Sny a přání, každý je máme, nekterá tajná jsou, některá odkrýváme.

Sny a přání, přání a sny, je krásné je mít, je krásné snít.
Ale já, chtěla bych je mít, prožít, prostě jen nesnít, ale jít a vzít si to co chci a mít radost z toho, že to mám, mít radost z něho, že ho znám, mít radost a vědět že je to vzájemný Proč je to takový? Proč není možné žít a zároven snít? nebo ne, to je blbost proč nemůžu prožít nějaký svůj sen? Stojím v zahradě kouzel a proti mě zrcadlo času? možná a když se přiblížím, vidím v něm svoje tužby, své sny, svá přání, vidím tam žačátek i konec, vidím tam pokračování.
Otočím se a vidím dveře za sebou...................jsou tam i s klikou, jenže, chci? chci otevřít a prostě jít? CHCI, musím, nemůžu prostě jen ve snech žít, chci žít i za cenu zklamání, vím jak bolí, ale bez nich..........bez nich to nejsem já, nebyla bych to já, nežila bych, jen snila a to není skutečné.

Takže, ty můj krásný sne, má tužbo, mé přání, mé..............hodně hodně moc tajné přání, pojd se mnou za ty dveře, které vedou z říše usínání, pojd se mnou a usad se v mých myšlenkách, má touho, moje přání, má touho po skutečných hrách, po poštuchování, má touho po milování bud se mnou stále a třeba, snad? se mi splníš napořád

Vezmu za kliku a otevřu dveře, rázně i s citem zároven, jsou to dveře, které otvírám dnes, tak jako každý den, přesto dnes je v tom citu trošku víc a třeba právě to, změní................můj život? mé přání? mé sny?
Kdo ví?.................nechám se překvapit