21.2.a 22.2.

Sobota

V pátek sem šla spát někdy kolem půlnoci takže jsem se těšila jak se vyspím, jenže ne..vzbudila sem se ve 4 ráno, s divným pocitem, hmátla sem po mobilu a tam sms..přijatá ve 03:13..čas není podstatnej, jen prostě mi to utkvělo v paměti, po přečtení sem měla v paměti prázdno a pocit beznaděje, nesnáším tyhle pocity, nesnáším to, snažila sem se vytvořit co nejvíc oduševnělou odpověd, co nejvíc a zároven co nejmín pitomou..ptž, jsou chvíle kdy nemůžete nic, jen..doufat a přát si, třeba..no, když pomitu to, že jsem si myslela, že mi tu sms posílá někdo úplně jinej, než kdo mě v tu sobotu ráno probudil, tak se nakonec ukázalo, že se nikomu nic nestalo, všcihni jsou zdravý a zřejmě není škoda na ničem, měla s dostavit úleva..a s ní i můj další spánek, jenže ne, už sem neusnula, byla jsem vzhůru po celý dopoledne a přemýšlela jsem nad tím, jak případně skloubit svý nevyspání s lyžováním, taktéž i tohle se později vyřešilo samo a sice tím, že cestou do švýcar jsem v autě spala, no spala, usnula jsem a po příjezdu k areálu jsem byla solidně rozespalá a nechtělo se mi nic, NIC. Venku drobně sněžilo, možná víc než drobně, každopádně sněžilo, foukal vítr, zima, tak zima je tak nějak všude, no takže.. sakra, já nechápu proč mám tuhletu potřebu psát o naprosto zbytečných věcech, vysvětlovat a mít ty svý průpovídky…nevím, nevím, každopádně je to jedno.

Protože se mi na svah nechtělo, tak jsem pokračovala s Tomem o pár kiláků dál..nebo blíž??..no, záleží ve vztahu k čemu žejo, no prostě o pár kiláků jinam, kde měl domluvený setkání svých kámošů, nějak jsem si myslela, (opět nevím proč, ale prostě myslela) že tam budou i nějaký holky…nebyly, a ti jeho kámoši..no…pánové

Ftipnej…………ten mluvil nejvíc..měl rádoby ftipný větičky, kterým se i sám smál

Nemluvka………..ten kluk snad nic za celou tu dobu neřekl..možná mluvil, když sem tam nebyla…ale když sem tam měla pár svých „výstupů“..tak se nezapojil ani jednou, prostě mlčel….no ono někdy je schopnost mlčet neocenitelná..takže..

Arogantní gay….ten byl nejvíc nesnesitelnej, né proto že by byl gay, ale pro tu jeho arogantnost, kterou zejména pro mě, nešetřil…no takže, lahůdka…

Čtvrtý….měl taky nějakej „problém“

To je moje zhodnocení jeho kámošů.

Nevím jací ti kluci jsou jinak a je mi to volný, já sem tam musela trčet a poslouchat ty jejich výroky kterými komentovali nějakou situaci, a když pak byla volná řekněme diskuze..a ptali se na nějaký mý názory, tak jsem se, dle Toma, předvedla..no ano, to jsou ty již zmiňované…“výstupy“, no tak jo, řekla sem jim pár názorů a …pak se diskuze zvrtla do nějakýho osočování kdo jakej je, a blablabla..nic, prostě, odjížděli sme a já sem se těšila až budeme zpátky, abych si mohla jít lehnout, ptž únava..a taky..nemyslet. …spát prostě.

Zpáteční cestu jsem měla okořeněnou za prvý neustálými štiplavými poznámkami o tom, JAK se chovám, a JAK bych se chovat už sakra měla, dále pár smskami a výrazná je taktéž skutečnost, že jsem mluvila se zoufalou Kačenou, zoufalou z toho jejího…“záááázraku“, ptž chudáček, on má trááápení…tohleto bylo to poslední na co jsem při tom všem měla náladu a tak jsem ji vcelku stroze „odpinkla“..

No, po příjezdu zpět, jsem si naivně myslela, že usnu, ale omyl..únava téměř hmatatelná, ale spánek..?…nikde, byla jsem vzhůru do někdy čtyř ráno, nevím přesně, než se mi podařilo usnout, na pár hodin..

Shrnutí

..sobota byla dnem, kterej bych rozhodně, ale rozhodně (z mnoha důvodů) nechtěla zopakovat.

Neděle

Jak sem už psala, spala jsem chvíli takže neděle začala poměrně brzo, dopeledne. Probudila sem se ale že bych byla fit, případně oukej se říct nedalo, a nepomohlo mi ani jídlo ani nic, na malování sem tudíž myšlenky neměla, a ve vzduchu lítaly připomínky z průběhu soboty..no, rozhodla jsem se, že nejlíp udělám, když se projdu venku, a tak jsem se odpoledne sbalila a vypadla courat ven, šla jsem ke koníkům a bylo to fajn, pomohlo mi to, sice to nebylo to samý jako v létě, nebo prostě když bylo teplo a všichni koníci byli vesměs venku, nebo na nich jezdili lidi, nebo prostě cokoliv, byla zima…padal sníh..vločky lítaly vzduchem, jako cukrové pusinky…

Procházela jsem se podél ohrady, která byla prázdná, pozdějš se tam pár koníků přišlo kouknout, jenže zklamala jsem je, nevzala sem sebou nic, ani pro ně, ani pro sebe, tak jak to zjistili, poodešli a pak tam přišlo hejno dětí a nějakých dospělých, ti pro ně něco měli, tak odběhli k nim. Vzpomínala sem na léto..ale moc sem to nechtěla rozvinout, ty vzpomínky, takže jsem si jen uvědomila, že tu nejsou hříbata, ptž ty bývaj přes zimu jinde, no apak jsem zase šla zpátky, cestou zpět jsem si sundala kapuci a nechala si vločky padat do vlasů, takže jsem po příchodu vypadala skoro jako sněhulák a cítila jsem se fajn, to mý fajn mi sice nevydrželo dlouho, ptž, když sem se vrátila, stmívalo se, takže na malování to už nebylo a tak jsem si po večeři vzala učení a pak..den nějak skončil.

Spát jsem šla opět někdy ráno..takže vlastně až v pondělí..njn.

Shrnutí

Neděle byla s dozvuky předešlýho dne, čili nic co bych měla chuť opakovat, ale byla i příjemná v tý procházce a takže sumasumárum byla lepší než sobota.

Víkend byl prostě plnej emocí, plnej nespánku, plnej přesně toho, čeho by se každej normální člověk raděj ušetřil. Ale už skončil, takže co?… takže je to fajn.

__________________________________

…poznámka pod čarou…

tohle psaní mi zpříjemnil Santana a song s názvem MagicWoman

krásná…uklidňující..emotivní, mám ji ráda.