Babička to je ta vůně, ta sladká vůně palačinek a to, že to bude dobrý.

Zemřela 5. června 2008 ráno.

Bude mi moc chybět, tak moc jsem ji měla ráda. Znamenala pro mě strašně moc. Jako jediná mi říkala Janinko, vyprávěla mi donekonečna pohádky, které uměla nazpaměť, kdykoliv, když jsem chtěla "ještě", ještě povídala, uměla krásně vyprávět i příběhy, dokázala i nudnou věc nebo nepříjemnou činnost obrátit do příjemné, uměla ty nejlepší palačinky, měla mě ráda a já ji.

Byla pro mě jistotou, byla pro mě vším tím dobrým, pokaždé si na mě udělala čas, neumím slovy popsat co všechno, všechny ty chvíle které už budou navždy vzpomínkou.

Když si vzpomenu na babičku, vybaví se mi vůně, sladká vůně palačinek a "všechno bude dobrý"

Nechtěně jsem si vzpomněla na svůj prvním týden v červnu, kterej byl otřesně děsivej. Mluvila jsem s Kocourem a ten mi dal úplně banální otázku: jaká byla tvoje babička?

.....prásk..všechno to, na co nemyslím, protože je to pro mě těžký, najednou se to na mě navalilo, jako lavina, pořád se vracím v myšlenkách na ty dny tam, v tom místě, protože ten týden souvisí s mojí babičkou, o které se mi zdál sen. Právě tam a právě tam mě myšlenky táhnou hned, když si na babičku vzpomenu.

Usnula jsem a zdál se mi kratičkej sen, byl v něm někdo na koho jsem myslela Tomášek.. a měla sem.. nevím, pak dobrej pocit, že prostě TO BUDE DOBRÝ

pak ten den co byl ..děsný, děsný, děsný.. nekonečný, vysilující, přišlo mi to všechno beznadějný,

nebyla jsem schopná "vytěžit" to dobré z toho snu, nebyl na to čas...a když byl večer a pak noc a já jsem pořád byla vzhůru, pořád ten strach..všude kolem..svírající pocit bezmoci..byla jsem unavená, ale měla jsem strach spát, co když....a usnula jsem až k ránu..

zdál se mi další sen, objevil se zase Tomášek ..chytl mě za ruku a řekl, mám pro tebe překvapení a já se bála, jít z toho místa, měla sem strach, že nevím co, říkala sem mu, že mám strach jít pryč....nechtěla sem, ale on mi řekl, uvidíš, bude se ti to líbit, neboj ..a vedl mě.. a najednou byly před náma dveře, nějaký, obyčejný, starý dveře, řekl mi, běž první, tam je to překvapení..

a já sem tam vešla.. a bála sem se, byla sem vystrašená a zvědavá zároveň a kolem mě..to vypadalo jako v domečku pro panenky, nebo jako pokoj z ilustrace pohádkový knížky, jen pastelový odstíny žlutý a modrý.. nikde sem tuhle kombinaci barev neviděla..byly to uklidnující ostíny..

(později jsem v nějakým obchodě viděla domeček pro panenky..vyvedený v těhle barvách

a vybavil se mi můj sen..)

no a rozhlížela sem se..a nic, ty barvy byly příjemný .. ale nic

ohlídla sem se, a Tomášek tam nebyl, nikdo tam nestál, dveře byly otevřený, ale nikdo v nich, nikde nikdo

a pak

a to, mám vrytý do paměti

..vůně

palačinková vůně

TA vůně, přesně ta, najednou všude kolem mě

známá, tak známá

a pak, .........babička,

neviděla sem ji, jako v tom snu, nevybavím si její tvář, jen obrys její postavy

a hlas, ten jo ....když mi říkala Janinko, to jsem ráda, žes přišla, udělala sem tvý palačinky

bylo to, tak

..................skutečný

nebyla jsem schopná nic říct

a ona mi řekla, neboj se, všechno bude dobrý

a já?

já se probudila

přitom sem v tom snu mluvila, jakože předtím

prostě sem se probudila, ubrečená

a pak.....ten den.....pak za pár hodin na to, přijela ona a převezla mě a ještě pár lidí na klidnější místo

a druhej den sme letěli pryč úplně

pak jsem se vrátila.........z tý dementní..otřesně děsivý cesty

a dozvěděla se od mamky, že babička zemřela............jakože sem se to dozvěděla někdy až na začátku července a když sem se ptala, kdy, nebo co se stalo, tak mi řekla, že to už je dýl.. že mě tím nechtěla stresovat, když.. když mě nemohla ochránit před tím cestovním "zážitkem"

a pak,

až pak sem se dozvěděla, že toho dne jak se mi zdál ten sen, tak že ten den ráno zemřela

strašně sem si přála ten sen "vyvolat" .. vrátit se tam a říct něco.. NĚCO

ale nešlo to....a nejde to