Minulej tejden bych shrnula do krátkých vět.

Pondělí

Chtěla jsem malovat, oko už neslzelo, prst už tak nebolel, takže jsem chtěla, jenže kvůli svý lenosti, jsem v pondělí opět nemalovala. Chyběla mi určitá barva, a ptž jsem byla líná si pro tu barvu jít, požádala sem sousedku, která byla tak hodná, jenže mi neřekla, že se má v plánu vrátit až někdy pozdějš odpoledne, neřekla, faktem je, že jsem se neptala. No, takže pondělí - den, kterej jsem co se týká malovaní, ztratila.

Úterý

Malovala jsem, celý dopoledne od brzkýho rána, mohlo by se zdát, že všemu zlému je konec, jenže ne, už nevím přesně co byl ten spouštěč, asi nějaká drobná hádka, no drobná, prostě nějakej „bezvadnej“ rozhovor, při kterým sem si uvědomila, kolik času mi uteklo kvůli pitomostem (oko, prst, barva..alá lenost) a prostě měla sem otřesnou potřebu dát svému vzteku volnej průběh, no tak jsem dala, jenže mi při tý aktivitě křuplo v zádech

Takže jsem si „bezva“ pomohla, ptž sice jsem dala průchod emocím, ale zase si přivodila bolest, díky který jsem pak následujících x dnů nemohla malovat. Achjo, jsem pitomááááá.

Středa

Bolest zad přecházela do ztuhlosti, kdy jsem nemohla nic, trochu jsem měla strach, vzhledem k mýmu úrazu, ale zdařile jsem to maskovala nějakým tím brufenem.

Čtvrtek

Ráno klinika, ptž pořád to bolelo a nechtěla sem třeba něco zanedbat, takže. ….a mám to jen obražený, naražený nebo jak to říct, snažila sem se to vysvětlit, jakože přes kotník, kterej může bejt vyvrklej, tak to mám já, ale ne s kotníkem, ten, je naštěstí vpoho, no prostě dostala jsem mastičku a vnitřně se uklidnila.

Čtvrtek byl ale pitomej den. Důvody?…-soukromé. Písmenka zproštěná emocí, a rychlej sled, kdy já jsem navíc pověstná tím, že za prvý neumím vysvětlit to, co sděluji a za druhé neumím příliš dobře zformulovat to, co nějak cítím, natož to pak napsat, a ……….a prostě, odpoledne bylo směsí toho všeho. Musela jsem to zmínit, ikdyž to nechci víc rozvádět, ale musela jsem protože prostě musela no. Tohle si myslím, je kvalitní ukázka toho, jak vysvětlit nevysvětlitelný - mým způsobem. Dost, nechám toho, ptž každýmu to může být úplně jedno.

Takže? … takže tečka.

Pátek

Úvodem bych napsala konečně.

Konečně proto, že mám konečně dopsanej celej předešlej týden, konečně taky proto, že jsem od rána malovala, konečně i proto, že to vypadá že bych, při dobré konstalaci všech okolností a já nevím čeho všeho, mohla stihnout ještě jeden obraz, což by bylo vážně fajn, tedy pro mě, čiště z mýho pohledu.

Pátek byl konečně vším, ptž sem završila sérii katastrof z týdne a mohla se konečně opřít do tvoření.

Shrnutí

Děsnej týden, ale, a to je podstatný, už skončil. A já jsem ten týden KONEČNĚ dopsala.

Jsem ráda.