Myslela jsem že už sem nebudu nic psát, myslela jsem..
zase se kolem mě stalo něco, co je nevratný, něco, co se mě dotklo, tak strašně moc a už to nejde vrátit a předejít tomu....už to nejde ovlivnit, ale mohla jsem?
Co když jsem mohla..................
..už nemám Skřítka
už ho nikdy nepohladím, už na něj nikdy nezavolám... "žvííííížko"
už nikdy nic z toho co sem znala, žádný jeho štěkání, žádná radost kterou dával najevo, vrtění ocásku, skákání a motání se pod nohama
už ho nikdy nepohladím,
už ho nikdy neucítím na klíně, na peřině se mnou nebude už nikdy spát
už nikdy si nepřinese svou plyšovou "šelmu" s kterou si tak rád hrál
už nikdy si s ním nepůjdu ven
já už ho nikdy nepohladím, nikdy, nikdy, NIKDY
už nikdy nic...................
a proč? PROČ?
Ne já se nechovám jako nesvéprávnej, narozdíl od tebe mám svědomí a za svoje činy cejtím odpovědnost. Pořád sám? Sám sem teď, poslední měsíc bez Jenny, nebo ne sám, ale osamnělej. Nevím co meleš o samotě.
Skřítka si utratila ty a nikdo jinej, ani Jenny. Nebo ti snad řekla ať to uděláš? NE ... tak je to vina jen a jen tvoje. Ciao!