It_Is_Me.

Minulý týden, když jsem psala slohovku jednomu sportovci jsem si vzpomněla na to, jakou já jsem měla tak před deseti lety averzi k jakémukoli sportu.. už od mládí jsem byla vedena k tomu, že bych měla mít nějakou zálibu, prostě něco, čemu bych se věnovala. To, že jsem byla věrným sběratelem krabiček od zápalek a kalendáříků naše nenadchlo, načež jsem byla babičkou a dědou přihlášena do hudebky.. o sportovních kroužcích ani zmínka. Když jsem přišla na první hodinu flétny, myslela jsem si, že jsem spolkla všechnu moudrost světa, načež jsem se přihlásila i na housle, později na klarinet a na klavír. Byla jsem vážně nesnesitelnej, hudebkou profláklej hudební šprt.. miláček učitelů, dětmi nenáviděná a vítěz všech soutěží. každou takovouto významnou soutěž se mnou absolvovala babička, nebo děda. přišli pokaždé, jen jednou ne. A to se mi stalo osudným, prostě jsem to zvorala..Bylo jasný už ze zdrceného pohledu mého učitele, že tentokrát to první místo nebude. Byla jsem naprosto šokovaná a měla jsme okamžitě chuť vyskočit z nejvyššího patra hudebky a rozplácnout se i s houslema o zem pod námi. Zdrtilo mě to.. měla jsem záchvat takový, že nakonec byla udělena první místa dvě.. mě náleželo jedno z nich. Strašně se za to stydím..ale nebojte, vymstilo se mi to. Když jsem ze základky přestoupila v 5. třídě na jazykovku, ocitla jsem se jakýmsi nedopatřením ve třídě plné sportovců.. No, možná nebyli všichni sportovci, ale prostě z mého pohledu ano. Všichni vyšplhali na tu hnusnou studenou tyč až nahoru, všichni uběhli 5koleček kolem tělocvičny a hlavně uměli všichni hrát míčové hry.. já ne. Úlevy, které mi učitelky na bývalé základce promíjeli proto, že jsem věrně absolvovala každý výchovný koncert a svou hrou jsem zachraňovala každou školní akademii tady prostě nikoho nezajímalo. A tak jsem byla loser..při vybice jsme vybíjela lidi z vlastního týmu a při volejbale odbíjela míč na stěny, protože jsem prostě nepochopila základní princip této hry. Nedokázala jsme pochopit, proč všem na těch debilních sportech tolik záleží.. vždyt já trávím denně dvě hodiny v hudebce!! kupodivu, ani klukům to neimponovalo.. moje babička mi vždy kladla na srdce, že chlapce si získám něžností a jemností hudebně vzdělané dívky.. jestli někomu z kluků učaruje dívka hrající na klarinet, všechna čest :-)). Závěrem bych chtěla říct snad jen to, že i když vám něco opravdu nejde a jiní jsou v tom naprosto špičkově perfektní věřte mi, že i vy budete jednou rádi za to, jací jste.. No a jak to skončilo? S těžkým srdcem, především kvůli babiččiným smutným očím jsem s hudebkou skončila. začala má éra sportovkyně.. ale i její začátek nebyl jednoduchý.. ale o tom zas příště, díky za váš čas :-))