když se v noci vracíš ze svých cest
chtěla bych být klíč
kterým si odemkneš
když si zouváš boty, věšíš plášť
chtěla bych být lampou
kterou zapínáš
a vcházíš do pokoje
když bereš dózu popaměti
chystáš si hrníček
chtěla bych být lžičkou
co ti kávu zamíchá
teď chci být každou tvojí věcí
jenže skutečně chci Tebe přeci
protože
s prvním douškem únavu ochutnáš
tak jako pokaždé
když se vracíš ze svých cest
a ráno až se probudíš
budu já jen střípkem
vzpomínek
a to nechci