou nemalé
i já mám chuť se zpít
Láhví toho destilátu
chci po ní pěstí zkolit tátu
jako odměnou
za tu jednu spermii
kvůli,
které mám teď
v hlavě nasráno
Ve dřezu si jí přemyji
i z Boží zvůlí
že ještě žiji
a je zkurveně
prvního zas ráno


Přeji Vám ať ten rok je plodným rokem
ať zatočíte lehce se svým sokem

máme ho každý...je to lenost
A já si přeji ať postaví mi most

k mým domnělým skokům do básní
do přeplněného liduprázdna
všech mých hlav a řitních výplodů
Však teprv mít k tomu důvodu
být rád, že jdu já sním
jsme tu naráz dva

Já a výrok
štastný a Nový rok


© 1999-2010 henryhill©copyright 1.1.2010

Zamotávám žití mé
do absurdních jinotajů
až zamrzá na ústech smích

Snad z jara

Mě pračka vyždíme
a já na šňůře roztaju
jak onen z dubna sníh




© 1999-2009 henryhill©copyright 30.12.2009

Napijme se na silvestra
ať je naše cesta pestrá

Už jako dítě jsem na přípitek
skleničky ke stolu nes rád
teď vím,
že není nutné z těch výčitek
se nadobro zesrat

Máme svoje představy
jak je všechno na zemi
ve stálém koloběhu
Než smrt se nám představí
včetně svého zázemí
ještě nás předběhne o kolo v běhu

Proto nezdržuj se výčitkami
a napij se s tím Novým rokem
Než skončíš pod kytkami
a pod vtipným výrokem

Zde v Pánu leží
stejně je Ti na piču ráj
když nevíš o co běží
a jen psi se Ti na hrob vyčůraj





© 1999-2009 henryhill©copyright 30.12.2009

Chladí se mi v mrazáku
vodka
uvidíme jestli budeš
alespoň v náznaku
krotká

Nový rok přichází
a sním i nová lež
praštím s Tebou do mlází
než zjistíš, že tu jseš

My užijem si sexíku
v nedalekém lesíku

(obesraném od psíků)






© 1999-2009 henryhill©copyright 31.12.2009

Chci napsat teď
hezkou pé efku
pro Vás přátelé
(čumím do toho jak tele)
a taky pro život
tu děvku

Však máme naději
Láhve budějovického ležáku
v lednici leží mi ladem
Od děvky z protějšího věžáku
raději
beru to zadem

Ona děvka tváří se kysele
(jak na sekyru sele)
Vždyť mám k Novému roku
nové předsevzetí
vymést
po láhví moku

všechno tohle smetí
A jak ty roky letí
mám chuť se sám zamést
A se sebou možná zametu
i celou tuhle planetu




© 1999-2009 henryhill©copyright 31.12.2009

Jak se slunce sklání
do nového roku
Ptám se svého osudu
co nalil sládek do sudu
Alkohol, ten mi brání
v onom zákroku

Nové láhve otevření
pro Opičku jsem cvok
jen se mi škodolibě kření

Užijte si Nový rok
bez zbytečného vření

Váš henry hill




31.12.2009 asi hoďka

Není to špatný
a je mi krásně
jen je málo platný
psát o tom básně

Protože je mi teď
asi jako vždycky
sere mě svět
vším.... prakticky
a já nato seru, hleď
jak prozaicky




© 1999-2009 henryhill©copyright 30.12.2009

Láska
je cit všemocný
o to je horší
nemoct k ní

I když jistě spí tu
a to sere mě sice
tak piji ve svitu
chladného měsíce

City své sytím
jak čáp ze zmije
já z alkoholů směsice
že sebe v past chytím
co čas nesmyje
smyjí
láhve nového měsíce





© 1999-2009 henryhill©copyright 29.12.2009

Vím, že se nevyplatí
rakev novou stlouci si
ze starých latí
stejně se Ti odcizí

S nápadem přichází čas ranní
Ježíškovi stlouknu
dva nové svatostánky
A jestli na něj přijde zas sraní
v koledě naň houknu:
„ber to z té lepší stránky
posrals‘ jen Santovi sáňky“


© 1999-2009 henryhill©copyright 21.12.2009

Žiju si
v přepychu
své bídy
mé hnusy
si po tepichu
tiše slídí

Něž najdou mě
po mém domě
a rozhlíží
se lačně
Vše se blíží
s mou potíží
se začne
a tak sám si
rány rozlíži

V tragikomedii
a tragice
mého přepychu
s otevřenou ránou
Zjistím
že žiji
jen pro své opice
nejsou potichu
řvou s černou vránou

A pijí
nade mnou
na větvích
tak jde tmou
ne vůně, smrad spíš
těch domnělých
opic laskavých
i jejich láska v líh
.................však víš








