První březnovej týden, no, sakra………to už sem nepsala pěkně dlouho, jenže

prostě se to tak sešlo no, především má nechuť jít na net se sešla s několika událostmi (zvláštní že těch pro mě příjemných není tak moc, no ale co už žejo) a prostě výsledkem je to, že dneškem defacto začíná poslední březnovej týden a já nemám ani čárku. No, super.

Někde už dřív jsem psala, že dopisování je bič.

Jo tak tohleto je přímo bičisko : )

Pro mě jo. ………no takže nejraději bych to sfoukla stylem blábláblá ty dny ale ulítly a teď je teď. Chmmm, jenže to by pak nějak to mý zapisování si ztratilo na významu, nebo……….teď mě napadá, má vůbec to mý psaní nějakej význam? : )

ANO, má. ………čistě pro mě jo, takže:

Pondělí

Začalo brzkým ránem, ptž sem nějak na spánek nenašla čas, v neděli jsem dělala na těch esejích do školy, což přineslo sladké plody v podobě krásnýho „C“-éčka a ještě hezčího „B“-éčka.

Pro mě?……….rozhodně úspěch : ) k tý lepší známce přispěly i mé obrazy, který se mi na letišti málem nepodařilo dát dohromady, né že by byly potrhaný, nebyly totiž vůbec k sehnání, naštěstí : ) se vše vysvětlilo a tak jsem mohla sama sebe odprezentovat skvěle : )

Škoda byla jen to, že jsem jaksi nebyla v kondici, tedy jako ve zdravotní kondici, ptž rýma………..a tak jsem se nemohla náležitě radovat, no…………..nevadí, pondělí bylo dlouhý, ptž vernisáž…………..což sem vůbec nevěděla, ale byla povinná, takže ikdyž jsem byla asi nejvíc rušivým článkem, musela jsem tím článkem být, v závěru jsem usnula…….no, naštěstí to neznamenal nikdo podstatnej, takže fajn fajn fajn, je to fajn, fajnový : ) teda bylo to fajnový, ptž dneska sice pondělí je, ale úplně jiný pondělí, jakože úplně jiný, datum a tak no ………..nebudu to složitě vysvětlovat : ) prostě : )

Odlítali sme někdy navečer, cestou jsem vnímala už jen dunění v mý hlavě a těšila jsem se do vany : ) a pak hned do postele, a následně sem to i provedla, takže pondělí bylo natřísklý množstvím různých momentů z nichž pro mě nejvíc vyčerpávajícím byla má neústupná rýma.

Pondělí bylo pro mě úspěšné, bylo dlouhé, bylo hezké (to ty známky : ) ano, musím se ocenit žejo) a bylo taky nemocné.

Úterý

Na úterku byla jedna pozoruhodná věc hned ráno, když jsem se probudila, totiž ta, že jsem se cítila pěkně zdravě : ) napadlo mě, proč sem se tak nemohla sakra cítit už v to pondělí, ale tak………….oukej: ) prostě důležitý bylo, že konečně!!!!!..a to jako KONEČNĚ jsem neměla tu pitomou, otravnou, a já nevím jakou ještě rýmu.

Vpoledne se přišla podívat a poptat maruška, jenže………….její návštěva mě pak ovlivnila na nějakých dalších pár dnů, zásadně vcelku. Přišla, donesla mi tulipány, salát a rozporuplnou náladu, jenže neřešila sem to, každej máme nějaký ty svý dny, žejo, a já jsem byla jaksi ráda, že ty mý nemocný dny jsou pryč a prostě měla jsem vcelku dobrou náladu, ptž…………škola vpoho, já vpoho, ve váze moje oblíbené kytičky : ) a navíc skvělej salát, no co si přát víc? : )

