Vždy když jsem s Tebou,
je mi tak krásně..
I v bouři slunný den,
vše chci vidět jasně..
Ty a já celý den
a naše hry na city..
Povzbudit,splnit sen,
to umíš už jenom ty...
jenže čas s Tebou,
tak rychle ubíhá..
Celý den za sebou,
luna se usmívá..
Už brzy ztratíš se ve tmě,
já v noci nebudu spát...
Tvůj stín usíná ve mě
a šeptá že máš mě rád...
Andělé noci
Zavřela knížku a zasněně se rozhlédla po pokoji slabě osvětleném lampou pouličního osvětlení. Zdál se jí jiný než ve dne, tak nějak temnější, tajuplnější. Přitom všechny věci ležely tak, jak je tam nechala ona. Kdy tady naposled uklízela? V pátek? A to je pondělí. Jenže není to tak úplně její vina. Jednoduše nestíhá. Nestíhá nic, už nemá tolik času ani na svoje kamarády, ani na svoje koníčky. Nestíhá dokonce už ani školu. V pokoji vládne absolutní chaos : pod okny se povalují prázdné čtvrtky, tužky a další pomůcky na malování, o kousek dál počítačový stůl s nepřeberným množstvím učebnic, knížek,encyklopedií a popsaných i prázdných papírů, hned před postelí „hromádka“ v chumlu zamotaného oblečení, také tričko na spaní, které není tak úplně tričko, ale fotbalový reprezentační dres, který dostala od svého bratrance k narozeninám, od toho sluníčka které jí dříve dávalo chuť žít, svlékla si ho, protože jí bylo horko a konečně ve změti všeho možného i nemožného našla i svůj mobil… „Žádné přijaté zprávy“, ostatně jako vždycky. Podívala se alespoň kolik je hodin. 00.18 , za chvilku zhasnou lampy,napadlo ji. Pořádně se zachumlala do peřiny, bála se tmy a takhle měla alespoň částečný pocit bezpečí. Pod polštářem stiskla v ruce náhrdelník z tenoučkých kůžiček, dárek od táty… Jak moc si přála být teď s ním, říct mu: „Neboj se tati,jsem tu s tebou!“ Nemohla a měla pocit, že už nikdy nebude moci. Z chmurného uvažováními ji vytrhla náhlá tma..Takže je půl jedné,zauvažovala, nejvyšší čas jít spát. Zavřela oči, ví co bude následovat. Před očima se jí zjevují ty samé obrázky jako každou noc. Jeho krátké hnědé vlasy, jak strašně moc by je chtěla pohladit. Jeho uhrančivé oči, mohla by se do nich dívat celé hodiny. Jeho plné rty, vlastně nesnila o ničem jiném, než že by je mohla políbit. Jediné co chtěla, bylo pohladit ho po vlasech, podívat se mu do očí, políbit ho a zašeptat mu do ucha: „Miluji Tě, Lukáši“
Zavři oči a buď se mnou jen..
Zavři a oči a žij svůj sen..
Zavři oči a nelámej ande mnou tyč..
Zavři oči a uteč se mnou pryč..
Zavři oči a buď se mnou napořád má lásko...
ZAvři oči a opakuj mi ořád to tvoje nežné: "Krásko"
Zavři oči..Co se světem? Zapomeň an něj!
Zavři oči a pusu mi dej
"Láska vychází z touhy lidské bytosti být jiné bytosti nenahraditelnou i za předpokladu, že vše na tomto světě je nahraditelné." (Walter Benjamin)
"Lehko se dáme oklamat tím, co milujeme." (Moliére)
"Lépe být smutný s láskou než veselý bez ní." (Goethe)
"Láska je líbezný květ, ale je třeba odvahy, abychom si jej šli utrhnout na kraj strašné propasti."
(Stendhal)
"Srdce vždy kráčí po cestě, z níž nás rozum zrazuje." (Henri Louis Bergson)
"Vybral jsem si; není již mým cílem hledat, co by se mi líbilo, nýbrž líbit se tomu, koho jsem si vybral." (Alain)
"Velká láska nepředpokládá nic více než milovat člověka takového, jakým je." (Claude-Pierre Boiste)
"Člověk není nikdy žárlivější, než když sám začíná v lásce ochabovat. Pak už nevěří tomu druhému, protože cítí, jak málo se dá věřit jemu samému." (Grillparze)
"Abys byl milován, miluj!" (Seneca)
"Když milujeme, není nic lepšího dávat než pořád dávat, život, myšlenky, tělo, všechno, co člověk má. A cítit, že dávám, a všechno vsadit na to, abych mohl dávat stále víc". (Guy de Maupassant)
"Milovat a být rozumný nemůže ani bůh". (Publius Syrus)
"Kdo už nemiluje a už nechybuje, ten ať se dá pochovat". (Goethe)
"Zamilovaní jsou vždy rychlejší než hodiny". (Shakespeare)
"Láska tíhne k tělu, přátelství k duši". (Ramón de Campoamor y Campoosorio)
"Jestliže někdo v životě poznal i sto žen, vůbec nemusel poznat lásku". (Karel Čapek)
"Milovat znamená ve štěstí druhého nacházet štěstí vlastní". (Leibnitz)
"Jediný rozdíl mezi rozmarem a věčnou láskou je, že rozmar trvá o něco déle". (Oscar Wilde)
