Dneska je zase pondělí, začíná novej tejden..a v tomhle tejdnu začne i novej měsíc, taky začalo jaro, a jaro…..to je krásné roční období, mé oblíbené

No, takže, abych si dopsala to co mi chybí, tudíž:

Druhej březnovej tejden

(byl únavnej, proto ho jen zmíním, jen letmo, zběžně.)

Pondělí

(9.3.)

ráno jsem zašla na akademii a taky do muzea, poděkovat za péči a čas, který mi ti lidé věnovali pro mou přípravu, která sklidila vlastně úspěch, takže jsem se tam po týdnu vypravila, to mi zabralo dopoledne, potom oběd v bistru, a ještě pár nákupů, boty………a ještě nějaký drobnosti, nesmysly, ale prostě..obchody no..

večer jsem byla na netu, protáhlo se to do nočních hodin, klasika no……..spát se mi nechtělo, takže…….asi proto?..nevím každopádně..promarněnej čas, jenže není jak ho trávit tak, aby promarněnej nebyl, takže?.. jo takže nic no.

Úterý

(10.3)

nespala sem, ptž….nevím jak to vysvětlit, kolem mě stres z pohřbu, i já jsem byla v tom stresovým kolotoči, ptž..pohřeb byl plánovanej na druhej den – středu, a bylo mi jasný, že se tomu nevyhnu, jakože bych tam nešla, takže to úterý..

rozhodla jsem se škrtnout net..jde to i bez něj, a jde šlo to tak proč by to nemohlo jít znova..má nechuť cokoliv dělat..třeba jen zapnout pc..anebo se tomu říká lenost??..dost možná, ale to je jedno.

den byl..bylo to takovej předfinálovej..s tím že finále mělo bejt druhej den, unavená jsem byla, jenže né ospalá, typická situace pro to vzít si prášky na spaní, JENŽE…po nich jsem po tom asi na dva dny vyřazená, jakože rozhozená, a když měl druhej den být ten pohřeb, tak..

tak jsem se odevzdala do přirozený pozice – čekatelky na spánek, což v překladu znamenalo to, že prostě vydržím nějak do večera a až na mě padne první známka únavy, využiju ji.

A tak se taky stalo, usnula jsem brzo, někdy kolem devátý..plusmínus.

Středa

(11.3.)

probudila jsem se brzo, kolem půlšestý, před půl sedmou jsem byla nachystaná k poslední akci kolem pohřbu kterou jsem slíbila, a to bylo objetí nějakých věcí, jako květiny a já vlastně ani nevím co, ale prostě něco.

Jenže všechno bylo jinak, celá středa byla jinak.

Některý věci jsem se dozvěděla se zpožděním hodiny, některý se zpožděním dnů

Tak např. to, že se pohřeb nekoná, a je odloženej na..nevím kdy, taky to, že na klinice zemřela ta malá nemocná holčička, což vysvětlilo pozdrženej pohřeb..jenže prostě když to víte, jsou vám některý věci jasný, ptž z toho prostě vyplynou, a když to nevíte..tak nevyplyne nic..

Klinika, smutní cizí lidé…pláč..a pak, né cesta zpátky, ale pokračování cesty, už ne v plným počtu jako ráno, ale jen ve dvou, lokalita stejná, jen jiné místo, jiná nálada, jinej člověk horská chata, sníh a hory..a dva dny mimo všechno.

Nechci a nebudu to rozepisovat.

Čtvrtek

(12.3.)

..horská chata, sníh..

Pátek

(13.3.)

..horská chata, sníh..

a navečer návrat zpátky.

Prudkej náraz všeho toho na mě, vstřebávání mi nešlo úplně přesně tak, jak by mělo, pocit marnosti stonásobně převýšil limit, dolehla na mě taky únava, víc než dva dny beze spánku jen stres a ..nepochopitelný cosi, převálcovalo mě to.

Beznaděj………….ukončená spánkem.

Kolem půlnoci jsem se probudila, unavená..a první co se mi mihlo byla spousta otázek, bez odpovědi, ..

Špatný, takže..předemnou víkend..víkend kterej neznamenal něco jako odpověď, tak jsem si vzala prášky na spaní..a prospala téměř celej víkend.

Sobota

(14.3.)

spánek

Neděle

(15.3.)

spánek

později odpoledne totální nechuť k čemukoliv, nechuť střihlá s leností dělat, cokoliv.

Pomalu, o to víc jsem si uvědomovala, co proběhlo, co se stalo, co z toho plyne..

Mý pevný rozhodnutí nejít druhej den na pohřeb mi vydrželo přesně do večerního telefonátu, po kterým jsem s dost velkou nechutí přehodnotila svý rozhodnutí na ten pohřeb tedy jít.

Znechucená…………..to je slabej, nic neříkající výraz.

Shrnutí

druhej březnovej týden byl hnusnej, hnusnej co se týká pocitů…………hnusnej co se týká událostí, hnusnej po všech stránkách.

Unavenej tejden.