No, dneska už je pátek, přede mnou víkend, na kterej nějak nevím, jestli se mám těšit, ale asi joooo, abych nebyla za tragédku žejo, nebo tak, takže se teda na víkend těším, jakože nijak zvlášť, prostě normálně, něco bude, blablabla, a už aby bylo něco jinýho, jo, tak tohleto sdělení je prudce zajímavý, nicméně úvodní větu mám za sebou, takže fajn.

Minule jsem skončila u pátku, tuším, teda doufám že u pátku, ptž mám v plánu tento zápis zkrouhnout na minimum a to zejména proto, že se mi nechce vypisovat všechno co bylo. O víkendu téměř nic, až na mý úrazy, a to proto, že sem kopyto. Takže tedy:

Sobota

Probudila sem se časně ráno, najedla se a byla chvíli v ateliéru, když jsem před polednem přišla zpátky do bytu zjistila sem, že u nás bude probíhat párty, Valentýnská párty, no, ano, byla sem z toho doslova „nadšená“ né z párty, né z toho že u nás někdo bude, ale z toho, KDO u nás bude, sakra, hlavou mi letělo, že si tedy udělám svou párty, bez nějakýho spešl názvu, prostě že zapadnu k sobě a budu koukat na dývko, případně se učit, nebo třeba spát, prostě budu u sebe, což tak téměř i probíhalo, téměř proto, že jsem mohla třeba i malovat, žejo, ale to bych nesměla být kopyto. Mimochem oko mi slzelo dál, což to samotný mě dovádělo k šílentví natož to, že u nás budu lidi, který znám, některý moc dobře……….a …prostě nic no, takže přijeli, slušnost je pozdravit, takže, měla jsem v plánu pozdravit a dál k sobě nepoutat žádnou pozornost, leč..co se nestalo. Dostala jsem kytku, možná ještě lépe, kytici. Krásnou kytici růžových tulipánů, to ale nebylo to zvláštní. Chtěla sem ji dát do vázy, jednoduchá činnost, poměrně i nenáročná řekla bych, no jenže, né pro kopyto mýho formátu. Takže přičítám to tomu slzícímu oko a tomu že jsem nervní, a to tak, že někdy hodně, a jak jsem je chtěla seříznout, tak jsem z mně neznámýho důvodu místo nože vzala nůžky a střihla ……a…..ano, střihla sem se do prstu, a to tak, že sem si ho skoro ustřihla, no, hrůůza, pro mě šok, ptž bolest, pak hned krev, hodně krve, nůžky mi vypadly z ruky, přičemž má snaha nepoutat k sobě další pozornost vzala za svý, ptž…

Protože jsem kopyto.

Neděle

Probudila jsem se brzo, vypla dývko s „poberťačkama bláznivýma“ u kterých sem usínala a shrnula si předešlý dny, takže, oko mi už neslzilo, huráááá, zato jsem měla ovázanej prst v kterým mi cukalo, což byla asi obdoba předtím slzícího oka, takže co?..nic, nemohla jsem malovat, se zavázaným prstem, byť levý ruky to jde špatně, a já jsem potřebovala být v dobrý kondici, v tý nejlepší, a né jen v nějaký, abych ještě něco nezkonila, takže jsem se rozhodla pro učení se, prolézání netových stránek s malíři a obrázky a vůbec, prostě den zasvěcený vzdělávání se, taky jsem otevřela své nově nabyté knihy a listovala bohatou ilustrací a nejen listovala, ale tak, to je jedno, prostě jsem se učila, tečka.

Shrnutí

Dva nahovno dny, sobota ve znamení úrazu, neděle ve znamení zmarněnýho dne

přestalo mi slzet oko – konečně

málem jsem přišla o prst – 9ti prstá malířka Jenn, byla bych jedinečná

(teda jedinečná, no, raději se všema prstama k ničemu, než jedinečná v tom, jaký sem kopyto)

telefonát od Kačeny se nekonal, naštěstí, to by bylo to poslední co bych si přála.

Víkend jsem měla dostatečně výživnej svým vlastním přičiněním, no,

takže shrnutí víkendu - ještě že už za mnou.

Tečka.