a další týden, a že tenhle týden byl výživnej, a to tak, že velmi.

Asi nejvýživnější den bylo úterý, hlavně pro kokota, ale nakonec když to vezmu suma sumárum, tak pro všechny. Nicméně tomuhle minulýmu týdnu, předcházel víkend, tedy pro mě dost důležitej víkend, protože v pátek 8ho jsem měla kontrolu a čekala jsem, že mi už řeknou konečnej verdikt, kterej mi řekli, ale bylo to trochu jinak, než jak jsem čekala, opět.............ano, nutno dodat opět jinak, než jak jsem čekala.

Ten pátek byl vůbec debilní den, pohádala jsem se s Chriss, s Tomášem, naši mě opět rozbrečeli, Andrea mě nasrala, ale prvenství má stále kokot. No prostě v ten pátek mi po někdy kolem oběda řekli, že se to všechno skvěle hojí, že krev má správný hodnoty, i když nejsou úplně v pořádku, tak že se dle jejich názoru léčba blíží do úspěšnýho finále, měla jsem radost. Měla.....protože pak řekli, že sundání korzetu, jak já říkám mýmu ukončení léčby, že to bude né za 10dnů, jak jsem si třeba já představovala, ale až někdy mnohem později, a taky mnohem později toho dne mi řekli, že po dohodě je výsledný datum 10.dubna. V mých nejbujnějších snech se sice desítka objevovala, ale pouze ve spojení s počtem dnů, ne že to bude datum dne za víc než 2 měsíce. Chtěla jsem tam zůstat, zůstat ležet až do toho zkurvenýho desátýho dubna, už se nevracet na šumavu, už nemuset být přes den s kokotem, už se tam na tý samotě neprobouzet, neusínat, už tam prostě nejet.........................Andrea tam udělala scénu, proč to má trvat tak dlouho a dívala se na mě jako kdyby čekala, že jí řeknu to, co nebylo jasný ani mě, no prostě udělala scénu, že pojedeme na jinou kliniku, protože to není možný aby to ještě nebylo srostlý a že každopádně nesouhlasí s tím, abych byla další měsíce s korzetem, smůla je v tom, že její scéna nebyla vlastně k ničemu, když přehlídnu fakt, že se od doktorů dozvěděla informaci, která jí osobně neudělala radost, ale ta nesouvisí s mým stavem, ta souvisí s příčinou toho mýho stavu. Takže se domluvilo, že se tam sejdeme v neděli 10.února a příležitostně se upraví připravovaná propouštěcí zpráva, na které trvala, nevím proč, nebo nevím přesně proč, ale prostě..................v neděli jsme tam přijeli, opět to byla silně vypnutá atmosféra, dohodli jsme se že žádná přeložená péče nebude, což, nebylo divu, Andrea určitě netouží nikomu vysvětlovat proč je kokot takovej kokot.............jen je škoda, že si takovýho magora ještě drží, kdyby ne, mohlo to celý vypadat jinak, aspoň teda podle mě, ale zase na druhou stranu, mý úvahy v tomhle směru jsem tak nějak vypustila, protože mě nebaví myslet na to, co by bylo kdyby....pro mě je nejdůležitější to co je, i když je to blbý, tak to prostě vzít na vědomí a nemyslet na to, že je to možná jinak, protože těch "možná" tam je příliš moc na to, aby z toho mohlo být něco pozitivního.Takže, dali mi ten papír, pak se volalo našim................nezvládám to, nějak to nemůžu zkousnout, nejde to...a nevím jak to bude potom..nevím co bude, jak bude, ale vím, že to bude druhej dubnovej čtvrtek, a dál se prostě uvidí.

Takže to byl ten předminulej víkend..........Přišlo mi divný, že nejsem v depce, ne že bych depky milovala, jasně že ne, jen prostě..myslela jsem že mi řeknou že už je to fajn, že mi ten debilní krunýř sundaj dřív a né až za tak dlouho, a jedinej důvod jakým jsem si to vysvětlila bylo to, že už to skončí, celý tohleto TO čemu se život dá říkat jen s hodně silným přivřením očí, že jsem klidná, protože mám papír, na kterým je konečný datum sundání korzetu.

Takže začal minulej týden, nejede mi icq...........neřeším, nenervuju se, seru na to, mám skype a líbko, takže když jdu na net, můžu někam vplout, líbko mám na diskuze, jen je škoda že ty diskuze k něčemu se někam ztratily a místo nich je tady plno úplně nahovno diskuzí, připojila jsem se k tomuto voji a taky dvě nahovno založila, nebo aspoň myslím, že dvě, no, nakonec, tohle je fakt úplně jedno.

Úterý, to byl ten den zmatku a ten "nejvýživnější" den z minulýho týdne.

Středa, dozvuky z úterka, u mě se to projevilo především spánkem, v úterý jsem toho moc nenaspala takže středa nějak byla pro mě únavnější.

Čtvrtek, svátek zamilovaných mimojiné, s valentýnem se roztrh pytel i tady v tý prdeli na šumavě a to hlavně díky kokotovým příbuzným, kteří tady k mýmu fakt úž němýmu úžasu jsou ještě pořád. Jako to, že po baráků věšeli nějaký červený sračky jsem přešla bez komentáře, raději, protože bych asi ze sebe nevydala jediný slušný slovo, pro to, co dělali. Byla jsem nahoře u sebe a dolů šla jen když to bylo nezbytně nutný, takže..jako normálně i v jiný dny.

Pátek byl divnej den a následně Sobota byla hodně divnej den, v pátek jsem nějak ani nevím co, nevím, to je celkem jedno, asi se nic převratnýho nestalo a jestli jo, tak se to stejně týká kokota, případně jeho rodiny, nebo jeho debilních kámošů, takže prostě to je úplně jedno. Na mě přišla první vlna depky, takovej..závan že mi ty dny vůbec neubíhaj, že stojí čas a místo abych měla pocit, že prostě dny běží, tak se čas zastavil, nemohla jsem spát, tvrdla jsem na netu, čuměla na filmy..a nic, prázdno, takový jako...já nevím prostě nic, jako totálně promrdanej čas, promrdanej, jako zbytečnej. Nic nedělám, nic nemůžu dělat, musím se šetřit, musím ležet, musím si na sebe dávat pozor, musím být v klidu, nejlíp pořád v posteli a mě už to LEZE KRKEM, sere mě to...............sere no.

Sobota, byl totálně nahovno den, v pátek jsem nespala, ale spát jsem nemohla, ležela jsem, unavená v posteli a když jsem zavřela oči tak nic, žádnej spánek, jen promítání mýho předchozího života na šumavě, života s kokotem, života? no prostě zase ty samý otázky na který neznám odpověď, jede mi to v hlavě jako film, jako smyška se pak točí hlavně ty věci a události který bych nejraději úplně zapomněla, vymazala..prostě vygumovala, tak abych na ně hlavně už nemusela myslet, mý chyby, mý..............velký chyby a mý omyly, zklamání, někdy slzy, někdy pak otevřu oči a nic...............ležím  a brečím a když tohle vím, že bude, tak je pochopitelný, že to zrovna nevyhledávám, mám ráda, když si lehnu a usnu. Hned. a bez toho aniž bych musela myslet, na všechno z minula, na všechny ty smyčky, který se smrskly do dvou děsných chvil..................Sobota byla zprdele den.

Neděle, čili včera