Pondělí

Dozvuky víkendu byly víc než patrný, od rána, děsný, bolela mě hlava, musela sem malovat, nechtělo se mi, byla sem mimořádně protivná, do ateliéru jsem odcházela se slovy, že jdu malovat. Né že by to někoho zajímalo, bylo to proto, aby až se staví sousedka, Tom věděl, že ji má buď poslat za mnou nebo mě zavolat. Jak se pozdějš ukázalo, měla sem zůstat u svý klasický věty, jdu do aťasu. Ptž když pak kolem poledního přišel, aby mi řekl co Betynka, tak mě zastihl u stojanu s pastelem v ruce, dodělávala sem jeden z obrázků a začal:

"Neříkala si, že jdeš malovat? Jenn ty si pleteš pojmy, viď? No hlavně že poučuješ mý kámoše v ekonomických věcech a sama nevíš…".........blablabla..

Vypěnila sem.

Pochopitelně, že já vím. Jenže prostě on využil toho, tý možnosti. Normálně bych se tomu asi zasmála, ale byla sem naštvaná už předtím, a jak začal, tak…….to nejde vyjádřit písmenem, no prostě, měla sem jen jedno přání - stát se krokodýlem.

Jo, krokodýlem.

Krokodýl………..žádnej krasavec, to je fakt, ale!!!!!!..a to je důležitý, má schopnost nevidět, což musí být neskutečně výborný, prostě přes oči se mu natáhne nějaká blána nebo co, a on nevidí, jasně, je to sice ve vodě, ale zase on je ve vodě jako doma, na souši není až tak nebezpečnej, ikdyž…nechtěla bych to zažít přímo sama na sobě, a druhá velká výhoda krokodýla je, jeho přirozenej respekt kterej má. A to se mu vzít nedá. Tudíž ho nevotravují žádná zvířata.

Takže z těhle důvodů, bych chtěla být krokodýlem.

Nevidět když nechci a když mám blbou náladu, nebo tak, tak aby se mi ostatní klidili z cesty a né mě ještě vytáčeli.

Večer sme pouštěli lampionky štěstí, no..prý se jim tak říká, bylo to hezký, sněžilo, a lampionky se vznášely vzduchem jako lucerny a vzduchem lítaly vločky, jo, bylo to hezký.

A večer pak později, se mi do podvědomí usadila myšlenka, jedna jediná, která pak následující dny vytěsnila téměř úplně všechno ostatní, myšlenka tak vytrvalá a silná, až to bylo nesnesitelný, myšlenka kterou nahradily jiné myšlenky až ve čtvrtek.

Do tý doby měla svý prvenství.

Útery

Malování, hlava, jakože mě bolela, malování, učení……………..

Nevím přesně, ale takhle nějak to asi bylo, kromě toho, že jsem měla vytrvale usazenou svou nově získanou myšlenku na………….něco tak krásného a přitom (podle mě) instiktivního, až mě to štvalo. V týhle souvislosti mě napadlo slovo mrzský, ale nějak se mi nedaří najít přesný význam toho slova, tak to raděj nebudu používat, ale mohla bych někdy, třeba později, až nebudu mít co dělat………

Jo, tímhle se utěšuju občas no, no utěšuju ne, to je klasickej příklad odkládání čehokoliv na dobu neznámou, ptž až nebudu mít co dělat, určitě si nevzpomenu na nějaký slovo žejo… no nic.

Večer ve společnosti TV…odpustila sem si seriál, nevím na něco sem koukala, abych zatlačila tu svou myšlenku někam do……jj několik teček, přesně až tam jsem ji chtěla odsunout, a když sem pak viděla nějakej novej pořad na primě, dolehla na mě nostalgie, nebo co to je, každopádně sem byla vzteklá, a pak smutná.

Bezvadnýýýýýý

A pak, do toho všeho, se mi vrátila ta má myšlenka.

Úterý bylo dnem zjišťování

Středa

Dopoledne malování, a konečně se mi podařilo dotáhnout všechno co jsem chtěla. Prima. Takže super a náhlá radost nad tím, že to už konečně máááám tak jak jsem chtěla mi vnukla nápad, že…….

Blbej nápad, kterej..prostě byl ovlivněnej tou mou myšlenkou………..ale, prostě, musela sem něco, něco, něco………….sakra, něco udělat nebo co já vím, abych se tý myšlenky zbavila, aby se neuhnízdila v mý hlavě natrvalo, aby to nebylo to jediný, kolem čeho se točilo veškerý všechno, ptž už mě to začínalo štvát, slušně řečeno.

Odpoledne částečně blbej pocit, takový to, když nevíte něco o někom, ptž vám to ten někdo neřekl, jak………….logické…………později se mi dostalo tý informace a byla jsem uklidněná.

Částečně.

Večer zazíselenj pocit, že všechno není tak jak má………….

Čtvrtek

Zbavila sem se svý myšlenky

No zbavila, byla odsunuta……………..něčím jiným, daleko podstatnějším, ikdyž ta má myšlenka pro mě do tý doby byla hodně podstatná, tak tohle TO co ji nahradilo, bylo daleko, daleko zásadnější.

Čtvrtek………………silnej emocionální den.

Net………………nevnodnej pro emocionality, jakýhokoliv druhu.

Sakra sakra sakra.

Bolest hlavy jsem přičítala (mylně) emocím.

Pátek

Udělala sem blbost………….mrzí mě to. Ten koho se to týká to ví. Jakože v ten pátek ráno to nevěděl, ale ptž sem já pak ze sebe měla „úžasně“ blbej pocit, že sem něco posrala, tak sem mu to řekla, takže se to dozvěděl, ale ptž jsem kopyto, tak sem to pak zpečetila ještě jednou ránou……….povíkendovou………..a mrzí mě to.

Pátek začal brzo ráno a pokračoval blbě, ptž blbě začal.

Intenzivně jsem pociťovala bolest hlavy, přičemž spotřeba kapesníčků byla také zvýšena.

Rýma.

Sakra.

V pátek mě napadlo že víkend, v tý podobě v jaký sem ho aktivovala………….by nemusel být dobrej nápad, né nemusel, že to bude katastrofa.

Odpoledne sem upadla do tzv.komatického spánku, čímž nazývám stav, kdy usínám vestoje, po probuzení sem se cítila líp, né happy, jen prostě líp než ráno, ale rozhodně bych se necítila vpohodě na nějakou víkendovou akci.

Sice jsem se na víkend netěšila, no ono nějak nebylo na co, bylo mi mizerně, rýma rýma rýma….bolest hlavy a rýma……….ale během pátku došlo k jedný změně, těšila jsem se na sobotu.

Protože.