vlaštovky z papíru skládáš
každá by měla mít svůj cíl
házíš je z okna ven, tam kde
roste tráva
vyletí a dopadnou do závějí
píšeš mu o tom, že máš ho ráda
o tom jak moc pro tebe znamená
proč mu to nepovíš
a místo toho skládáš
vlaštovky z papíru co mizí v závějích
říkáš že se bojíš, že máš strach
že se ti bude smát
že když mu povíš o své lásce
že tě jeho smích může roztrhat
tak jako papír na vlaštovce.
tenkrát jsem myslela že to co ti radím
že je to lepší než poskládaný papír
kdybych jen tušila
myslím na tebe, jak moc jsi byla smutná
jak moc zklamaná
ale skončit život kvůli němu?
kdybych tak mohla vrátit čas
kdybych tak mohla
skládala bych je s tebou a
svou radu ti neřekla
vlaštovky z papíru ted skládám já
venku je už zase sníh
myslím na tebe a na to jak zněl tvůj
hlas, tvůj smích, na to jak..
myslím na to jak ti muselo být
přehýbám papír, popaměti
v myšlenkách se k tobě vracím
všem nám tady chybíš.
mám v dlani vlaštovku a další
dělám abych je potom nechala letět
a než dopadnou, až z okna poletí
snad v ten okamžik řeknout ti
přání od nás, přání co píšem ti
na papír poskládaný do symbolu jara.
vlaštovky z papíru ted skládám
každá by měla mít svůj cíl
házím je z okna ven a doufám v zázrak
vyletí a
umřou v závějích..