© 1999-2009 henryhill©copyright 26.12.2009

Čas
Vánoční čase
jsi sladký
A já zas
jak prase
z pohádky






© 1999-2009 henryhill©copyright 29.12.2009 5 min

Jsem zamotán
do své sítě
všech lásek-nelásek
Jsem sám
jak dítě
se spoustou otázek



© 1999-2009 henryhill©copyright 27.12.2009 15 min

Že utekl ten rok
asi jak uličníci darební
od rozbitých výloh
Jak jeden skok
přes svět nelevný
do vánočních výloh

Slintáme před výklady
opustíme všednosti
K ničemu jsou dohady
a nanic i starosti

Až stromek se zítra ustrojí
a propukne Vánoční hod
Štastně, byť s plným
zažívacím ústrojím
Dárek od boha....láska
přijde všem vhod

Mějte hezké svátky

Henry Hill z Krumíšku pod Šumou

-





Jak je mi líto
dětí co hladoví
třeba v Africe
Že si tu žijem´
jak prasata zahnaný v žito
Doufám
že se nikdy nedoví

Tak alespoň
potěším vjemy jejich očí
Pošlu vánoční lístek
s plným žvance stolem
a když přání otočí
čtou si zasněně
Beru na Vaše nafouklá bříška ohled
..............proto
......................posílám
.................................... jen pohled






© 1999-2009 henryhill©copyright 22.12.2009 15 min

Už jde na mě taky
atmosféra vánoc
a taková ta sváteční deprese
Před moje zraky
svatá noc
drze
sere se

A s ní všechny
zbytečné zbytečnosti
úhledně zabalené do dárku
Hledám své ctnosti
marně
na dně pohárku
nejsou
je
jen
deprese
na stromku, v koledě
že jsem zbytečný
projedu se nad jezem
ze spodu po ledě




© 1999-2009 henryhill©copyright 9.12.2009 30 min

Topí se svět
ve zvracení
skříněk hracích
Taková
nepoddajná změť
v ní básníci ztracení
v básni v mracích
Jen jejich slova
která se zas
a vždy znova
pouští po větru




© 1999-2009 henryhill©copyright 13.12.2009

Lidé ztuhlí
neb v teplárně
došlo uhlí
nebo plynu
Modlíc se marně
s ledem splynu
vně truhly


© 1999-2009 henryhill©copyright 20.12.2009

-



Milenko
z LCD monitoru
Milenko
z displeje
mobilního telefonu

Máš tělo Afrodity
však srdce z kamene
kdo dnes Tě líbá zpitý
zítra dneška vzpomene ?

Asi jen stěží
v utrpení
kocoviny fyzické
Na hlavu sněží
ale krev pění
Bože,
.....jak komické




© 1999-2009 henryhill©copyright 12.12.2009

Zase po roce
začal čas těšení
na další Vánoce
Zase radostné
mám prázdno v kešeni
tak zbude
radost,....... ne !

Od Providentu půjčím si
na nápoj z lihu
Nejsem jen tak kýmsi
z hrdla rumové láhve
slíznu tvojí krásy pihu

Že je to nahnutý
a ještě svět
se se mnou nahne
atmosféra mě donutí
si pod fousy pět
Vánoční koledy
přes mojich opic změť
letos...
.. snad naposledy.






© 1999-2009 henryhill©copyright 17.12.2009 20 minut

Dal jsem přednost
sudovému vínu
a jsem lehce opitý

Chraň svou cnost
ve svém klínu
hrozí jí dobití

V sudu je vína dost
a jestli chytnu další slinu
hrozí mě poblití






© 1999-2009 henryhill©copyright

Lásky moje stárnou
se svými
pubertálními
potomky
Láska zdá se býti dávnou
byť s materiálními
úlomky
v srdcích snad
nás obou
zbyl hlad
umocněn dobou






© 1999-2009 henryhill©copyright 13.11.2009

Jsem ukřižovaný
na stránkách bílých
mezi dva paralelní světy
( kdo by to do mě řek )

Ač schovávám se do vany
mě v jistých chvílích
napadá vyndat z věty
jen mrtvolu a její skřek




ROZptýlen ROZozptýlením ROZumy ROZsévám 12.11.2009



© 1999-2009 henryhill©copyright

Mí oblíbení básníci
začínají na Kr.
To mě táta nakrk
Že se nejmenuji Krůtíbrko.
Já začínám na Ko.
Ještě bych měl pyje
dědičného.
Špatně mi je,
když se pije
do žaludku lačného.
Ale zase horem letí chlast.
Bez zbytků žvance.
Ó jaká slast
pro chudého štvance.
Má půlitrová romance.





© 1999-2009 henryhill©copyright 31.10.2009

Jak jste se zdály
vy světy zdáli
krásné
a bez chyby
To není mi jasné
když zbyly
Jen pochyby
O sobě samém
o světě celém
bohužel i o bohu
S provazem nad ránem
v tom světě skvělém
dál žíti nemohu




© 1999-2009 henryhill©copyright 5.12.2009