No, maruška se potom stavila ještě jednou, přinesla narcisky, popupátka……………….žlutý narcisy a požádala mě o takovou věc, pokus…………..no, občas si dělá svý „pokusy“ takže jsem to neřešila a jen sem si upřesnila cožeto mám udělat (chtěla abych ty narcisy dala do vázy, normálně do vody tak jako každou kytku žejo : ) jenže místo abych ji dala někam na stůl, tak jsem ji měla dát do tmy a chladna, TO bylo pravda nezvyklý, takže sem si to ujasňovala, do tmy a chladna, tak jo, jak řekli tak udělali : ) zase, čas plynul, nějak a po nějaký době, asi třech hodkách po mě chtěla abych donesla vázu do pokoje, tu vázu s těma narciskama : ) no tak jsem pro ni šla, a docela mě překvapilo, že byly rozvitý, přinesla jsem to do pokoje a ona mě překvapila tím, že byla………….já nevím, smutná?………nevím, čekala jsem že mi řekne, že je to nějakej „babskej“ fígl, jakože prostě

třeba u tulipánů se doba jejich jaksi existence ve váze prodlužuje tak, že se na noc dávaj do chladných a tmavších místností, nebo

třeba u růží, když jsou lehce zvadlý, třeba dlouhou cestou odněkud než se daj do vázy, tak prostě když jsou lehce zvadlý, tak se ponořej do studený, nebo spíše studený vody, celý, třeba do vany, nechaj se tam chvíli plavat a pak se seříznou daj do vázy a „zachrání se“ tou lázní tedy jaksi : )

..takže jsem čekala že to s těma narcisama bude mít taky nějakej takovej závěr, no nemělo, ona se pak prostě zvedla a odešla.

Úterý bylo žlutý, ptž………….to ty narcisky.

Středa

Začala brzo, a vlastně od tý středy se táhlo hodně dnů, víceméně smutných, který se pro mě, uzavřely pohřbem, původně plánovaným na středu, tu další středu, nakonec to byl dvojitý pohřeb následující pondělí ( tedy teď když to píšu, jednalo se o minulý pondělí., no..to jen pro upřesnění)

Smutné věci se stávají, stávají se lidem kolem nás, stávají se přímo nám, stávají se lidem které neznáme, cizím lidem, stávají se prostě všem.

Někdy se těch smutných věcí stane víc a zasáhne nás to ve chvíli kdy to nejmíň čekáme, nebo možná právě proto?……..no, to je věc názoru, každopádně i smutné chvíle patří k životu.

Stejně jako k životu patří i smrt a umírání, jenže někdy je ta smrt příliš brzo, někdy je to nepochopitelné, a někdy……………někdy je to i nefér.

Marušce umřela neteř, pro mě…… někdo úplně neznámej, jenže zkuste být totálně nad věcí a bez emocí, když vám to někdo, koho znáte přijde osobně říct a je celej zkroušenej, smutnej a uplakanej.

Pochopitelně že mě to v tu středu ani omylem nenapadlo, to mě napadlo až později, že kdyby…………..kdyby, znáte to?…………..kouzelná formulka ve stylu „kdyby TO, tak by pak něco jinýho nějak něco…“kdyby“………blablabla………….moje babička měla takovou fajn říkanku, no fajn, byla taková prostě trefná na tohleto kdyby, ale ted se to sem nehodí, takže prostě říct si „kdyby“……..jistě, ale musí vždycky zůstat jen u jednoho jaksi povzdechu, ptž jakmile se jednou nějaký to „kdyby“ rozjede, vznikne z toho monstrózní „cosi“ a výsledek?…………..nic, jedno velký NIC, takže?…….má to cenu?………no nemá : )

Středa byla smutná, uplakaná, pro mě nějak „prázdná“

Čtvrtek

Den poznamenaný středou, den kdy jsem se najednou octla v kolotoči organizačních věcí spojených s pohřbem, den který bych nejraději trávila sama, den, kdy jsem si přála být krokodýlem, opět………….a opět se mi nepovedlo se přesublimovat do podoby ještěra, den kdy se najednou řešilo něco tak smutnýho a tak definitivního..

Pátek

Jestliže čtvrtek byl poznamenaný středou, pak byl pátek důsledkem smutné středy.

Neustálý dohady a organizace pohřbu byly nad můj rámec jakési „solidarity“

Solidarity ve smyslu soucítění s těmi, kterých se to dotklo jaksi v plný síle, ty lidi jsou a byli pro mě cizí, takže…………….prostě má účast, ta pocitová, emotivní, byla jaksi už přečerpána, rozhodně jsem se necítila dobře v roli někoho, kdo má být smutný nad ztrátou blízkého člověka, ptž pro mě to byl cizí člověk.

