It_Is_Me.

Jana byla včera u kadeřnice, Tereza dnes a Sona jde v pondělí.. a já? mě tam už nikdy nikdo nedostane!!! Já vím že jsem minule slíbila, že napíšu něco o mě a o sportu.. ale jelikož jsem si natáhla včera vazy v koleni, je pro mne toto téma natolik bolestné, že ho přeskočím. Tak tedy fajn, již od útlého dětství jsem byla hezké miminko (sice jsem byla tlustá, ale roztomilá) no a měla jsem krásný světle blonďatý vlásky, ale do tří let (sakra sakra!) mi ztmavly..když si představím, že jsem mohla být blondýna je mi smutno. No popojedem, barva vlasů se nakonec ustálila na šedivo světle hnědý, načež jsem byla přitažlivá asi jako.. hm.. představte si někoho kdo je úplně hnusnej.. tak přesně takhle. No fajn, ale to nebylo nic proti tomu, jak jsem vypadala, po své první návštěvě kadeřnictví.. Byla jsem starou hnusnou škatulí odtažena k umyvadlu, a když jsem jí vysvětlila, že to bílý tam jsou zbytky žvejkačky co mi tam přilepili kluci na táboře vzala nůžky a ustřihla mi moje dlouhé vlásky jedním střihem. Tu ženskou nenávidim, a nenávidět budu. když jsem s čerstvě ostřihaným hříbečkem vešla do trolejbusu všichni na mě civěli.. jo, tak to mi asi seklo ne?? NE. Už to, že z tohohle účesu byla v extázi babička mě přimělo zamyslet se nad tím, že když se to líbí babičce, tak nebude něco v pořádku.. Má intuice ani teď nebyla vedle. když jsem vešla do třídy, všichni ztichli načež propukli ve strašný hysterický smích. Strašně jsem se ujištovala, že se nesmáli mě, ale ted už jsem natolik silná, že si to dokážu přiznat ano.. smáli se mě a nikomu jinému. Je mi jasný, že hříbeček patří do života každého z nás a každý jsme si tím prošel.. ale i když mi babička tvrdila, že tento účes je moderní, stejnak jsem jí to neveřila, jelikož když něco bylo cool v minulym století, nutně to neznamená, že to bude cool i ted. Když jsem se svého hříbečkovského komplexu zbavila, šla jsme do kadeřnictví znova.. to mi bylo pro změnu na hlavě vytvořena kreace kdy máte kolem obličeje vlnky, vaše vlasy dosahují délky 5 centimetrů a vypadáte jak debil,. Když jsem tam byla naposledy, kadeřnice se stašně smála tomu, že moje vlasy mají každý jinou délku a zavolala ostatní kolegyně, "at se na to přijdou podívat, že je to sranda" jo..fakt miluju když je mi trapně.. ale to už bylo dlouho.. asi jste si všimli, že o zdrcujících a opravdu příšerných situacích v mém životě dokážu psát s lehkou nadsázkou s odstupem několika let.. takže o tom, jak jsem si před 3 měsíci ostříhala pravou půlku vlasů na mikádo a tu druhou nechala pač jsem si v půlce rozmyslela, že vlastně mikádo nechci, nebo o tom, jak mi původně červenohnědá barva chytla na vlasech dorůžova a já vypadala měsíc jako pošahaná infantilní trubka se zmíním tak za 3-4 roky.. tak si na to počkejte, a opatrujte svoje vlasy.. a hlavně si nedávejte na hlavu modrou.. není to dobrej nápad- věřte mi :-D :-* pá