Každý den umírají lidé kteří jsou pro někoho blízcí a pro někoho cizí a člověk by se neměl trápit pro nic za nic. To je hodně expresivně řečeno, jenže prostě tohle asi se svou „ne“schopností vysvětlovat nevysvětlím, jednoduše zkrátím to, chtěla jsem z toho kolotoče smutku vypadnout, hned.

Což se následně ukázalo jako úplná zbrklost, chyba, a za chyby se jak známo platí.

No, takže, ano………….“platba“ abych tak řekla již proběhla.

Pohřeb byl, skončil, a pro mě je to uzavřený.

Konečně.

Tou chybou bylo, že jsem se dobrovolně „upsala“ jako doprovod malého pacienta na vyšetření na kliniku, malý pacient byla dcera zasnulé maruščiné neteře, dvouletá holčička. Smutná, nemocná holčička.

Velmi nemocná, netušila jsem jak moc, jen jsem zaslechla, že se v pátek pojede tam a tam, a já……………viděla jsem v tom únikovku z kolotoče kolem pohřbu, no, takže………ano, zbrklost je blbá vlastnost, nebo spíš neschopnost?…njn, prostě už se stalo.

poznámka pod čarou, důležitá k mýmu zápisu o poznatku : )

..po všech dnech v tomhle týdnu sem měla náladu..no, řekněme, že sem neměla zrovna happy náladu, takže když se mi pak ozval kocour, že mi druhej den zavolá, těšila sem se, jo, těšila. A co se stalo?, no ano, nic : )

jak příhodné………..no ale prostě nedá se nic dělat, prostě kocour je kocour, nicméně musím mu připsat plusové body, ptž hned po té, co jsem si udělala ten zápis, se mi ozval : ) ach…..ano, četl to : ) ozval a dokonce se uskutečnil i hovor, juchůů : )

Pátek byl…………chmm, tak nějak únavnej, smutnej, byl koncem týdne před začátkem víkendu, byl dnem který určoval v jakém rytmu bude víkend.

Byl určujícím, smutným, a ……mohly za to ty narcisky?…??

Víkend

No, to byl zase víkend

Jo, asi takový si zaslouží shrnutí, ptž prostě, to byl zase víkend no.

Z velké části ovlivněnej smutnou středou, no z velké, z převážné..

Sobota

Tomášek má svátek.

Jediná hezká a veselá věc – Medvídek v TV.

(jiné hezké nebo dokonce příjemné věci se nekonaly, z různých důvodů…viz.např.poznámka pod čarou v pátek, apod. ………..)

Neděle

Zápis o mém poznatku přináší první reakce v podobě esemes, ……………očekávané abych řekla : )

Nechuť k čemukoliv a hlavně nechuť k následujícím dnům…

Ze soboty na neděli jsem nespala, nějak………..nevím ani proč, takže jsem se ke spánku uložila dopoledne, pár hodin, pak nic……..poledne a……..co dělat…???….

Sem protivná, nechci se usídlit k TV, jenže dávaj četníky…taky bych mohla spát…jo no, úžasná náplň já vím : ) nakonec to dopadlo tak, že jsem si dala kuchyňskou terapii, což je vaření : ) a koukla jsem se na četníky.

Navečer opravdu volal kocour, fakt jsem to víceméně nečekala, takže překvapení : ) jenže……takhle, jo bylo to fajn, jen prostě myslela sem si, že si pokecám, resp.vykecám, já………….no, takže to sem si myslela : ) skutečnost byla jiná, povídal on, ale tak to nevadilo, ptž prostě ať tak nebo jinak, nemusela sem myslet na ten stres z předchozích dnů, poslechla jsem si plány a přání někoho jinýho, tak já hlavně doufám, že mu aspoň jeden z těch jeho dvou cílů (kterých by si přál dosáhnout) podaří začít a pak i dokončit.

a pak večer TV a filmový zpracování divadelní hry, podle mě strhující a rozhodně film stál za shlédnutí (název Deset způsobů lásky)

a pak, půlnoc a spánek.

Víkend………..byl, byl jak to říct? smutnej?…………no jenže on nebyl ani tak smutnej, jako „prázdnej“…………a taky, byl úvodem pro nadcházející dny.